Vánoce sv. Linharta 2009

10.12.2009

zařazeno v kategorii: Reportáže | komentáře: 0

Pozvánka:

Na zlatou Adventní neděli pro Vás Památky a příroda Karlovarska připravily krátkou procházku do karlovarských lesů k románskému kostelu sv. Linharta spojenou s menší oslavou Vánoc.

Na tomto místě se dříve nacházela dnes již zaniklá středověká osada Obora (Thiergarten, Ortus ferarum), která je poprvé připomínaná roku 1325 v souvislosti s udělením léna Kojatovi z Otanovic. Kostel samotný je však poprvé připomínán již roku 1246. Osada byla postupně opuštěna koncem 15. století a se ztrátou významu celého místa po vzniku Karlových Varů souvisí i zánik kostela sv. Linharta.

[caption id="attachment_6105" align="aligncenter" width="400" caption="zříceniny kostela sv. Linharta na rytině z roku 1808"]

[/caption]

Podle pověsti se v těchto místech usídlil poustevník Leonard (Linnhart), který se pro svůj hřích vzdal světské slávy a odešel z Říma přes Alpy, aby prožil zbytek života poustevnickým životem uprostřed samoty. Linhart se stal rádcem a oblíbencem prostých lidí z okolí, pána na Lokti, který mu zde později nechal vystavět kamennou poustevnu, a nakonec i samotného panovníka. Jeho příbytek byl vždy obklopen nespočtem různých zvířat, která mu dělala společnost, a on jim vše oplácel:

„Vzpomněl si na domov, jak matka nechala vždy celý dům vyčistit, okrášlit zelení, květinami, lesklými ozdobami, jak byl každý pohoštěn a podarován. Těch žebráků, co se v těch dnech u nich zastavilo a najedlo. O vánočních svátcích ani ten největší lakomec neodehnal hladového. Leonard se náhle zarazil. Proč je tolik žebráků v tom bohatém Římě? V Římě, kde žijí svatí otcové a kde by měla vládnout větší láska a bratrství. Kdyby se bohatí Římané jenom trochu podělili s chudými, nebylo by jistě tolik žebráků. Matka ho učila, že chudáků se musí bát, prý to nejsou dobří lidé a Pánbůh je trestá za zlý život. I on dříve takto posuzoval chudé lidi. Ó, jaké mámení lidstva to je. Lidé mluví o Bohu, a poslouchají satana. Na světě vládne nespravedlnost. (...) Vyšel před dům a zvolal: „Děti moje, pojďte domů, budeme slavit vánoce!“ Zvířata, která byla zvyklá na jeho hlas, přiběhla a za chvíli jich byl plný příbytek. Leonard seděl na špalku, u nohou měl hrnec, svůj neforemný výrobek plný sušeného ovoce, a krmil. Jsou jako lidé, každý chce urvat co nejvíce pro sebe, uvažoval Leonard, když viděl jak se k němu všichni derou. I Leonard chtěl být kdysi pastýřem, Bůh mu však lidi nesvěřil, má tedy kolem sebe alespoň zvířata. Zima přituhovala.“

(Dolejší, M. – Machek, B. 1992 : Linhart - Karlovarský poustevník, Karlovy Vary)

Podle legendy svatý Linhart (Leonhard) pocházel ze šlechtické rodiny, která měla významné postavení na dvoře franckého krále Chlodvíka (481-511). On sám však pod vlivem učení sv. Remigia odmítl světskou slávu a odešel do ústraní. Nejdříve do kláštera u Micy u Orleansu, později sám zakládá klášter u města Limoges. Odsud intervenoval u krále za propuštění vězňů azajatců, kterým pak věnoval zvláštní péči. Zemřel roku 553. Byl uctíván již v raném středověku ve Francii, Anglii a v Německu. Později je jeho kult dobře sledovatelný v oblastech s německým osídlením bez ohledu na státní hranice. Z tohoto důvodu se setkáváme s tímto patrociniem v českých zemích téměř jen v oblastech s německou středověkou kolonizací.
Kult sv. Linharta byl od středověku velmi rozšířený a dosáhl značné obliby zejména mezi prostým lidem. Snad i z toho důvodu byl jeho patronát rozsáhlý a ve staletích proměnlivý. Byla mu připisována schopnost pomoci nemocným, osvobodit a ulevit vězňům, byl patronem nalezenců a ochráncem před ohněm, od pozdního středověku dominuje jeho význam ochránce zvířat.
Společně s vývojem uctíváním sv. Linharta docházelo i k proměně železných obětin. Nejstarší řetězy byly později vystřídány figurkovými železnými obětinami, jež v rané formě představovaly lidské postavy nebo lidské údy, později především zvířata.

(Klsák, J. - Hereit, P. 1994 : Votivní předměty od sv. Linharta, Historický sborník Karlovarska II, Karlovy Vary, 31/45)

Pojďme se v tento nádherný čas, spojený dnes bohužel spíše s konzumem, vrátit spolu s Linhartem k přírodě, oslavit střídmý život i schopnost obětovat se pro druhé a pomáhat tam, kde je toho zapotřebí, v neposlední řadě i upřímnou zbožnost. Vzpomeňme v těchto dnech na potřebné a předejme dary i zvířatům.

Přineste si s sebou tvrdé pečivo, ovoce, ořechy, žaludy, mrkve, zrní, ozdobíme v lesích u kostela sv. Linharta stromek pro zvířátka. Přineste i nějakou obětinu ve tvaru zvířete či podkovy, které uložíme na oltář kostela a uctíme tak nejdůležitější s atributů tohoto světce a ochránce zvířat a udělejme z našeho výletu každoroční tradici.

Sejdeme se 20. prosince 2009 v 10 hodin na autobusové zastávce Šumavská v Tuhnicích a poté se vydáme lesem ke kostelu sv. Linharta, kde ozdobíme vánoční stromek zvířátkům a předáme obětiny.

Jarda Vyčichlo
Památky a příroda Karlovarska

Slunečného a mrazivého nedělního dopoledne jsem se nakonec sešli u zřícenin kostela sv. Linharta v karlovarských lesích v malém počtu a však ve výborné náladě zpříjemněné krásnou procházkou. Ozdobili jsme symbolicky smrček u kostela jako poctu sv. Linhartovi a jeho zvířecích přátel. Následně jsme si vyslechli poutavé vyprávění o historii kostela a přilehlé zaniklé vsi Obora, která se zde dříve rozkládala, z úst archeologa karlovarského muzea, pana Mgr. Jiřího Klsáka, který nás poctil svou návštěvou.
Těšíme se, že se z této akce stane každoroční tradice a příští rok se k nám přidá více lidiček, který jsou již znechuceni adventním předvánočním šílenstvím v útrobách super a hypermarketů a zajdou s námi oslavit Vánoce do lůna přírody.

[caption id="attachment_6097" align="aligncenter" width="400" caption="Vánoce sv. Linharta 2009 - prosinec 2009"]