Jáchymov – kostel sv. Jáchyma
Renesanční městský děkanský kostel sv. Jáchyma byl postaven v letech 1534-1540 na strmém svahu v horní části města Jáchymov (St. Joachimsthal). Se stavbou kostela se započalo v pondělí po sv. Trojici, 1. června 1534. Práce vedl jáchymovský stavitel Hanuš Kopp za účasti tesařského políra Wolfa Müllera z Ostrova a kameníka Jiřího z Bamberka. Již o sv. Kateřině, v neděli 25. listopadu 1537 byla v ještě nedokončeném kostele sloužena první mše. Tehdy ještě scházela okna a štítní zdi, strop nebyl ještě pokrytý, střecha byla jen provizorně pobita šindelem, rovněž nebyla dokončena věž kostela. Teprve během následujících tří let byla stavba do roku 1940 dokončena celkovým nákladem 14 824 zl., 8 grošů. Během let 1542-1573 byl kostel vybaven vnitřním zařízením. V roce 1542 přivezen velký zvon z Burcksteinu. Roku 1545 darovala hrabata Jeroným a Lorenz Šlikové pro kostel „tabuli na oltář“, obraz připisovaný Luk. Cranachovi. Roku 1559 daroval Ondřej Selttenreich kostelu Boží hrob a roku 1560 Nikel Militz sochu Nanebevstoupení Páně. V roce 1564 bylo do kostela postaveno 10 dřevěných pilířů. V roce 1566 byl vyděštěn strop lodi, zhotovena nová zpovědnice a kostel byl vybílen. V roce 1567 byly vymalovány vnitřní stěny kostela a v roce 1573 byly vymalovány rovněž empory. V letech1764-1785 byl kostel rozsáhle upravován. Roku 1764 byly postaveny nové boční oltáře. Roku 1768 byla ke kostelu přistavěna nová sakristie s hrobkou, uvnitř kostela byla zřízena zábradlí a kněžiště, byly zde umístěny nové lavice, sochař Matyáš Schmiedhuber provedl sochařskou práci na patronátních lavicích, všech 10 dřevěných sloupů bylo pomalováno a pozlaceno a celý kostel byl znovu vybílen. Roku 1769 byly nově zřízeny oltáře Nejsvětější Trojice a sv. Anny a celý kostel byl vydlážděn. V roce 1773 byla kostelu věnována nová křížová cesta, kterou vymaloval slavkovský malíř Eliáš Dollhopf. V letech 1776-1781 byla střecha kostela pokryta břidlicí. Roku 1779 byl vymalován strop kostela. V roce 1782 byl dokončen nový mramorový hlavní oltář kostela celkovým nákladem 1 785 zl. Na oltáři pracovali kameník Matyáš Millauer z Prahy, zednický mistr Christianelli, pozlacovač Tadeáš Beck z Jáchymova a sochař Matyáš Schmiedhuber. Oltářní obraz sv. Jáchyma namaloval malíř Josef Kramolín z Prahy, který tehdy přebýval v Karlových Varech. Původní archa byla tehdy umístěna za postranní oltář. Při obrovském požáru města dne 31. března 1873 byl kostel zcela zničen. V letech 1874-1876 byl kostel nově vystavěn v pseudogotickém slohu podle návrhu stavitele chrámu sv. Víta v Praze Josefa Mockera s použitím obvodových konstrukcí původního kostela. Nový kostel byl vybaven pseudogotickým inventářem navrženým stavitelem K. Fr. Richterem z Johanngeorgstadtu. Během 2. světové války byly zrekvírovány původní zvony kostela, skončily však s mnoha jinými v potopeném nacistickém parníku na známém pohřebišti zvonů na dně Baltu. Ve věži kostela sv. Jáchyma zbyl jen umíráček a litinový zvon z počátku 20. století. V roce 1992 byly do kostela díky místnímu duchovnímu správci, arciděkanovi Františku Krásenskému, umístěny nové zvony. Původní myšlenkou bylo nechat odlít přesnou kopii jednoho z původních zvonů, poškozeného při velkém požáru Jáchymova před sto lety, který snad zázrakem unikl pozornosti nacistů a dnes je vystaven v prostoru pod kůrem. Nakonec však po konzultaci se zvonařkou Tomáškovou-Dytrychovou z Brodku u Přerova, objednali jáchymovští dva nové zvony. Větší, vážící 850 kilogramů, byl zasvěcen patronům města sv. Jáchymovi a sv. Anně, a menší, 500 kilogramů, pak Panně Marii. Podle nápadu Františka Krásenského byl na výrobu nových zvonů zužitkován odpad, odstřižky měděného plechu, které zbyly po opravách střech kostelů v Jáchymově v letech 1983-1984 a na Božím Daru v letech 1988-1989. Zvony jsou naladěny do akordu Fis 1, Ais 1, Es 2, Fis 2 a jsou opatřeny elektrickým pohonem s elektronickou synchronizací. Před jejich instalací do zvonice ve výši 44 metrů musela být kostelní věž staticky zajištěna. Celá akce „zvony“ přišla jáchymovskou městskou pokladnu na 450 tisíc korun. Při příležitosti svěcení zvonů dne 18. října 1992 byl po dlouhých 11 letech zpřístupněn také opravený interiér kostela. Malování chrámu bylo mnohokrát odkládáno a přerušováno, když vyhořel kostel v Krásném Lese, musela se opravit střecha kostela na Božím Daru atd.
Původně jednolodní renesanční kostel, dnes síňově trojlodní pseudogotický kostel s renesančními detaily o rozměrech 50,5 x 28,5 m s pravoúhlým neodsazeným presbytářem otočeným do náměstí s hlavním osou jdoucí ve směru údolí od severozápadu k jihovýchodu. Kostel je krytý mohutnou plechovou sedlovou střechou, původně krytou břidlicí. Před požárem roku 1873 dosahovala střecha kolmé výšky 9 sáhů, 4 stopy a 6 coulů, nyní je vysoká pouze 14 m. Při znovuzřízení střechy byla vynechána polygonální sanktusová vížka, krytá kupolovitou helmicí, která stávala původně uprostřed hřebene střechy. Před jižním vstupním průčelím je v ose přistavěná k líci zdiva diagonálně postavenými zdmi, v přízemí až k okapní římse válcová, v patrech osmiboká věž, stojící úplně mimo půdorys presbytáře. Zdi věže, podepřené dvěma opěráky, sahajícími až do výše válcovité části věže, jsou v půdoryse segmentově prohnuty a prolomeny nikou v místech, kde původně bývala okna položená v rovině s okny v závěru. Osmiboké patro věže se skládá ze dvou dílů. Spodní sahá až k hřebeni střechy kostela a nese ciferníky hodin, horní díl po požáru nově vyzděn a složí jako zvonice. Před požárem bývala věž kryta zvonovitou kupolí s polygonální lucernou s křížem na vrcholu, dnes je zastřešena vysokou hrotitou jehlancovou střechou. Původně bývala věž vysoká 25 sáhů (asi 47,5 m), dnes vysoká 56 m. Stěny věže jsou členěny profilovaným kordonem a hlavní kostelní římsou, jež obíhá věž i spojovací zdi. Horní, osmiboká část věže je členěna gotizujícím kordonem a okapní římsou. Renesanční vstupní portál do věže je umístěn na jižní straně. Obdélný profilovaný portál zakončený půlkruhem, orámovaný po stranách hladkými, nahoru se zužujícími bočními polosloupy na stylobatu. Korintská, hruškovitá hlavice sloupů je vyzdobena jednou řadou listů a rozetami pod středy abakových stran. Římsa nad sloupy je oblomena, vlys prohlouben, hladký. Nad tím se zdvihá podobná architektura o dvou válcových, balustrových sloupech, v první třetině zaškrcených a prstencem opásaných. Na spodní části sloupového dříku jsou široké kanelury, dělené můstky, horní část hladká. Hlavicemi dosahují sloupy až na kordon věže. Nad portálem v hlubokém výklenku jsou nad sebou položeny dva páry sdružených oken, spodní pár s polokruhovým, svrchní s hrotitým obloukem, oba s římsami na lavici. Stará okenní ostění jsou prostě skosena, dělící pruty s drážkami pro sklo po obou stranách jsou profilovány hruškovcem. Uvnitř věže je umístěno vrtulové pískovcové schodiště. Schodnice jsou podklenuty omítnutou klenbou z cihel, uprostřed opřenou o vřeteno. Otvory ve věži, dnes zazděných, vedl vchod na devátém schodě v úrovni kostelní dlažby do „nové“ sakristie, zřízené kdysi za hlavním oltářem. Druhý otvor na 31. schodě vedl na empory. Na schodnicích, na držadle vřetena, na ostění oken a na portále jsou umístěny kamenické značky. Vnější stěny kostela z lomového kamene, vysoké 15 m, jsou hladce omítnuté a doplněné 16 opěrnými pilíři s jedním ústupkem, spodem vyžlabeným a s kosinou. Nárožní opěráky jsou postaveny diagonálně. Vnější stěny kostela jsou prolomeny třemi zachovanými renesančními portály z původního kostela ze 16. století. Dva jsou na bočních stěnách a třetí portál je v průčelí. Portály jsou pravoúhlé, profilované, s půlkruhovými vnitřními záklenky, bočními pilastry s předloženými čtvrtsloupy a s ornamentálními hlavicemi na bohatě profilovaném soklu. Nad tím se nachází úplná římsa, nad pilastry oblomená, spodní část složená z lalošky a výžlabku, svrchní z krycí lištiny a čtvrtválce. Nástavce jsou ve tvaru tupého štítku. Profilace a ornamentace portálů je vláčná, figurální a rostlinný dekor však velmi přesně propracovaný. Dekorace portálů je rozdílná. Nejkrásnější je výzdoba západního portálu, zasvěceného památce zakladatele Jáchymova hraběte Štěpána Šlika, nezvěstného od bitvy u Moháče 29. srpna 1526. Uprostřed štítového pole je v medailonu umístěno reliéfní poprsí zakladatele, podobající se poprsí na jeho pohřební medaili, obličej s krátce střiženým plnovousem, obrácený vlevo, s baretem s širokým krajem na hlavě a vlasy pokrytými calottou. Po stranách medailonu je umístěn jeho roh hojnosti vybíhající v zatočenou rozvilinu, z jehož ústí vylézá delfín. Na štítovém zastřešení je zubořez a na vrcholu okřídlená hlava andílčí. Pod poprsím je v kladí ve vlysovém páse umístěno dvojverší (distichon), zbásněné dr. Janem Neffem (Naevius), tehdejším městským fyzikem, vysekané kameníkem Jiřím z Bamberka: „HVNC PIETAS REGISQUE FAVOR ATQVE INCLITA VIRTVS ORBARVNT│VITA CONIVGE ET IMPERIO. D STEPHANVS SCHLICK. COMES Z G AN 1526 ǢTATIS 40.“ Ve střední ose pilastrových hlavic se rozvijí akantový list, který podpírá otupené nároží krycí desky. Místo volut jsou na hlavicích umístěny delfíni s dolu obrácenými hlavami, Na přední zalomené ploše římsy jsou umístěny čtyřdílné rozety. V koutech archivolty jsou umístěny dva souměrné zdobené štítky, levý kartušový se třemi zavalinami. Stejné formy štítků jsou i na obou zbylých portálech. Ve štítovém poli severního portálu je v medailonu vyvedena hlava bezvousého vojína v profilu, s helmou se zdviženým hledím. Pod medailonem je akantový list, vyplňující skoro celé štítové pole. Ve vrcholu štítu je pinie. Ostění portálu nese kamenické značky. Hlavice pilastrů východního portálu, přístupného devítistupňovým schodištěm, jsou ve středu zdobeny maskou, nad níž vyrůstá z abaku akantový list. Větší akantové listy lemují nároží hlavice. Poprsí portálu se svým provedením podobá svému protějšku na severním portále. Po obou stranách medailonu leží dva delfíni s hlavami obrácenými ven, končícími akantovými rozvilinami. Na sloupech portálu jsou rovněž vysekány kamenické značky, jedna ve středu prázdného vlysu. Dále je okolo dveří do sakristie v západní stěně, těsně vedle jižního nároží zachován menší boční půlkruhový portálek s původním orámováním, se středním obolem zdobeným reliéfním rostlinným listovým ornamentem, obíhajícím až do třetiny výšky, kde přechází ostění v jednoduchou oblinu. Na vrcholu oblouku je ve shora zavinutém štítku vytesán znak šlikovského panství Bossano. Z původní stavby ze 16. století je též zachována kamenná v různých úrovních podle výšky terénu pravoúhle zalamovaná, profilovaná trnožní římsa obíhající kolem celého kostela. Okna kostela byla při přestavbě roku 1873 zcela změněna. 16 hlavních oken dvojí různé velikosti nově doplněná gotizující spodní římsou, jsou překlenuta stlačeným hrotitým obloukem s kružbou ze dvou čtyřlistů a jednoho trojlistu. Původně bývala okna obdélná, zakončená polokruhovým obloukem, dělená dvěma kamennými pruty, jež bývaly pod obloukem jednoduše spleteny po způsobu kružby, podobně jako v dochovaných oknech ve věži. Původní okna měla rozměry 2 sáhy, 5 stop a 4 coule výšky a 1 sáh, 1 stopu a 8 coulů šířky. Pod velkými okny bývalo původně vzhledem k nutnému osvětlení prostoru pod emporami ještě 16 menších, rovněž trojdílných oken, jež byla roku 1873 úplně odstraněna, když nebyly empory po požáru znovu vyneseny. Pod kostelem se nachází hrobka, otevřená roku 1929.
Původně působil vnitřní prostor kostela jako velký jednolitý prostor. Skoro po celém obvodu obíhaly empory na sloupech. Ve volném prostoru stálo deset šestibokých sloupů z celých tesaných kmenů, které sloužily pouze jako dekorace bez jakékoliv statické funkce. Po požáru kostela v roce 1873 získal vnitřní prostor zcela jiný ráz. Do koutů byly vestavěny čtyři čtvercové tribuny (empory) na sdružených sloupech a prostor byl rozčleněn na trojlodí řadou sdružených sloupů s pupencovitými hlavicemi, vzájemně opřenými pomocí oblouků, které nesou strop a střechu. Za hlavním oltářem byla vložena stěna uzavírající přímočaře dnešní kněžiště, čímž byl úplně porušen dřívější stav, kdy byla věž z vnitřního prostoru kostela, pokud nebyla zakryta pozdější „novou“ sakristií, viditelna.
Z původního zařízení zničeného požárem v roce 1873 se dochovalo pouze několik kusů inventáře. 2 pole mřížového zábradlí z 1. poloviny 17. století u křtitelnice, postavené kdysi kolem křtitelnice v jižním koutě vedle staré sakristie, dnes uzavírá křestní kapli pod emporou v severovýchodním koutě lodi. Zábradlí je složeno z provlékaných prutů a širokého rámce z plochého železa. Zábradlí je zdobeno čárovými motivy, spirály s nasazenými, z plechu vysekanými listy a jednorožcem, zakončené nůsky. V levém dveřním křídle je kosočtverečná síť a hmotný skříňový zámek s hladkým příkopem a svrchní deskou. Litý cínový věnec novější křtitelnice o průměru 0,85 m a šířky 0.22 m s mísou o průměru 0,51 m. Vynikající reliéfní práce s ornamentálními a figurálními reliéfy zhotovená podle předloh některého německého ornamentisty jáchymovským konvářem Hansem Wildtem z roku 1575. Zevnější pás věnce s geometrickým ornamentem, na který navazuje kruh z ražených palmett a pás bohatých akantových rozvilin. Střední pole věnce je vyznačeno dvěma hladkými ovrubami, ve kterém je 35 polí, dělených arkádami s balustrovými sloupky, se sérií sedmi pašijových výjevů, pětkrát opakovanou – Kristus na Olivetské hoře, Zatčení Krista, Ježíš před Kaifášem, Kristus korunován trním, Pilát si myje ruce, Kristus nese kříž, Kalvárie. V 36. poli je znak nakladatele, mužský trup, po stranách klenotu iniciály H R (patrně jáchymovského patricije Hanse Rotha) a u paty štítu rytý letopočet 1575. Věnec je dovnitř ohraničen páskem ornamentu z akantových rozvilin, stejným jako na okraji mísy. Dno mísy je bez ozdoby. Na zevním hladkém kraji věnce je městská jáchymovská značka a dvakrát mistrovská značka jáchymovského kováře Hanse Wildta: zvonek a iniciály H W. Dále se dochovaly dva znakové náhrobníky. Pískovcový náhrobek z roku 1575 o rozměrech 1,80 x 0,75 m je umístěn v dlažbě pod hudební kruchtou. Kámen je však značně poškozen, levá horní půle uražena, znak a nápis jsou skoro úplně ošlapány, zbývají jen nesouvislé zbytky písmen. Náhrobek byl zasazen na paměť prvního císařského sekretáře dvorní komory Kašpara Geitzkoflera z Greifeneggu, který zemřel 15. října 1575 v Karlových Varech ve věku 44 let a byl do Jáchymova převezen k pohřbení v kostele. Druhý náhrobník z červeného mramoru z roku 1613 o rozměrech 1.95 x 1,05 m je zasazen ve zdi mezi západním portálem a oltářem sv. Josefa. V horní části je nápisová deska, v dolní části ve čtyřkruhu bohatě provedený znak. Opis, částečně nečitelný: „…Monats Oktrobis gegen morgen umb׀ Ein Uhr Anno 1613…“ a citát z Izasiáše, 26. kap. V sakristie je zazděn pískovcový medailon, jediný zbytek rozbitého náhrobku první manželky hraběte Lorenze Šlika, Kateřiny z Wartenberka z roku 1541. Pískovcový portrétní medailón o průměru 0,33 m nese reliéfní hlavu chlapce, na pravém okraji označený STEFAN. Těchto medailonů (Kopfstücke) bývalo kolem náhrobku osazeno celkem osm, označených jmény: Joannes, Veronice, Catharina, Adam, Christoph, Susanna, Stephan a Eleonora. Opis náhrobku zněl: „Dum gravido dubium tentaret copore partum, Inclyta cum foetu proh. Caharina perit. Obiit VII. Kalenda May Anno Domini M. D. XLI.“ Za požáru byl mimo jiné zničen také umělecky nejcennější trojdílný křídlový oltář z roku 1545, malovaný L. Cranachem. Ve středu oltáře býval obraz Ježíše na kříži mezi lotry, posmívaného učenci s průvodem ke Kalvárii v pozadí. Na pohyblivém levém křídle byl obraz Zmrtvýchvstání Krista, na pravém obraz Krista na Olivetské hoře. Při zavřený pohyblivých křídlech byl na levé straně obraz Mojžíše dávajícího zákony na deskách a na pravé obraz Ježíš jako dobrý pastýř s beránkem. Na levém pevném křídle býval obraz Křestu Kristova v Jordáně a na pravém obraz Potopy. V nástavci býval obraz Seslání sv. Ducha. Na ním bývala socha sv. Michala s vahami, na jedné misce byl hříšník, na druhé závaží hříchů. V predelle býval obraz Poslední večeře Páně a hlavy apoštolů ve formě podobizen slavných současníků. Mezi nimi byla i hlava samotného umělce a vpravo v rohu také jeho značka (okřídlený dráček). Na zadní straně oltáře byly pod obrazem Boha otce nápisy: „Ich Glauber in Gott Vater, allmechtigen Scheppfer Himmels und der Erden“ a „Dekretu nicenoe Synodi contra Cikoma Caus hub. Centant. Ao 787 Jus: ipsa: Nam Deus est quod imago docet. Sed non Deus: Hanc videa, sed mente colas quod cernis in ipsa.“ Mimo to byly na zadní straně oltář vyobrazeny poslední věci člověka, smrt, soud a nebeské království a také rozličné práce hornické. Po straně byla podobizna Štěpána Šlika, dvojverší (distichon), zbásněné dr. Janem Neffem (Naevius) a pod tím věnování.
Obnova vnitřního zařízení byla provedena v pseudogotickém slohu podle návrhu stavitele K. Fr. Richtera z Johanngeorgstadtu.
původní vzhled kostela před požárem v roce 1873
vnitřní uspořádání kostela před požárem v roce 1873
kostel sv. Jáchyma po velkém požáru města v roce 1873
kostel sv. Jáchyma po velkém požáru města v roce 1873
děkanský kostel sv. Jáchyma v Jáchymově v roce 1913
kostel sv. Jáchyma v roce 1913
západní portál kostela v roce 1913
portál vstupu do věže v roce 1913
interiér kostela sv. Jáchyma v době před rokem 1945
mříž v křestní kapli v roce 1913
kostel ve 2. polovině 20. století
kostel sv. Jáchyma od jihu - září 2010
jihovýchodní průčelí kostela - září 2010
průčelí kostela sv. Jáchyma - září 2010
kostel od jihovýchodu - září 2010
kostel sv. Jáchyma v Jáchymově - září 2010
věž v průčelí kostela - září 2010
kostel sv. Jáchyma od severu - září 2010
severní portál kostela - září 2010
použitá literatura:
Linhart, J. 1994 : Památky v Jáchymově v roce 1993, III. Historický seminář Karla Nejdla, Karlovy Vary, 36/38
Poche, E. a kol. 1977 : Umělecké památky Čech 1 (A-J), Praha, 564
Schmidt, R. 1913 : Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, XL. Politický okres Jáchymovský, Praha, 32/45
