přeskočit k navigaci »

Úvod > Architektonické památky > Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg)

Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg)

Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |

Rozsáhlé výšinné opevněné hradiště z mladší a pozdní doby bronzové bylo založeno v 13. - 9. století př. n. l. v dominantní poloze na vrcholové plošině mohutného Liščího vrchu nad levým břehem řeky Ohře západně nad dnešní obcí Velichov (Welchau). V raném středověku byl prostor využíván pro svou dominantní polohu slovanským obyvatelstvem na ochranu tzv. Královské cesty. V novověku byla náhorní plošina narušena zemědělskou činností a v průběhu 2. poloviny 20. století prostor hradiště postupně zarostl smíšeným lesem.

 

Objekt: výšinné opevněné hradiště z mladší a pozdní doby bronzové a raného středověku

Typologie: archeologické lokality

Kategorie: architektonické památky

Obec: Velichov (Welchau)

Okres: Karlovy Vary

Poloha: vrcholová plošina mohutného Liščího vrchu západně nad obcí

GPS: 50°17'4.111"N, 12°59'54.306"E

Období osídlení: mladší a pozdní doba bronzová a raný středověk

Datace: 13. - 9. století př. n. l. a 11. a 12. století n. l.

Kultura: knovízská a slovanská

Památková ochrana: od 3. května 1958

Č. rejst. ÚSKP: 32990 / 4-1118

Stav: terénní nerovnosti

Přístupnost: volně přístupné

Historie objektu

Rozsáhlé výšinné opevněné hradiště z mladší a pozdní doby bronzové, nazývané Liščí vrch, Thebisberg, někdy rovněž Děvice, bylo založeno v 13. - 9. století př. n. l. v dominantní poloze v rámci širokého okolí na vrcholové plošině mohutné čedičové ostrožny Liščího vrchu (Thebisberg, 485 m n. m.) nad levým břehem řeky Ohře (Eger) západně nad dnešní obcí Velichov (Welchau).

Hradiště ve strategické poloze vstupu řeky Ohře do soutěsky mezi Krušnými a Doupovskými horami bylo osídleno lidem chebské skupiny popelnicových polí knovízské kultury a spolu se sousedním hradištěm Jazyk (Stengelberg) v Radošově patrně uzavíraly východní hranici chebské a karlovarské sídelní oblasti. Možná spojitost obou sousedních lokalit vzdálených pouhý 650 metrů vzdušnou čarou a jejich osídlení jednou komunitou větší sídelní, protourbánní aglomerace zatím nebyla prokázána.

Pro svou dominantní polohu byl prostor bývalého hradiště osídlen rovněž v raném středověku v 10. - 11. století, kdy byl využíván slovanským obyvatelstvem na ochranu významné zemské obchodní stezky, nazývané Královská cesta (Via regia), která spojovala Prahu s Chebem a pokračující dále do Plavna a Erfurtu v Porýní. Lokalita nabízela obráncům dokonalý rozhled po okolní krajině, který umožňoval kontrolu celé zdejší části údolí řeky Ohře. V listině z roku 1142 potvrzující držbu zdejší oblasti doksanskému klášteru je prvně připomínána osada Velichov, hradiště na Liščím vrchu však zmiňováno není, můžeme tak předpokládat jeho zánik před tímto datem.

V novověku byla náhorní plošina zemědělsky využívána a došlo k částečnému narušení pozůstatků hradiště. Kameny opevnění bývalého hradiště byly rovněž používány jako stavební materiál. V polovině 19. století zde podle císařského otisku mapy stabilního katastru vlastnil polnosti hospodář Steiger z usedlosti čp. 46. Dne 3. května 1958 bylo hradiště Liščí vrch ve Velichově zapsáno na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 32990/4-1118. Během druhé poloviny 20. století přestala být náhorní plošina zemědělsky využívána a náhorní plošina poté postupně zarostla smíšeným lesem.

Lokalita hradiště nebyla nikdy systematicky zkoumána. V roce 1955 provedli Norbert Mašek a Jiří Koudelka na lokalitě a jejím okolí první povrchový sběr, který zachytil soubor keramických střepů z mladší a pozdní doby bronzové a střední a mladší doby hradištní. Další sběr na lokalitě provedl roku 1971 Antonín Beneš z plzeňské expozitury Archeologického ústavu AV ČR, který kromě zlomků keramiky, náležících kultuře popelnicových polí a období hradištnímu, nalezl rovněž nedatovatelný zlomek pazourku a několik fragmentů železné strusky. Roku 1976 uskutečnil Zdeněk Smrž z archeologického ústavu v Mostě v prostoru bývalého hradiště vizuálně-geodetický průzkum, na jehož základě potvrdil konstrukci opevnění lokality za analogii ke knovízským hradištím v oblasti Chomutovska a Kadaňska, avšak s rozdílnou dispozicí.

 

Popis objektu

Výšinné hradiště v dominantní poloze s výraznou dispozicí zaujalo vrchol závěru podkovovité ostrožny mohutného čedičového vrchu. Rozlehlá náhorní plošina o rozloze 2,9 ha na půdorysu obráceného písmene „L“ je orientována ve směru severozápad-jih.

Na severozápadě odděluje vlastní ostrožnu dochovaný mohutný, ve skalním podloží vylámaný, zhruba 55 metrů dlouhý příkop, položený v nejužší části šíje, spojující ostrožnu s pokračujícím hřebenem na západě. Příkop lichoběžníkového průřezu s plochým dnem, při koruně široký 20 metrů a při dně 10 metrů, dosahuje ve střední části hloubky až 3,5 metru. Na vnitřní hraně příkopu jsou zachovány pozůstatky valu. Nejvíce patrný je val ve střední části o výšce 1 metru a délce 3-5 metrů, další fragment valu se zalamuje na severozápadním nároží po obvodu vrcholové plošiny. Příkop pokračuje jihozápadním směrem prudce klesajícím svahem, kde po 21 metrech přechází do mohutné umělé terasy v severním svahu ostrožny, směřující jihovýchodním směrem, kde je po zhruba 50 metrech ukončena nevýrazným valem, či vyskládanou mezí, stoupajícím poté po spádnici zpět terénní hraně vrcholové plošiny. Severovýchodním směrem klesá z terasy skládaná kamenná zídka, zpevňující cestu pro příjezd povozů na lokalitu. Příkop spolu terasou tvoří linii vnějšího opevnění lokality.

V prostoru předhradí se přibližně 15 metrů za korunou příkopu se zvedá menší výrazný homolovitý útvar nejasného původu, vysoký 9,7 metru o základně na ploše 40 x 30 metrů. Na vrcholu homole převážně přírodního původu se nachází dílčí skládaný objekt z lomového kamene, neznámého účelu a časového zařazení. Přístupová cesta na kopec je vedena od severozápadu po jeho severní straně a na vrchol poté ústí od východu. Útvar je některými autory interpretován jako pozůstatek zaniklé středověké tvrze.

Severní část předhradí tvoří 150 metrů dlouhá a 30 metrů široká svažující se terasa, zakončená při východním svahu ostrožny. Jižním směrem se z plošiny zvedá 21 metrů vysoká skalní stěna, oddělující severní část předhradí od vnitřního areálu hradiště. Obnažená skála v těchto místech je pravděpodobně pozůstatkem kamenolomu, který výrazně zúžil vrcholovou partii ostrožny. Kámen zde byl těžen snad již pro stavbu opevnění samotného hradiště, objem vytěženého materiálu však výrazně převyšuje všechny možné potřeby na ploše lokality. Těžba zde tak musela probíhat nebo byla obnovena v mladším období, snad pro potřeby hospodářské činnosti v novověku.

Podél jižní hrany homolovitého útvaru předhradí stoupá od příkopu 4 metry široká cesta, přecházející postupně v 18 metrů širokou přístupovou šíji. Vnitřní areál hradiště je od předhradí ve vzdálenosti 115 metrů od vnitřního líce obvodového valu oddělena na západě linií vnitřního opevnění. Mohutný kamenný val o délce 60 metrů v ose severovýchod-jihozápad je založen v místě zalomení ostrožny k jihu, kde přirozeně prudce stoupá úroveň terénu a výrazně tak navyšuje mohutnost valu ze strany předhradí. Koruna valu, vysokého téměř 4 metry, je široká 7,2 metru a šířka při jeho patě dosahuje až 17 metrů. Na koruně tělesa valu jsou situovány pravidelné prohlubně, patrně pozůstatky novodobých recentních zásahů a v jeho severní třetině se nachází patrný průkop.

Při severním a jižním okraji předhradí míjejí val dvě linie komunikací. Při severní hraně valu ústí do nejvyšší části vnitřního areálu cesta z předhradí. Další, patrně mladší cesta pokračuje podél valu jižním směrem do níže položené části vlastního hradiště. Odtud je poté opět možné vystoupat podél paty valu na nejvyšší bod hradiště. Na jihovýchodní hraně náhorní plošiny se nachází zřetelné zbytky patrně menšího valu, o výšce 0,7 metru a šířce 3,5 metru. Jedná se patrně o relikt původní obvodové hradby, která pokračuje v délce při východní hraně, kde se po zhruba 90 metrech vytrácí. Při vnějším líci valu lze pozorovat poněkud složitější situaci pěšin a dílčích teras, naznačující snad existenci alternativního přístupu do vnitřního areálu. V takovém případě by byla odůvodněna přítomnost zmíněného valu. Může se však jednat o mladší dílo, vytvořené v novověku v souvislosti s úpravami pastvin. V blízkosti jazykovitého závěru vrcholové plošiny je pod terénní hranou situována dílčí plošinka, ostře vymezená příkrými svahy, která snad bývala původně funkčně začleněna do vnitřního areálu.

Vlastní plocha vnitřního hradiště o tvaru obdélníku protáhlého o rozměrech 200 x 60 metrů. Vrcholová plošina je na západní, jižní, východní a severní straně chráněna strmými přírodními svahy se skalními výchozy. Severní třetinu vnitřního areálu hradiště v nejvyšší partii ostrožny s nadmořskou výškou 485 m n. m. zaujímá téměř vodorovná plocha představující snad původní akropoli. O pět metrů níže položená jižní část vnitřního areálu dále klesá směrem k jižnímu okraji do výšky 475 m n. m. Na ploše vlastního hradiště se nachází ploché hromady kamení, které mohou být jak pozůstatkem vnitřního členění, využívajícího případně přirozené skalní výchozy, nebo důsledkem intenzivní zemědělské činnosti a úprav polností v novověku v podobě dílčích mezí či snosů kamenů z obdělávaných ploch. Lokalita bývalého hradiště bez výrazného poškození je dnes pokryta smíšeným lesem s jednotlivými paloučky na vlastním hradišti.

 

Fotodokumentace

Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
 
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
 
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
Velichov - hradiště Liščí vrch (Thebisberg) |
 

Použitá literatura

Brachtel, O. 2013 : Raně středověké osídlení okresu Karlovy Vary. Bakalářská práce, Plzeň
Klsák, J. 2007 : Průvodce po významných archeologických lokalitách v Karlovarském kraji, Karlovy Vary, 54/57
Kuča, K.-Zeman, L. 2006 : Památky Karlovarského kraje, Karlovy Vary, 250/251
Prekop, F. 2013 : Výpovědní hodnota leteckého laserového průzkumu při průzkumu vybraných archeologických lokalit v Karlovarském kraji, 137/143, In: Gojda, M. ed. 2013 : Archeologie a letecké laserové skenování krajiny, Plzeň

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje
Web vytvořilo Vertical Images s.r.o.

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz