Památky a příroda Karlovarska: kulturně-historické a přírodní bohatství okresu Karlovy Vary

Původní farní kostel byl založen oseckým cisterciáckým klášterem v polovině 14. století na terase nad údolím v dolní části dnes částečně zaniklé vsi Svatobor (Zwetbau) ve Vojenském újezdu Hradiště. V roce 1352 byl kostel prvně vysvěcen. Podle odvádění papežských desátků náležel zdejší kostel v roce 1384 ke kostelu v Lokti. Pod patronátem oseckého kláštera zůstal kostel až do roku 1465. Dnešní barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven na místě staršího v letech 1729-1735 nákladem Černínů podle projektu z doby po roce 1725 architekta Františka Maximiliána Kaňky, předního českého architekta své doby. Jedná se o jeho největší realizovaný církevní projekt. Nový kostel byl vysvěcen roku 1735. Kostel býval obklopen dnes již zaniklým hřbitovem, do jehož zdi byla symetricky zapojena i fara a kostnice. V roce 1917 musely být tři kostelní zvony odevzdány na válečné účely a zůstat směl pouze zvon ze 14. století. Na podzim roku 1931 byl kostel včetně vnitřního zařízení celkově zrenovován. Tři poškozené a tmavým lakem překryté oltářní obrazy byly tehdy restaurovány malířem Antonem Bašnym z Nového Jičína. Po roce 1948 kostel zrušen, církvi zabaven a předán armádě, poté roku 1954 začleněn spolu s obcí do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště. Část barokního inventáře ze zrušeného kostela byla tehdy přenesena do kostela Povýšení sv. Kříže v Rybářích. Jednalo se o sochy sv. Augustina a sv. Ambrože z hlavního oltáře, umístěné dnes u hlavního oltáře v kostele sv. Kříže, socha Piety z téže doby, figurálně zdobená křtitelnice, obrázek Vzkříšení na měděném plechu ze 17. století a dva oltářní obrazy se sv. Terezou a sv. Ludvíkem z druhé poloviny 18. století z postranních oltářů. Zbytek inventáře byl převezen do Chlumu sv. Máří. Od té doby sloužil kostel vojenským statkům jako sklad řepky. V roce 1966 kostel po úmyslném zapálení vyhořel. Vojenské lesy však uvádějí, že požár vznikl samovznícením uskladněných semen řepky. Po požáru byl kostel opuštěn definitivně. Počátkem 21. století byly z kostela spolu s přilehlou farou ruiny. Zchátralý a značně zdevastovaný kostel je bez střechy a krovů, s propadlou klenbou v presbytáři, z klenby lodi naopak rostou stromy, zdivo po většině obvodu zachováno do původní výše, jen v presbytáři muselo být dostavěno. Koncem roku 2003 zahájila armáda spolu s památkáři kroky k záchraně kostela. V první fázi byly odstraněny stromy z klenby a tato by měla být natřena ochranným nátěrem proti vodě a proti zakořenění vegetace, armáda by měla také odstranit náletovou zeleň z okolí kostela, památkáři připraví plán údržby. Záleží však na penězích, jež bude mít armáda k dispozici. V posledních letech bylo dostavěno zborcené zdivo závěru presbytáře do původní výše a kostel byl v roce 2011 provizorně zastřešen plechovou sedlovou střechou, věž kostela pak jednoduchou nízkou jehlancovou stříškou. Do interiéru byl zamezen volný přístup, všechny vchody byly opatřeny železnými mřížemi a první řada oken zazděna tvárnicemi.

Jednolodní barokní kostel s dlouhou, vysokou, obdélnou lodí se zaoblenými nárožími, s užším obdélným, polokruhově zakončeným presbytářem krytý sedlovou střechou, v závěru valbovou. Po stranách jsou k presbytáři připojeny přízemní čtvercové sakristie. Hlavní trojosé průčelí s převýšenou partií přízemí a středním rizalitem, vyvrcholeným hranolovou věží s cibulovou bání. Průčelí je členěno soustavou pilastrů a lizénových rámců, nikami a vpadlými poli. Obdélný portál vchodu je umístěn v rámci s uchy, stejně tak i obdélná okna. se segmentovou a stříškovou římsou. Boční fasády člení v přízemí lizény, v patře lizénovými rámci a doplněny obdélnými okny se segmentovým záklenkem a obdélnými portály v rámci s uchy. Stěny jsou děleny se supraportou ukončenou římsou proloženou segmentem.
Na věži kostela bývaly umístěny zvony. Nejstarší zvon ze 14. století dosahoval rozměrů v průměru i na výšku 0,68 m. Plášť zvonu byl bez plastického zdobení, pouze v lemu obíhal mezi kruhovými výsečemi 5,5 cm široký pás se jmény světců v gotickém písmu: „maria + lucas + marcus – johanes + matheus – petrus + pernhardus + m“. Mezi jmény Marcus a Johannes byla umístěna miniaturní plastika krucifixu, před jménem Petrus mimiaturní plastika světce s klíči a před jménem Maria byla umístěna postavička Panny Marie. Výskyt plastiky sv. Bernarda pod jmény je posledním svědectvím příslušnosti Svatoboru k oseckému klášteru. Menší zvon ze stejné doby, zabavený v roce 1917, nesl legendu stejně jako větší zvon na svém lemu: „O du son gottes erbarme dich unser im 1300 Jahr“. Největší zvon z roku 1732, nazývaný zvon sv. Floriána, nesl nápis: „S.S. Lavrenti Floriane atque donate nos contra saevientisignis atque tempestatis horrores praeservate“. A na věnci: „Franz Vidal goss mich in Eger 1732“.
Presbytář kostela býval sklenut valenou klenbu s lunetami a v závěru konchu s lunetami. Loď je sklenuta poli valené klenby s lunetami, oddělenými valenými pásy, sbíhajícími na pilastry, mezi něž jsou rozloženy ploché oblouky arkád. Triumfální oblouk kostela je polokruhově zakončený.
Vnitřní zařízení kostela bývalo barokní. Na hlavním oltáři, upraveném po vzoru jezuitských oltářů 17. století, stávaly mezi dvěma páry sloupů 2,3 m vysoké barokní sochy sv. Augustina a sv. Ambrože z 1. poloviny 18. století, které obklopovaly středový oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie. V nástavci oltáře býval umístěn lidový obraz Nejsvětější Trojice s Bohem Otcem uprostřed, zdobený andílky. Ve vitríně na jednoduchém tabernáklu byla umístěna 0,84 m vysoká pozdně gotická zlacená dřevořezba trůnící Panny Marie s Ježíškem (Madona) ze 16. století s korunkami od karlovarského pasíře z roku 1764. Na výzdobě hlavního oltáře pracoval kadaňský sochař Karel Waitzmann. Na bočních stranách lodi kostela bývaly umístěny postranní oltáře. Při severní stěně stával oltář sv. Terezie z roku 1767 s hodnotným olejovým obrazem sv. Terezie z 18. století a se dvěma 1,5 m vysokými sochami sv. Václava a sv. Víta. Protějškový oltář sv. Ludvíka při jižní stěně rovněž z roku 1767 s hodnotným olejovým obrazem sv. Ludvíka z 18. století s 1,72 m vysokou sochou sv. Adalberta a 1,54 m vysokou sochou sv. Jana Nepomuckého. Sochařská výzdoba bočních oltářů pocházela patrně také od kadaňského sochaře Karla Waitzmanna. Na zkosené epištolní stěně triumfálního oblouku býval umístěn oltář Ježíška Dítěte z roku 1752 od neznámého doupovského sochaře. Ve vitríně uprostřed oltáře bývala umístěna plastika Ježíška posazená na obláčcích s probleskující září. V pozadí bývaly umístěny skoro 0,9 m vysoké bíle zbarvené sochy sv. Josefa a Panny Marie. Roku 1753 vymaloval oltář a plastiky radonický malíř Johann Georg Rochler. Kazatelna zdobená dřevořezbami, zasvěcená sv. Janu Nepomuskému, vyplňovala roh lodi při triumfálním oblouku. Ve třech pravoúhlých polích poprsnice kazatelny visely reliéfy Utrpení a Zpovědi Královny. Na stříšce kazatelny bývala umístěna pozlacená plastika Vítězného vozu, zdobeného symboly evangelistů, na kterém jede sv. Jan Nepomucký vstříc Nebi. Na pozadí byly vidět malostranské věže a před nimi most přes Vltavu. Kazatelna byla vyzdobena obrazy J. Kramolína. Na nástěnném obraze očekává český patron, sv. Václav, na oblacích příchod sv. Jana Nepomuckého. Bohatě figurálně vyřezávaná křtitelnice pocházela z roku 1757, ještě roku 1759 však na ni pracoval neznámý doupovský sochař. Uvnitř poklopu křtitelnice bývala vyřezána datace: „Anno 1757“. Fousatá postava světce, se znamením kola vozu před ní, nesla mušli. Na vysokém členěném víku si hráli čtyři plastiky putti. Víko završovala plastika Křtu Ježíšova. Obnoveny byly plastiky křtitelnice poprvé v roce 1767, což je zaznamenáno v rohu knihy, kterou nese jedno Putto, s nápisem: „Das Buch der Lebendigen“. Varhany byly přeneseny z původního kostela a doplněny zdobeným pozadím s muzikálními a na bubny bijícími Putti. Roku 1762 byly varhany barokně přestavěny plzeňským varhanářem Leopoldem Rauschem. Zpovědnice byla zdobena 0,83 m vysokou sochou sv. Anny Sedlecké od loketského sochaře J. Wildta z konce 18. století, signovanou: „I.WILD“ a sochou 0,87 Panny Marie z Chlumu sv. Máří z konce 18. století. Drobné liturgické potřeby, kalich, eucharistie a monstrance od pražského zlatníka Jakoba Ebnera z roku 1745 byly již ve 30. letech 20. století ztraceny.

obec Svatobor (Zwetbau) s farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie na fotografii z doby kolem roku 1930

kostel s farou na výřezu historického obrazu vsi Svatobor

barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie v roce 1932

kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru v roce 1932

interiér kostela s hlavním oltářem v roce 1933

boční oltář Ježíška Dítěte před rokem 1945

kazatelna v době před rokem 1945

křtitelnice v době před rokem 1945

varhany v interiéru kostela před rokem 1945

zřícené zdivo presbytáře kostela v roce 2003

interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie se zříceným zdivem presbytáře v roce 2003

rekonstrukce závěrové stěny presbytáře kostela v roce 2006

kostel na horské terase - duben 2010

kostel Nanebevzetí Panny Marie - duben 2010

kostel Nanebevzetí Panny Marie od jihozápadu - duben 2010

jižní průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie - duben 2010

zbořená jižní sakristie kostela - květen 2009

závěr kostela Nanebevzetí Panny Marie a vchod na bývalý hřbitov - duben 2010

závěr kostela od východu - duben 2010

hlavní loď kostela z presbytáře - květen 2009

dostavěný presbytář kostela - duben 2010

jižní průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie - březen 2012

kostel Nanebevzetí Panny Marie - březen 2012

kostel Nanebevzetí Panny Marie od jihozápadu - březen 2012

kostel Nanebevzetí Panny Marie - březen 2012

průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie - březen 2012

vstupní průčelí kostela - březen 2012

kostel Nanebevzetí Panny Marie - březen 2012

kostel ve Svatoboru od severozápadu - březen 2012

kostel ve Svatoboru od jihovýchodu - březen 2012

závěr kostela ve Svatoboru od jihovýchodu - březen 2012

závěr kostela Nanebevzetí Panny Marie a vchod na bývalý hřbitov - březen 2012

situace kostela Nanebevzetí Panny Marie a bývalé fary v částečně zaniklé obci Svatobor (Zwetbau) - březen 2012

Použitá literatura:

Binterová, Z. 2004 : Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov, 65/67
Binterová, Z. 2005 : Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov, 68/70
Gnirs, A. 1933 : Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, Praha, 169/172
Krčmář, L., Procházka, Z., Soukup, J. 2005 : Zničené kostely. Průvodce historií západních Čech č. 14, Domažlice, 94/95
Poche, E. a kol. 1980: Umělecké památky Čech 3 (P-Š), Praha, 269, 474