Valeč - kostel Nejsvětější Trojice

Barokní zámecký kostel Nejsvětější Trojice byl vystavěn v letech 1719-1728 jako součást zámeckého komplexu na terase v sousedství zámeckého parku při silnici do Vrbice na západním okraji města Valeč (Waltsch). Výstavbu kostela inicioval tehdejší vlastník zdejšího panství hrabě Jan Kryštof Kager svobodný pán ze Štampachu, který vyslovil ve své poslední vůli sepsané v roce 1710 přání být pohřben v kryptě nového kostela Nejsvětější Trojice. V závěti zároveň zavázal své dědice, aby kostel v případě jeho úmrtí dokončili podle původních plánů. Povolení ke stavbě kostela s místem pro kaplana získal hrabě Jan Kryštof Kager od pražského arcibiskupa Františka Ferdinanda hraběte z Khünburgu. Ještě v roce 1718 nechal hrabě vyrovnat návrší nedaleko zámku, kde následně vzniklo staveniště kostela. Ve stejném roce však hrabě Jan Kryštof Kager ze Štampachu umírá.

Následujícího roku 1719 položila jeho druhá manželka, vdova Kateřina Terezie, rozená Sommerová z Herstošic, základní kámen nového kostela. S výstavbou kostela poté pokračovala až do své smrti dne 4. června 1721. Dokončení kostela se poté ujal dědic zdejšího panství, synovec Jana Kryštofa Kagera ze Štampachu, hrabě Jan Ferdinand Kager z Globenu.

Projekt kostela vypracoval italský architekt Giovanni Antonio Bianno Rossa, štampachovský architektus, působící ve Valči od roku 1701 původně jako polír architekta Francesca Barelliho, autora barokní přestavby zdejšího zámku. Samotná stavba kostela probíhala v letech 1719-1726 za účasti zednického mistra Johanna Christopha Thiela. Dne 12. srpna 1728 započal místní malířský mistr Brandt výzdobu klenutých stropů kostela cyklem fresek. Oltářní obrazy jsou dílem malíře Franze Hagena. Dne 24. září 1728 byly do věží dokončeného kostela zavěšeny dva zvony vyrobené v Praze Antonem Schönfeldem, které vysvětil tehdejší opat pražského strahovského kláštera.

Slavnostní vysvěcení nového zámeckého kostela Nejsvětější Trojice poté provedl ve čtvrtek 16. prosince 1728 vikář Christoph Perger. Během této příležitosti daroval hrabě Jan Ferdinand Kager z Globenu kostelu zlatou monstranci vysázenou brilianty, která byla uložena na ve stříbrném pokoji na zámku a do kostela přenášena jen během církevních svátků, dále pak kalichy, svícny a mešní roucha. Prvním kaplanem byl ustanoven Stanislav Steininger. V roce 1730 byl na prostranství před kostelem vztyčen barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice. Po své poutní cestě do Loretta a Říma ustanovil hrabě Jan Ferdinand Kager při kostele v roce 1731 bratrstvo Nejsvětější Trojice, které bylo poté dne 11. května 1731 schváleno. Zámecký kostel se stal poutím. Zdejší poutě však byly zrušeny církevními reformami Josefa II. v osmdesátých letech 18. století.

V roce 1780 provedl varhanář Johann Ferdinand Müller z Nepomyšle opravu varhan, během které byl zvýšen počet rejstříků na deset. Další opravu varhan provedl v květnu roku 1834 varhanář Johann Konstantin Müller z Nepomyšle. V roce 1840 nechal tehdejší vlastník zdejšího panství Franz Korb z Weidenheimu přistavět k závěrové stěně presbytáře klasicistní vstupní portikus do rodové hrobky v podzemí kostela. Rodina Korbů z Weidenheimu pořídila novou monstranci. Roku 1852 byla provedena renovace oltářních obrazů. Koncem 19. století provedli tehdejší vlastníci zdejšího zámku hrabata Thurn-Valsassinové renovaci zámeckého kostela a pořídili krásná skleněná okna, nové svícny a mešní roucha. Během první světové války byl zrekvírován velký zvon kostela na válečné účely. V roce 1928 byly restaurovány oltářní obrazy vídeňským malířem Josefem Steinerem.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal kostel sloužit k církevním účelům. V průběhu padesátých let 20. století byla provedena neodborná a nevhodná oprava kupole nad lodí kostela. Dne 12. února 1964 byl bývalý zámecký kostel Nejsvětější Trojice zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 47115/4-1111. Během druhé poloviny 20. století nevyužívaný a opuštěný kostel postupně chátral a stal se častým cílem vandalů a zlodějů. Část vnitřního zařízení kostela, figurální výzdoba a oltářní obrazy byly rozkradeny či poškozeny.

Na počátku devadesátých let 20. století byl již bývalý zámecký kostel Nejsvětější Trojice ve velmi zdevastovaném až havarijním stavu. Vnější omítky včetně zdobení byly opadané až na holé cihlové zdivo, mohutná kupole nad lodí byla staticky narušena a hrozila samovolnou destrukcí. Zdevastované vnitřní zařízení kostela bylo napadeno dřevomorkou. Samotný kostel včetně vnitřního zařízení se zachoval prakticky intaktně v původní podobě z doby výstavby. V roce 1994 provedl pan Nans Ritter zdarma opravu varhan v kostele byly poté k různým příležitostem pořádány varhanní koncerty.

V letech 2009-2011 přistoupil Národní památkový ústav ke kompletní rekonstrukci zchátralého zámeckého kostela Nejsvětější Trojice spolu se sousedním trojičním sloupem s celkovým nákladem více než 22 milionů korun, z toho bylo 17,1 milionu korun získáno z grantu FM/EHP Norska, tzv. Norských fondů. Během rekonstrukce byla opravena střecha kostela spolu s rozsáhlou sanací havárie krovu kopule, kompletně obnoveny vnější fasády včetně truhlářských výplní, restaurována sochařská výzdoba fasád, vnitřní omítky a podlahy, restaurovány figurální malby interiéru, vitráže, dekorativní malby ve vstupní předsíni hrobky a provedena sanace a odvětrání hrobky. Z úspor v provedených tendrech v rozsahu 3,5 milionu Kč donátor schválil navíc realizovat restaurování oltářů, zpovědnice, kazatelny a dalšího mobiliáře kostela poškozených dřevomorkou.

Při zavádění elektroinstalace v interiéru kostela došlo v severovýchodním prostoru vstupní části k narušení pohřební komory s pohřbem kněze, patrně místního či z blízkého okolí, či o osobního kaplana vlastníka panství, z druhé poloviny 18. století. V letech 2009-2010 provedla společnost ZIP o.p.s. záchranný archeologický výzkum pod vedením Mgr. Kateřiny Postránecké. Po vyčištění byly kosterní pozůstatky podrobeny antropologickému rozboru Mgr. Erikou Průchovou. Izolaci DNA provedl Jaroslav Pavelka ze Západočeské univerzity v Plzni. Hrobové textilie byly konzervovány akademickou malířkou Vendulkou Otavskou.

V průběhu obnovy kostela byla provedena rovněž celková rekonstrukce sousedního barokního sloupu se sousoším Nejsvětější Trojice. Slavnostní znovuotevření obnoveného kostela Nejsvětější Trojice poté proběhlo dne 7. října 2011 za velké účasti občanů.

Neorientovaný centrální barokní kostel o rozměrech 24 x 11 metrů s lodí na obdélném půdorysu krytý kupolovitou střechou s otevřenou osmibokou lucernou uprostřed, doplněnou osmi okny a završenou zvonovitou stříškou s trojbokou pyramidou na vrcholu jako symbolu Nejsvětější Trojice. Vrchol kopule se nachází ve výšce 12 metrů. Obvodové zdivo dosahuje tloušťky 2 metry. K lodi kostela je připojen užší odsazený, trojboce uzavřený presbytář, krytý valbovou střechou. Po stranách presbytáře je přistavěna dvojice dvoupatrových hranolových věží, završených polygonálními barokními cibulovými střechami s otevřenými lucernami, završenými cibulovými střechami s makovicemi a kříži na hrotnici. Stěny věží jsou prolomeny obdélnými a oválnými okny a členěny pilastry. V přízemí věží jsou situovány sakristie a v patrech oratoře. Věže spolu s lucernou nad kupolí, výrazně podtrhující vertikální osu symetrie, architektonicky tvoří „trojici“. Mezi věžemi je nad střechou presbytáře umístěn zprohýbaný štít, obrácený k jihovýchodu, se sochou sv. Michaela Archanděla na vrcholu patrně z dílny barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna.

Hlavní trojosé vstupní severozápadní průčelí kostela je v mírně vystouplém středovém rizalitu prolomeno obdélným, segmentem završeným portálem hlavního vchodu a úzkým vysokým obdélným, polokruhově zakončeným okem v ose nad ním, osvětlujícím prostor kruchty. Po obou stranách vchodu je umístěna dvojice mohutných pilastrů, vynášejících mohutnou profilovanou římsou s vpadlým trojúhelníkovým štítem. V nice obdélného, trojúhelníkem završeného štítového nástavce s volutami po stranách nad obdélným střešním nástavcem je umístěna socha Panny Marie s Ježíškem (Madona) a na jeho vrcholu sousoší Nejsvětější Trojice. Nad nárožními pilastry průčelí jsou na krajích střešního nástavce postaveny sochy sv. Josefa a sv. Vavřince. Autorství soch je připisováno dílně barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna.

K jihovýchodní závěrové stěně presbytáře je v ose kostela připojen klasicistní vstupní portikus z roku 1840 do hrobky Korbů z Weidenheimu, která se spolu s dalšími kryptami nachází v podzemí chrámu. Po stranách obdélného profilovaného portálu vchodu, nad kterým je zavěšen plastický alianční znak hrabat Thurn-Valsassina a Tacoli, je umístěna dvojice dórských sloupů, vynášejících trojúhelníkový štít s nápisem: „Friede sei mit ihnen 1840“ (Pokoje budiž s nimi roku 1840).

Vnější stěny kostela jsou členěny mohutnými pilastry s ozdobnými hlavicemi z červeného pískovce a lizénovými rámci. V mušlovitých nikách na vnější stěně presbytáře jsou umístěny sochy sv. Jana Křtitele a sv. Šebestiána patrně z dílny barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna.

Loď kostela na oválném půdorysu je zaklenuta mohutnou eliptickou kupolí s otevřenou osmibokou lucernou. Presbytář kostela je sklenut valenou klenbou. Sakristie a balkonové oratoře v postranních prostorech podvěží jsou sklenuty plackami se štukovými rámci. V západní části lodi je umístěna kruchta s balustrádou, ve středu polokruhově vybíhající do prostoru lodi, podklenutá plackou se štukovými rámci. V každém nároží hlavní osy se nachází vřetenové schodiště, které umožňuje nástup do oratoří v prvních poschodích. Vnitřní stěny kostela jsou členěny červenými pilastry s jónskými hlavicemi, vynášejícími mohutnou profilovanou římsu. Okno v jižní podélné stěně lodi je vyplněno vyobrazeními sv. Vincence s lilií a trubkou, aliančními znaky Thurn-Valsassina a datací 19. 11. 1889. Okno v severní stěně nad postranním vchodem nese vyobrazení sv. Adély s žezlem a modelem kostela, rodový znak manželky Vincenta Thurn-Valsassina a dataci 19. 11. 1889. Skleněné výplně oratoří jsou novodobé, zdobené ve středu rodovými znaky Thurn-Valsassina.

Stropy kostela jsou zdobeny cyklem fresek od místního malířského mistra Brandta. V presbytáři je situován výjev Stvoření člověka s nápisem pod ním: „Lasset uns den Menschen machen nach unserem Bilde und Gleichnis“, v mezerách pak rodové znaky Štampachů a Globenů a symboly Nejsvětější Trojice. Na oblouku nad presbytářem je situován rodový znak Korbů z Weidenheimu. V dalším poli je výjev Návštěvy tří andělů i Abraháma zastupující předstupeň Nejsvětější Trojice. Na fresce na oválné kupoli nad lodí je situován výjev se skupinami postav, představujícími stvoření, vykoupení a uzdravení skrze Nejsvětější Trojici. Ve středu lucerny nad kupolí lodi je umístěna osmicípá hvězda se symboly jména Božího (Jahva). Na pásech mezi klenbami jsou umístěna vyobrazení Evangelistů. Na oblacích jsou vyvedeny symboly Víry, Naděje a Lásky, postavy andělů s útrpnými nástroji Ježíše Krista a nad Zeměkoulí nápis: „CREATOR OREL“ a u trojbokého obelisku „TRINVSVNVS“. Nad kruchtou jsou vyvedena vyobrazení čtyři postavy, představující tehdy známé světadíly, uklánějící se před Trojjediným Bohem, a v mezerách symboly Nejsvětější Trojice.

Kvalitní vnitřní jednotné barokní zařízení kostela pochází z doby kolem roku 1730. V presbytáři je postaven portálový hlavní oltář Nejsvětější Trojice. Ve středu oltáře je umístěn oltářní obraz od vídeňského malíře Franze Hagena s vyobrazením Nejsvětější Trojice mezi anděly, nesoucími stuhu s latinským nápisem: „Sanctus, Sanctus, Sanctus“. Shrbená postava v levém rohu obrazu patrně představuje sv. Augustina, který potkal na pláži malého chlapce (andílka), pokoušejícího se přelít moře mušlí do jezírka (spíš se podaří přelít moře, než pochopit tajemství svaté Trojice). V horní části obrazu bývala v minulosti vystřižena část plátna obdélného půdorysu. Sloupy po stranách oltářního obrazu vynášejí mohutnou profilovanou římsu, nesoucí nástavec oltáře s obrazem Panny Marie Pomocné. Před obrazem je zavěšen alianční znak hrabat Thurn-Valsassina. Na postranních podestách jsou umístěny pozlacené sochy putti. Oltář je korunován pozlaceným křížem na oblacích a pozlacenými vázami po stranách. Mramorový tabernákl ve formě kupolové stavby, postavený v kostele dne 15. listopadu 1727. Tabernákl má do čtyř stran uzamykatelný zámek silně pozlacených dviřek, který vytvořil dvorní zámečník Arnold Krapp z Mannheimu. Nad postranními brankami hlavního oltáře jsou postaveny pozlacené sochy zemských patronů sv. Václava a sv. Víta v životní velikosti. Tabernákl, postranní sochy a celé spodní patro oltáře s bočními brankami byly přivezeny z Prahy.

V nároží lodi při levé evangelijní straně triumfálního oblouku je postaven monumentální portálový postranní oltář sv. Kateřiny, zdobený zlacením a doplněný bohatou sochařskou výzdobou. Ve středu oltáře je zavěšen obraz Mystické manželství sv. Kateřiny s malým Ježíškem sedícím na matčině klíně, který ji dává v přítomnosti sv. Josefa snubní prsten od vídeňského malíře Hagena. V nástavci oltáře je umístěn symbol Božího oka v oblacích. Po pravé straně triumfálního oblouku je postaven shodný monumentální portálový protějškový postranní oltář sv. Barbory, zdobený zlacením a doplněný bohatou sochařskou výzdobou. Ve středu oltáře je zavěšen obraz sv. Barbory jako ctitelky Nejsvětější Trojice a ochranné patronky umírajících rovněž od vídeňského malíře Hagena.

Při triumfálním oblouku na přechodu do lodi kostela je umístěna barokní kazatelna z roku 1729 s řečništěm zdobeným kovovými reliéfy evangelistů. Jednotlivá pole řečniště byla původně oddělena karyatidami, figurálními plastikami žen, plnícími nosnou nebo jen dekorativní funkci sloupu. Na stříšce kazatelny je umístěna pozlacená socha klečícího Mojžíše. Za plastikou se nachází nástavec kazatelny, zbavený dnes již všech ozdob. Na stěnách jsou zavěšeny barokní obrazy zakladatelů řádu Nejsvětější Trojice sv. Jana z Mathy a sv. Felixe z Valois, sv. Jana Nepomuckého a Filipa Neriho z roku 1728.

Před mříží do prostoru závěru je postavena kostelní lavice se zajímavým zdobením polí, ohraničených sloupy. Zachovalé jsou dobové intarzované lavice. Na kruchtě jsou umístěny velmi hodnotné barokní varhany od pražského varhanáře Leopolda Spiegela z roku 1728. Jednomanuálové varhany s deseti rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Trojdílná skříň varhan je zdobena nástavci s pozlacenými akantovými řezbami se stuhou, vytvářejícími rámy pro menší obrazy.

V podlaze před oltářem je umístěna kamenná deska se znakem Štampachů vytvořená v Praze, která kryje vstup do rodinné hrobky v podzemí. Na stěnách jsou zavěšeny náhrobní desky s věnovacím nápisem a jmény osob pohřbených v kostele: „Hier Ruhr in Gott: Maria Anna geborene Hoyer von Blumenau, Theresia geb. …, Johann Gottfried Korb von Weidenheim, Maria Tochter des Franz Korb von Weidenheim, Viktor Freiherr Korb von Weidenheim, Franz Freiherr Korb von Weidenheim, Emilie Freifrau Korb von Weidenheim, Adelgunde Freifrau Gemmrich, Gabriele Reichsfreifrau Heinersen geb. Freiin Korb von Weidenheim H. I. P.“

Pod cihelnou podlahou v severovýchodním prostoru vstupní části se v těsné blízkosti vřetenového schodiště nachází pohřební komora patrně z druhé poloviny 18. století s vyzděnými stěnami z cihel o plošných rozměrech 236 x 89 cm a výšce přibližně 80 cm, zaklenutá jednoduchou valenou cihlovou klenbou. V dřevěné rakvi s kovovými madly byly uloženy lidské ostatky osoby duchovního stavu patrně ženského pohlaví. Jedinec s odhadovaným věkem dožití 35-45 let, o výšce 165-175 cm, ležel v natažené poloze s hlavou k jihovýchodu a rukama zkříženýma v bederní oblasti. Oděn byl do kněžského oděvu, který tvořila klerika, vlněná kasule a štola, devocionální škapulíř z vlny a hedvábí a kožená obuvi s přezkou z prolamovaného bronzového plechu. V pravé ruce mrtvý svíral pravděpodobně dřevěný krucifix zavěšený na šňůrce s kovovým korpusem o rozměrech 58 x 52 mm a lebkou se zkříženými hnáty u paty kříže. Na levém zápěstí byl navlečen růženec z dřevěných korálků s oválným závěsným kovovým medailonkem o velikosti 23 x 20 mm.

Ve věžích kostela bývaly původně zavěšeny dva zvony z roku 1728 od zvonaře Antona Schönfelda z Prahy. Malý zvon nese vyobrazení sv. Kryštofa, sv. Josefa, sv. Donáta a sv. Vavřince. Velký zvon, který nesl vyobrazení sv. Jana Křtitele, sv. Rocha, sv. Kateřiny a sv. Barbory a v roce 1856 byl znovu odlit, byl zabaven během první světové války na válečné účely.