Dalovice - tvrz

Gotická tvrz byla založena patrně již koncem 12. století na místě pravěkého sídliště z pozdní doby bronzové na vyvýšené terase na západním svahu údolí Vitického potoka (Dallwitzer Bach) východně od areálu pozdějšího poplužního dvora v západní části dnešní obce Dalovice (Dallwitz). Tvrz vznikla mimo jiné k ochraně obchodní tzv. sedlecké stezky, vedoucí z Chebu, přes Loket, Sedlec a Dalovice směrem na Žatec, kterou chránila společně s nedalekou přemilovickou tvrzí.

Dne 21. července 1457 byl „Arkl Tüzel de Stalticz“ společně s Pavlem Libchawerem půhončím v při Jindřicha z Plavna a Oldřicha Saka. Již dne 1. října 1457 spor pokračoval. Půhončími byli Hans Malstolfer a „Erckell Tusell de Talticz“. Jelikož ani tehdy nebylo v celé věci rozhodnuto, pře se vlekla až do roku 1462. To je také doposud poslední zmínka o Arklovi Tussellovi. Zprávy z let 1457 a 1462 však nemůžeme s určitostí přiřadit k našim Dalovicím. První přímá písemná zmínka o zdejší vsi a panském sídle jako loketském léně pochází až z roku 1498, kdy na zdejší tvrzi seděl Albrecht Hieserle z Chodova. Dne 15. června 1498 zaslal „Albrecht Hizerl zu Thelbicz“ list městu Chebu ve vzájemných finančních záležitostech. Kdy přesně loketské léno Dalovice získali příslušníci známého rodu Hýzrlů z Chodova, však není známo.

V letech 1502 až 1503 vedla loketská lenní šlechta dlouhé spory se zástavními pány Loketska, Šliky. Do ostrého sporu se šlechtou se dostali z neznámého důvodu rovněž Hýzrlové. Spory mezi karlovarskými měšťany a loketskými purkrabími vyústily dne 5. února 1503 v tzv. Krvavou svatbu. Toho dne se na hradě v Karlových Varech ženil Jiljí ze Štampachu se slečnou Siegfriede von Saaz, dcerou dcerou loketského purkrabího hraběte Šlika. Svatby se tehdy účastnilo mnoho významných hostů ze šlechtického stavu. Po oslavě se hrabě Šlik a šlechtic Pluh z Rabštejna dostali do velkého sporu, který vyvrcholil šermířskými souboji a na obou stranách bylo mnoho mrtvých a zraněných. Pluh z Rabštejna z boje unikl a ukryl se na tvrzi Telbicz. Následujícího dne 6. února 1503 byla dalovická tvrz obléhána a dobyta šlikovským vojskem. Při bojích bylo zabito i několik služebníků. Dobový zápis události říká, že: „když byli páni Pluhové na Dalovicích, oblehl pan Šlik Dalovice a ještě tam poslal vojsko, které Dalovice mocí dobylo. V noci měli dorazit k Dalovicím ještě (lidé) z Lokte a někteří z kraje s puškami, k Dalovicím ale nepřišli“.

Pobořená tvrz byla poté patrně ještě krátce částečně obnovena. Posléze však přestala dostačovat zvyšujícím se nárokům a byla opuštěna. Patrně již na počátku 16. století byla poté na odvrácené straně poplužního dvora vystavěna nová renesanční tvrz. Opuštěná původní gotická tvrz následně definitivně zanikla.

Ve dnech 15. srpna až 15. září 1938 proběhl na lokalitě s povolením tehdejší majitelky dalovického statku, baronky Mathildy Riedl von Riedenstein, archeologický výzkum pod odborným vedením Ing. Ericha Kempckeho a za účasti katechety Branyho, odborných učitelů Nickla a Maiera, Johanna Herdlitschky, Rothmaiera a H. Loha. Během průzkumu byla horní plošina tvrziště vyčištěna a v hloubce 70 cm odhaleno základové zdivo hranolové obytné věže z lomového kamene. Kromě nálezů datovatelných již do pravěku a starověku, převážně z doby bronzové, byl nalezen materiál hlavně ze 13. až 16. století. Ve dnech 6. až 28. října 1941 proběhly na lokalitě v souvislosti s konzervací odhaleného zdiva a snižování terénu kolem základového zdiva další archeologické práce pod vedením archeologa Viktora Karella, který tehdy doplnil informaci o vstupu do objektu.

Dne 3. května 1958 bylo tvrziště s pozůstatky gotické tvrze v Dalovicích zapsáno na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 36371/4-780. V šedesátých letech 20. století však byla lokalita zavezena sutí a tím pozměněna její podoba.

Ve dnech 19. března až 11. května 2001 byl z iniciativy a za finanční podpory Obecního úřadu Dalovice proveden na lokalitě revizní výzkum Karlovarského muzea pod vedením archeologa Jiřího Klsáka. Během výzkumu bylo znovu odhaleno základové zdivo gotické tvrze. Zdivo bylo částečně snížené, zejména v prostoru nejsnazšího přístupu k objektu od jihozápadu. Během výzkumu byla nalezena kromě předmětů z 12. až 16. století, rovněž keramika z pozdní doby bronzové (cca 1200-700 let př.n.l.). V květnu roku 2001 následně provedla firma pana Pavla Růžičky z Lokte celkovou konzervaci odhalených kamenných konstrukcí. Původní zdivo bylo tehdy dozděno z lomového kamene a cementové malty do výšky asi 1 m a zpřístupněno veřejnosti.

Na hraně tvrziště rostou památné stromy „Duby u tvrze“.

Tvrziště, lidově zvané „Hausbergl“ či „Kellerberg“ (sklepní kopec), rozkládající se na vyvýšené terase na západním svahu údolí Vitického potoka (Dallwitzer Bach) východně od budov bývalého poplužního dvora, se tyčilo se nad okolím terénem až o 10 metrů výše, přičemž nejmenší rozdíl v úrovni okolního terénu a jeho vrcholem činil 4 metry. Velký výškový rozdíl vznikl založením při hraně terasy, převyšující níže položený terén se vsí minimálně o 5 metrů. Vrcholová část pahorku byla v minulosti částečně uměle navršena.

Vlastní tvrziště okrouhlého půdorysu o průměru asi 11 metrů zaujalo horní plošinu pahorku s původní sídlištní jámou. Na západní a jižní straně chránil tvrziště předložený val se suchým příkopem, jehož pozůstatky byly ještě donedávna patrné. Na severní a východní straně tvořil opevnění lokality velký výškový rozdíl svahu terasy. Samotnou tvrz tvořila hranolová obytná věž z lomového kamene téměř čtvercového půdorysu o rozměrech 6,7 x 6,97 metru a tloušťce zdiva kolem 1,35 metru. Do vnitřního prostoru věže, dosahujícího rozměrů asi 4,27 x 4 metru, se sestupovalo po třech kamenných stupních od vchodu, prolomeném ve východní stěně. Zdivo bylo stavěno na vápennou maltu s obsahem karlovarského vřídlovce.