Nová Ves - kostel Nejsvětější Trojice

Původní vrcholně barokní obecní kaple Nejsvětější Trojice byla postavena v letech 1700-1707 podle návrhu neznámého architekta na návsi uprostřed vsi Nová Ves (Neudorf). Farou spadala kaple ke kostelu sv. Jiří v Bečově nad Teplou. V roce 1708 byla následně uzavřena smlouva s chebským řezbářem a sochařem Johannem Karlem Stülpem na postavení hlavního oltáře a výrobu z dalšího vnitřního zařízení kaple.

V letech 1732-1735 byla obecní kaple barokně rozšířena a přestavěna na kostel prodloužením původní lodi a přístavbou menší zvonové věže. Roku 1733 bylo doplněno vnitřní zařízení kostela. Dokončený farní kostel byl následně zasvěcen Nejsvětější Trojici a Korunování Panny Marie. Roku 1738 vytvořil malíř na stěně kostela sluneční hodiny. V roce 1739 věnoval kostelu hrabě Adam z Questenberka čtyři údajně cenné obrazy, které však musely být v době po roce 1781 na příkaz loketského krajského komisaře pro svá troufalá vyobrazení z kostela odstraněny.

Na doporučení varhaníka Andrease Wagnera z Krásné Lípy byl roku 1740 objednán za 120 zlatých nový positiv od varhanáře Johanna Paula Trampeliho z Adorfu. Roku 1753 začaly varhany „šveholit“ a za jejich opravu bylo loketskému varhanáři Wenzlu Starkovi zaplaceno 20 zlatých. Již roku 1758 však nebylo opět možné na varhany vůbec hrát. Povolán byl proto znovu varhanář Stark, který však nástroj rozebral a odešel. Byl za ním vyslán posel, který však šel omylem k loketskému varhanáři Johannu Josefu Pleyerovi. Ten prohlásil, že nepovažuje za vhodné zasahovat do práce jiného mistra, přesto však slíbil přijít. Mezitím představený kostela apeloval na hospodářskou správu obce, aby požádala loketský magistrát o vyslání jiného varhanáře. Do Nové vsi tak přišel jak varhanář Pleyer tak i magistrátem vyslaný Johann Ignatz Schmidt. Oprava varhan byla následně zadána Pleyerovi, kterému bylo za práci zaplaceno 90 zlatých.

Již v roce 1760 byla původní věž kostela v havarijním stavu a musela být snesena. V letech 1764-1771 byla před západním průčelím kostela vystavěna nová hranolová zvonová věž podle plánů zednického mistra Franze Pöpperla z Louky. Kamenické práce provedl kamenický mistr Schlossbauer ze Stanovic, po jehož smrti vedl práce na věži kamenický mistr Paulus Zeitler z Mnichova. Roku 1763 nechal chalupník Johann Hubl z Nové Vsi vytvořit chebským sochařem nový tabernákl hlavního oltáře, štafírovaný proslulým barokním malířem Eliasem Dollhopfem z Horního Slavkova. V sedmdesátých letech 18. století opravoval zdejší varhany opět loketský varhanář Johann Josef Pleyer, roku 1771 za 8 zlatých a znovu roku 1779 za 25 zlatých. V roce 1782 následně nástroj opravil za 30 zlatých varhanář Johann Christoph Pitschmann z Domažlic.

Roku 1785 bylo restaurováno loketským štafířem Leithmannem vnitřní zařízení kostela. Protože byly v roce 1804 zdejší varhany opět nepoužitelné, byly objednány nové od vrchního varhanáře Vinzenze Gartnera z Tachova. Ten právě pracoval na varhanách v Jindřichovicích a navrhl stavbu nástroje obdobné velikosti za 830 zlatých a starý positiv. Loketský sochař Johann Wild dodal zdobenou skříň, jejíž štafírování provedl v roce 1807 mistr Alois Mayss. Inventáře z let 1827 a 1840 označují zdejší varhany za „velmi staré“. Roku 1856 podal varhanář Bartolomeus Haberzetl z Kojetína rozpočet na opravu varhan ve výši 126 zlatých. Opravu varhan však provedl roku 1858 za 200 zlatých varhanář Ferdinand Guth z Nového Strašecí. V roce 1869 byly původní barokní postranní oltáře nahrazeny klasicistními oltářními prospekty od truhláře Antona Hahna z Čisté. V roce 1896 postavil v kostele chebský varhanář Martin Zaus nové pneumatické varhany.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Po začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Prameny na počátku padesátých let 20. století byl vnitřní prostor kostela částečně adaptován na kino a kulturní sál pro vojáky. Střechou kostela byl vyveden komín. V lodi byl stržen původní kazetový strop a nahrazen vlnitým plechem, odstraněna byla rovněž původní kruchta a nahrazena promítacím podiem. Část vnitřního zařízení kostela byla zachráněna převozem do jiných kostelů, zbytek byl zničen či rozkraden. Část kazetového stropu je nyní uložena na hradě v Lokti. Hlavní oltář a křtitelnice bylo převezeno do kostela sv. Víta v Radošovicích, varhany, obrazy křížové cesty, dva zvony a tři sochy světců jsou v kostele sv. Václava ve Václavicích.

Dne 3. května 1958 byl bývalý kostel Nejsvětější Trojice zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 21109/4-698. V průběhu druhé poloviny 20. století následně bývalý kostel sloužil jako kulturní dům, skladiště či určitou dobu jako archivní depot. Neudržovaný kostel postupně zcela zchátral, od počátku devadesátých let již nebyl využíván a na počátku 21. století byl již v havarijním stavu. Střechou kostela zatékalo, okna byla vytlučená, uvnitř byl prázdný. Následně byl zdevastovaný kostel spolu s pozemkem převeden z majetku církve do vlastnictví obce. V zimě na počátku roku 2011 se propadl strop včetně krovu presbytáře kostela.

V roce 2011 následně přistoupila obce Nová Ves k postupné celkové rekonstrukci zchátralého kostela za přispění z dotačních programů Ministerstva kultury ČR a Programu rozvoje venkova Státního zemědělského intervenčního fondu.

V létě roku 2011 byla stavební firmou Tesařská huť provedena celková historická rekonstrukce zničeného krovu presbytáře z tesaných trámů tradiční technologií s částečným využitím dochovaných prvků. V červnu roku 2011 proběhl v kostele v rámci rekonstrukce krovu metodický den NPÚ Loket se seminářem zaměřeným na technologii celodřevěných protéz a problematiku tesařských značek. Představena byla rovněž tradiční technologie zvedání opravených prvků krovu pomocí A-jeřábu z tesaných trámů. Střech presbytáře byla provizorně pokryta lepenkou.

V roce 2013 byla provedena oprava cibulové báně věže a střechy sakristie, na střeše lodi kostela byla položena nová eternitová krytina, vsazeny byly nová okna a ve věži osazeny nové dřevěné okenice. Následně byl kostel nově omítnut. Částečné opravy probíhaly rovněž v interiéru objektu.

Neorientovaný jednolodní barokní kostel na obdélném půdorysu, krytý původně šindelovou, dnes eternitovou sedlovou střechou, s odsazeným obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým sedlovou, nad závěrem zvalbenou střechou, a připojenou čtvercovou sakristií s valbovou stříškou v ose. Před vstupním severozápadním průčelím kostela je připojena hranolová věž z let 1764–1771, završená plechovou osmibokou věžičkou, otevřenou na čtyřech stranách obdélnými, segmentem zakončenými okénky, s cibulovou bání na vrcholu. Původně bývala věž završena oplechovanou cibulovou bání s otevřenou osmibokou sloupkovou lucernou na vrcholu, zakončenou jehlancovou stříškou s dvouramenným křížem na vrcholu.

Čelní stěna a zaoblená nároží věže jsou vyvedeny v režné kamenné architektuře z pískovcových kvádrů. Nároží jsou zdobena kamennými sdruženými pilastry na soklech, v patře s iónskými hlavicemi. Přízemí věže je na čelní straně prolomeno obdélným kamenným portálem hlavního vstupu s klenákem a uchy. Předsíň v přízemí je prosvětlena obdélnými, polokruhově zakončenými okny v bočních stěnách věže. Zvonové patro, oddělené mohutnou vynesenou profilovanou římsou, je prolomeno na všech stranách obdélnými, polokruhově zakončenými okny s kamenným ostěním s klenáky, uzavřenými dřevěnými okenicemi. Stěny věže jsou pod střechou završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou s polokruhově projmutými středy nad nedochovanými kruhovými plechovými ciferníky věžních hodin.

Podélné stěny kostela jsou prolomeny čtyřmi páry obdélných, polokruhově zakončených oken. Po jednom stejném okně je situováno v bočních stěnách presbytáře. V pravé horní části jižního průčelí lodi je situováno oválné okénko, osvětlující původně prostor kruchty. V prostoru mezi třetím a čtvrtým oknem jižní stěny lodi původně vystupoval drobný hranolový rizalit výklenku oltáře sv. Jana Nepomuckého, završený šindelovou stříškou. V ose severní stěny lodi kostela je prolomen obdélný boční vstup s kamenným ostěním s uchy, další obdélný vstup je veden pod pravým oknem. Na severní stěně kostela býval zavěšen velký vyřezávaný barokní kříž s plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista z roku 1743, renovovaný v roce 1927. Na kříži býval německý pamětní nápis: „Errichtet zur Ehre Gottes im J. 1743, renoviert 1927“.

V severní boční stěně presbytáře je prolomen obdélný portál boční vstupu. V nice mezi presbytářem a lodí kostela bývala situována boční kaple Panny Marie se sochou Panny Marie z roku 1842 s nápisem „h. Maria von Alt-Ötting“, renovovaná v roce 1914. Stěny sakristie jsou prolomeny po jednom podélném oválném okénku a obdélným portálem vstupu s předloženým schodištěm v severní stěně. Vnější stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci v omítce.

Vnitřní plochostropý prostor kostela tvoří prostorná loď obdélného půdorysu a prostor presbytáře, oddělený nízkým polokruhovým presbytářem. Stropy kostela bývaly původně kryty malovaným barokním dřevěným kazetovým stropem z počátku 18. století s motivy rozet v polích. Během adaptace na kino v padesátých letech 20. století byl kazetový strop lodi kostela snesen a nahrazen stropem z vlnitého plechu. Část kazetového stropu je nyní uložena na hradě v Lokti. Původní strop presbytáře se během 20. století propadl. V západní části lodi kostela bývala umístěna prostorná polokruhová dřevěná kruchta, vynesená na šesti sloupech, během adaptace nahrazená vyneseným podiem pro potřeby promítání.

Původně jednotné barokní vnitřní zařízení kostela pocházelo z 18. století. V presbytáři býval postaven hlavní oltář Nejsvětější Trojice a Korunování Panny Marie z roku 1708 od chebského řezbáře Johanna Karla Stülpa. Pozadí oltáře akantového typu bylo bohatě zdobeno pozlacenými a polychromovanými dřevořezbami s ústřední plastickou skupinou Korunování Panny Marie. Po stranách byly mezi mohutnými oblaky umístěny postavy andělů, jeden z nich nesl zrcadlo, na vrcholu pak byla postavena socha archanděla. Tabernákl z roku 1763 od chebského sochaře, štafírovaný proslulým barokním malířem Eliasem Dollhopfem z Horního Slavkova, nahradil původní tabernákl zdobený oblaky, přenesený tehdy k postrannímu oltáři sv. Jana Nepomuckého. Na dvou samostatně stojících hladkých sloupech po stranách oltáře bývaly postaveny plastiky světlonošů. Nad postraními brankami do prostoru zaoltáří bývaly postaveny vyřezávané barokní sochy členů sv. Rodiny od sv. Zachariáše po sv. Jana rovněž od Johanna Karla Stülpa.

Po stranách triumfálního oblouku bývaly původně postaveny barokní postranní oltáře obdobné architektury patrně rovněž od Johanna Karla Stülpa, vlevo oltář Panny Marie a vpravo oltář sv. Kříže. V roce 1869 byly oba postranní oltáře sneseny a nahrazeny klasicistními oltářními prospekty od truhláře Antona Hahna z Čisté, na které však byla přenesena sochařská výzdoba původních oltářů včetně plastik světců.

Při jižní podélné stěně lodi kostela býval postaven polychromovaný kamenný postranní barokní oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1733 v raně barokních formách. Oltář rámoval velký výklenek, ve kterém bývaly situovány ještě tři kruhové niky s vyřezávanými barevnými figurálními plastikami světců. V nice uprostřed byla postavena socha sv. Jana Nepomuckého, vpravo sv. Šebestiána na hromadě obětin, vlevo sv. Antonína Paduánského. Tabernákl zdobený oblaky byl přenesen v roce 1763 od hlavního oltáře. Později stávala na místě oltáře moderní socha Srdce Ježíšova. V nice na protější severní stěně lodi kostela bývala situována stylizovaná lurdská grotta bez výzdoby. Na stěně nad ní byla v podivně stylizovaném rámování se symboly mučicích nástrojů umístěna starší vyřezávaná socha sv. Albina.

Při severní stěně kostelní lodi bývala vedle postranního oltáře Panny Marie umístěna barokní kazatelna z roku 1733 s bohatě zdobeným zábradlím a košem, doplněným v polích plastikami evangelistů. Na stříšce kazatelny s oblaky byly umístěny postavy hrajících putti. V kostele bývala postavena bohatě vyřezávaná dřevěná rokoková křtitelnice z roku 1777, mistrovské dílo řezbáře působícího při kostele, s dynamickým rokokovým zdobením a výjevem Křtu v Jordánu na vrcholu víka. Na konzolách na stěnách kostela bývaly postaveny barokní polychromované vyřezávané figurální plastiky světců z roku 1739, sochy sv. Barbory, sv. Apolónie, sv. Markéty, těhotné Panny Marie, sv. Ondřeje, sv. Tomáše a malá soška sv. Šimona.

Na stěnách lodi kostela bývaly zavěšeny obrazy křížové cesty z 19. století. Podle novoveského kronikáře Joahana Petera Pichla patřily k výzdobě kostela rovněž čtyři údajně cenné obrazy, které věnoval v roce 1739 hrabě Adam z Questenberka. Na jednom z pláten bývalo vyobrazení Nejsvětější Trojice, pod tím byl portrét hraběte Adama z Questenberka, který na dalším vyobrazení vystupuje jako zakladatel procesí v Nové Vsi, na posledním obrazu byl vyveden farář ukazující bulu bratrstva. Obrazy musely být v době po roce 1781 na příkaz loketského krajského komisaře pro svá troufalá vyobrazení z kostela odstraněny.

Mezi liturgické předměty kostela patřily oltářní svícny a další cínové předměty z roku 1858 od cínaře Aloise Neidharta z Horního Slavkova. V lodi bývaly postaveny jednoduché dřevěné barokní kostelní lavice z roku 1737 s jednotlivými místy, označenými štítky z raženého plechu či z rytého cínu. Štítky nesly jméno majitele lavice, letopočet a někdy také číslo usedlosti jako například: „Johann Adam Zimmermann, anno 1748; I. H. G. L. 1748; Frantz Tischer an(n)o 1748; W. A. F. anno 1768; Nro 103 Franziscus Discher 1781“. K zařízení sakristie patřila barokní skříň na liturgická roucha s vyřezávaným nástavcem.

Na kruchtě býval původně umístěn barokní positiv od varhanáře z roku 1740 Johanna Paula Trampeliho z Adorfu, jednomanuálový s osmi rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Později byl nahrazen dvoumanuálovými varhanami z roku 1804 od vrchního varhanáře Vinzenze Gartnera z Tachova s dvanácti rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Zdobenou skříň varhan od loketského sochaře Johanna Wilda štafíroval v roce 1807 mistr Alois Mayss. V roce 1896 byl nástroj nahrazen pneumatickými varhanami od chebského varhanáře Martina Zause. Jednomanuálové varhany s pěti rejstříky, pneumatickou trakturou a pneumatickou vzdušnicí.

Na věži kostela býval zavěšen zvon z roku 1773 od zvonaře Matthese Divalla. Druhý zvon z roku 1807 od pražské zvonařky Anny Kühnerin vážil 63 liber.