Úvod > Architektonické památky > Mirotice - mladší tvrz
Mirotice - mladší tvrz
Renesanční tvrz z 1. poloviny 16. století v areálu poplužního dvora v severovýchodní části vsi Mirotice (Miroditz) nahradila tehdy již nevyhovující gotickou tvrz. Roku 1624 odkoupil zdejší zboží Julius Jindřich Sasko-lauenburský, který je následně připojil k toužimskému panství. Budova tvrze byla poté využívaná pro provoz dvora. Po roce 1945 sloužila potřebám státního statku a někdy kolem roku 1960 byla zbořena. Dnes zbývá z budovy tvrze pouze část jižní obvodové zdi s opěrnými pilíři a zasypaná sklepení.
Obec: Mirotice (Miroditz)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: na terénní hraně v severovýchodní části vsi
GPS: 50°6'40.614"N, 12°59'59.410"E
Období vzniku: 1. polovina 16. století
Architekt: neznámý
Období devastace: po roce 1945
Demolice: kolem roku 1960
Stav: zříceniny
Přístupnost: volně přístupné
Historie objektu
Renesanční tvrz byla vystavěna patrně v první polovině 16. století za Broumů z Miřetic v areálu poplužního dvora na terénní hraně v severovýchodní části vsi Mirotice (Miroditz) jako náhrada za tehdy již nevyhovující starší gotické panské sídlo. V roce 1563 získal mirotické zboží Jan Uttenhofer, za něhož je prameny poprvé výslovně uvedena zdejší tvrz. Dne 28. června 1567 mu Jindřich V. z Plavna propustil mirotické zboží z léna. Již následujícího roku 1568 však na Miroticích seděl Adam Steinsdorf ze Steinsdorfu. Po jeho smrti roku 1579 přešlo zdejší zboží na vdovu Kateřinu. V rámci dělení dědictví mezi bratry roku 1588 získal Mirotice s tvrzí a poplužním dvorem spolu s Číhanou, Telčí a dalšími vesnicemi její syn Kašpar ze Steinsdorfu. Posledním vlastníkem mirotického zboží z rodu pánu ze Steinsdorfu byl po Kašparovi od roku 1605 Abrahám.
Roku 1624 odkoupil od Abraháma ze Steinsdorfu tvrz Mirotice se vsí Pávice a jedním mlýnem vévoda Julius Jindřich Sasko-lauenburský, který je následně připojil ke svému toužimskému panství. Zdejší tvrz tehdy ztratila sídelní a správní funkci a poté byla využívaná již jen pro provoz dvora.
Po roce 1945 byla bývalá tvrz s dvorem zkonfiskována československým státem a následně sloužila potřebám státního statku. Ještě koncem padesátých let 20. století byla podle vzpomínek místních obyvatel plánována přestavba bývalé tvrze na patrový kravín, k čemuž však již nedošlo. Naopak byl objekt renesanční tvrze včetně vedlejší budovy a zbytku celého dvora někdy kolem roku 1960 bez dokumentace stržen a pobořen. Dnes zbývá z budovy tvrze pouze část jižní obvodové zdi s opěrnými pilíři, pozůstatky okenních otvorů a zasypaná sklepení.
Popis objektu
Patrová budova renesanční tvrze na obdélném půdorysu krytá polovalbovou střechou stávala na terénní hraně ve výši 3-4 metry nad okolním terénem. Jižní průčelí nad svahem zajištěno proti sesutí čtyřmi mohutnými opěrnými pilíři. Rozdíl v úrovni terénu na severní a jižní straně posloužil k vybudování sklepních prostor, zaklenutých valenou klenbou s lunetami nad okenními otvory v jižní stěně. Vlastní přízemí mělo valené klenby s hřebínky, patro bylo pravděpodobně plochostropé. K severovýchodnímu nároží přiléhala vedlejší budova, obsahující velký průjezd, kterým se vcházelo na malý dvorek před severním průčelím tvrze.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Tomáš KAREL - Vilém KNOLL - Luděk KRČMÁŘ, Panská sídla západních Čech - Karlovarsko, České Budějovice 2009, s. 114.
KOLEKTIV, Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 315.
KOLEKTIV, Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Praha 1985, s. 212-213.
František MUSIL - Miroslav PLAČEK - Jiří ÚLOVEC, Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, Praha 2005, s. 212-213.
August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl třináctý, Plzeňsko a Loketsko, Praha 1905, s. 221.
Gertrud TRÄGER, Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt 1993, s. 106.
Jiří ÚLOVEC, Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Praha 2000, s. 193-195.