Valeč - hrad

Gotický hrad byl založen patrně v polovině 13. století v severní části táhlého pahorku severozápadně nad pozdějším městečkem Valeč (Waltsch). První zmínka o vsi Valeč pochází z roku 1358, kdy jednu část rozděleného zboží drželi bratři Ctibor a Beneš, rytíři z Valče. Jeden z bratrů se v letech 1354-1355 zúčastnil korunovační cesty českého krále Karla IV. do Říma. Podle konfirmačních knih farnosti podával v roce 1358 rytíř Ctibor z Valče faráře ke kostelu Narození sv. Jana Křtitele ve Valči a znovu roku 1368, tentokrát spolu se svým bratrem Benešem z Valče a Janem Kladivem ze Stebna, držitelem druhé části zdejšího zboží.

V roce 1371 zakoupil valečský hrad a statek od bratrů Ctibora a Beneše z Valče hrabě Boreš z Rýzmburka a proměnil ho ve své manství. Bratři Ctibor a Beneš z Valče zde seděli jako manové až do roku 1374 a po nich zde sídlil Jan Šlechtic z Valče. Roku 1377 podával Boreš z Rýzmburka nového faráře ke kostelu ve Valči spolu s Benešem z Buškovic, který držel druhý díl zdejšího zboží. V roce 1380 podával ke kostelu nového kněze tehdejší vlastník zdejšího panství Boreš V. z Rýzmburka. K roku 1383 se n Moravě připomíná vladyka Beneš Doupovec z Valče, který sídlil patrně na valečském hradě Rýzmburků. Roku 1405 hrabě Boreš X. z Rýzmburka, který tehdy držel rovněž hrady Bečov a Andělskou Horu, daroval plat k farnímu kostelu Narození sv. Jana Křtitele ve Valči. Patrně v roce 1406 prodal Boreš X. z Rýzmburka hrad a první část zboží rytíři Janu z Doupova.

K roku 1413 je držitel druhého dílu zboží připomínán Bedřich z Valče. Roku 1416 obdarovali bratři Jan a Nevlas z Doupova benediktínský klášter v Postoloprtech.  K létům 1454 a 1455 se ve Valči připomíná syn Nevlase z Doupova, Sezema z Doupova. Posledním z rytířského rodu Valečských z Doupova v držení zdejšího statku byl k roku 1487 Jan z Doupova a na Valči, syn Sezemy z Doupova. Za něj došlo ke sjednocení rozděleného zboží. Původní gotický hrad byl tehdy patrně opuštěn a vystavěn nový, pozdně gotický hrad, později přestavěný na renesanční zámek. Opuštěný objekt původního hradu byl následně rozebrán na stavební materiál a postupně zanikl. V průběhu roku 1997 byl na lokalitě proveden pracovníky Muzea Karlovy Vary archeologický výzkum.

Menší gotický hrad zaujal severní část vrcholové plošiny pahorku s delší osou jih-sever uprostřed dnešního zámeckého parku. Z objektu bývalého hradu se dochovalo výrazné zhruba oválné jádro o rozměrech 36 x 24 metrů. Centrální plošina je spojená se zbytkem pahorku úzkou, asi 5 metrů širokou šíjí. Jádro hradu je obklopené mohutným příkopem a vnějším valem. Na jižní a západní straně lokality se nachází nejzachovalejší část opevnění s 13 metrů širokým a asi 2-3 metry hlubokým příkopem s 2-4 metry širokým vnějším valem. Severní a východní strana hradní lokality jsou chráněny přirozeným prudkým svahem.

Archeologicky byly zjištěny zbytky rozvaleného původního zdiva hradu, základové zdivo však nalezeno nebylo. Nálezový materiál z provedených sond obsahoval keramické fragmenty datované od 2. poloviny 13. století až do 18. století a také železnou strusku. Situace je silně narušena rozsáhlými barokními terénními úpravami zámeckého parku, výstavbou vodních nádrží v jižní polovině vrcholové plošiny, hornickou činností později využitou pro zřízení pivovarských sklepů pod jádrem hradu a budováním komunikačních cest. Jádro hradu mohlo být v době baroka využito pro nějakou zahradní stavbu (altán?). Podle archeologických výzkumů je možné život původního gotického hradu datovat od poloviny 13. století až do 15. století.