Verušičky - kaple Nejsvětější Trojice

Pozdně barokní obecní kapli Nejsvětější Trojice nechal vystavět v roce 1740 podle projektu neznámého architekta tehdejší držitel zdejšího panství Franz Ladislaus Josef Nesslinger ze Schelchengraben na nevýrazném pahorku při bývalé cestě od Týniště jihovýchodně od vsi Verušičky (Klein Werscheditz). Dne 19. října 1740 poté proběhlo slavnostní vysvěcení kaple. Od roku 1741 byla nová majitelka verušičského statku Marie Alžběta Kfelířová ze Zakšova, rozená Caretto z Millesimo, povinna platit ročně částku 100 zlatých ve prospěch kaple. Farou spadala kaple ke kostelu sv. Vavřince v Lukách. Slavnosti začínaly v neděli při svátku sv. Trojice.

Postupně byly vystavěny u kaple rodinné domy a usedlosti a vznikla zde nová část obce. Roku 1882 zbudovali tehdejší majitelé panství Verušičky manželé Josef a Vilhelmína Hetzelovi z Helldorfu pod kaplí rodinou kryptu. V roce 1922 byl vysvěcen nový oltář Srdce Ježíšova. V roce 1927 byla kaple celkově renovována na náklady tchýně držitele panství Verušičky, Luisy Däumling, která tehdy na zdejším zámku bydlela.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestala být kaple užívána k původním účelům a započala její devastace. Po roce 1946 byla otevřena a vypleněna hrobka pod kaplí. Po roce 1948 byla bývalá kaple využita pro ustájení dobytka. Vnitřní vybavení kaple bylo zničeno a rozkradeno. Ještě v roce 1963 se v kapli nacházelo torzo hlavního oltáře. V průběhu druhé poloviny 20. století poté volně přístupná kaple z důvodu zanedbání údržby postupně zcela zchátrala. Dne 15. května 2000 byla zdevastovaná kaple Nejsvětější Trojice ve Verušičkách zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 50367/4-5193.

Na počátku 21. století se zdevastovaná kaple nacházela v havarijním stavu. Velká část střechy objektu byla bez krytiny, vazné trámy krovu byly částečně zborcené do interiéru, vazby pokleslé a deformované a hrozily definitivním zřícením. Ze zvoničky zbyla pouze spodní část dřevěné kostry. Boční přístavky sakristie a oratoře se proměnily ve zříceniny bez zastřešení. Koruna obvodových zdí byla narušena. Fasádu již stavba ztratila úplně, chyběla okna i dveře a objekt tak byl volně přístupný. Vnitřní zařízení kaple bylo zničeno. Interiér byl zasypaný sutí, neudržované okolí kaple bylo zcela zarostlé náletovými dřevinami. Stavba nemá v katastru nemovitostí zapsaného vlastníka, pozemek pod ní, stavební parcela č. 38, patří obci Verušičky.

V roce 2015 zahájila obec Verušičky postupnou celkovou obnovu zdevastované kaple Nejsvětější Trojice a její přebudování na výstavní a koncertní síň s odhadovaným nákladem zhruba 15 milionů korun za přispění z dotačních programů Ministerstva kultury ČR. V průběhu roku 2015 byly vysekány náletové křoviny, odkopán terén v okolí kaple, očištěno zdivo, stržen zřícený krov a střecha a vyklizen interiér objektu. Následně byla přizděna korunní římsa a obnoveno zastřešení lodi, presbytář byl nad klenbou provizorně zakryt plachtami. V roce 2016 byla poté obnovena střecha nad presbytářem a vynesena nová zvonička. V roce 2017 by měly být obnoveny přístavky po stranách presbytáře a osazeny nová okna dveře.

Orientovaná jednolodní pozdně barokní kaple na půdorysu širokého obdélníku s lehce okosenými nárožími s odsazením s připojeným, užším, odsazeným, téměř čtvercovým presbytářem, krytá původně šindelovou valbovou střechou, dnes nahrazenou pálenou krytinou typu bobrovka. Na východním konci hřebene nad závěrem je vynesena oplechovaná otevřená osmiboká sloupková sanktusová zvonička, završená cibulovou bání s makovicí a křížem latinského tvaru na vrcholu.

Po obou podélných stěnách presbytáře jsou připojeny boční přízemní přístavky zhruba čtvercového půdorysu s lehce otupenými nárožími, krytá šindelovými střechami, složenými ze dvou valeb. Při jižní stěně je situována sakristie, přístupná z presbytáře obdélným pískovcovým portálem. Západní stěna sakristie bývala završena cihelným štítem s šikmým projmutým ramenem krytým prejzy. V patě štítu byla situována voluta a v ploše okénko. V jižní stěně sakristie bývalo prolomeno obdélné okno s proplétanou mříží. Při severní stěně je pak situována oratoř, otevřená do prostoru širokou otevřenou arkádou se segmentovým záklenek, původně opatřenou v části zděným parapetem. Do oratoře se vstupovalo obdélným portálem v západní stěně s kamenným ostěním profilovaným vnější lištou a vnitřním mělkým výžlabkem. V severní stěně bylo prolomeno zhruba čtvercové okno, uzavřeným proplétanou mříží.

Vstupní západní průčelí kaple, zvýrazněné středním plochým obdélným rizalitem, je v ose prolomeno obdélným portálem s pískovcovým ostěním s uchy a vnější lištou a jemně profilovanou, stupňovitě zalamovanou zděnou záclonovitou supraportou. Plocha pod supraportou bývala původně vyplněna vykrajovaným polem a lemována plochými reliéfními volutami. Nad portálem je v ose prolomeno obdélné, segmentově zakončené okno ve štukové vrstvené lištové šambráně s uchy, prosvětlující prostor kruchty. Průčelí je doplněno mohutnými lizénami po stranách opticky zvýrazňující nároží kaple.

Nad mohutnou vynesenou profilovanou římsou, shora krytou prejzy, je vynesen monumentální štít s volutovými postranními křídly, završený štítovým nástavcem v podobě nižšího vpadlého trojúhelníkového tympanonu s kamennou plastikou na vrcholu. Plocha štítu je v ose prolomena vpadlým zaslepeným kasulovým oknem s klenákem ve vrcholu špalety, ve kterém je situováno drobné čtyřlisté okénko na kruchtu. Po stranách jsou situovány dvojice různě vystupujících mohutných pilastrů. Horní plochy štítu jsou kryté prejzy, na vodorovném úseku římsy v patě tympanonu užity bobrovky.

Podélné stěny lodi i presbytáře jsou v osách prolomeny po jednom obdélném, segmentem zakončeném okně ve štukové šambráně. Uprostřed podélných stěn lodi vystupují nad terénem ležatě obdélné větrací otvory z krypty. V severním otvoru vsazena proplétaná mříž, jižní otvor nově přezděný a zaslepený nasucho kladeným kamenem. Vnější stěny kaple s mírně předsazeným soklem bývaly členěny mohutnými lizénami po stranách opticky zvýrazňující nároží a završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Jednolodní vnitřní prostor kaple býval plochostropý, krytý prkenným stropem omítaným na rákos s nevýrazným fabionem. Loď kaple je po obou stranách triumfálního oblouku výrazně zaoblena. Okna se segmentovým záklenkem byla umístěna v plochých štukových šambránách s mašlí se závitnicemi ve vrcholu a vystupujícími volutovými uchy rokokového typu v dolních rozích. Uprostřed podélných stěn jsou situovány široké mělké výklenky zhruba čtvercového tvaru. V západní části lodi kaple bývala umístěna dřevěná přímá kruchta ve střední části segmentově vybíhající do prostoru s prkenným podhledem a balustrovým zábradlím z válcových profilovaných kuželek a trámového madla s profilací na čele. V patě zábradlí byl umístěn profilovaný pás. Kruchta byla přístupná schodištěm vloženým v jihozápadním rohu lodi o dvou přímých ramenech, oddělených mezipodestou. Trámové schodnice byly spojeny deskovými stupni. Z kruchty býval možný po žebříku čtvercovým otvorem ve stropě při západní stěně vstup na půdu. V podlaze před vstupem je vsazena kamenná deska, uzavírající vstup do krypty.

Triumfální oblouk, oddělující presbytář, je stlačený, polokruhový, se šikmo vysazeným klenákem ve vrcholu, vynesený na pilířích s výraznými vystupujícími čabrakovými hlavicemi rokokového typu. Presbytář je zaklenut cihlovou stlačenou plackou, nabíhající na úseky říms s plochými čabrakami. Klenba bývala zdobena štukovým zrcadlem ve tvaru kvadrilobu, složeným ze čtyř segmentů spojených čtyřmi ostrými zalomeními. Okna se segmentovým záklenkem byla umístěna v plochých štukových šambránách s vystupujícími volutovými uchy rokokového typu v dolních rozích. Uprostřed závěrové východní stěny je situován obdélný výklenek se segmentovým záklenkem, v ose nad ním pak slepá obdélná, segmentem zakončená okenní špaleta v ploché šambráně s volutkami v rozích. Sakristie a oratoř bývaly plochostropé se štukovými fabiony.

Podkroví tvořil krov hambalkové soustavy s ležatou stolicí o třech plných vazbách a dvou vazbách mezilehlých. Nad presbytářem pak dvouetážový hambalkový krov se stojatými stolicemi. Vnitřní zařízení kaple tvořily původně tři oltáře s vyzděnými menzami. Oltář Srdce Ježíšova byl vysvěcen v roce 1922. Pod lodí kaple je situována rozsáhlá krypta z roku 1882, ve které se nachází zbytky vyrabovaných rakví.