Olšová Vrata - kostel sv. Kateřiny

Původně opevněný gotický kostel sv. Kateřiny, patronky úrody a domácích zvířat, s přilehlým hřbitovem byl založen patrně roku 1246 uprostřed obce Olšová Vrata (Espenthor). První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1257, kdy je připomínán jako jeden ze tří filiálních kostelů náležejících k loketskému farnímu kostelu sv. Václava, předaných tehdy pražskému klášteru řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Patronátním právem ke kostelu v Olšových Vratech tehdy disponovali hrabata z loketského hradu. Roku 1352 je kostel uváděn již jako farní. Patronátním právem ke kostelu tehdy disponoval hrabě Boreš (X.) z Rýzmburka, syn Slavkův, označujíc se nově podle hradu Andělská hora. Kostel sv. Kateřiny zůstal farním až do doby kolem roku 1490, kdy byl vysvěcen nový městský kostel sv. Michaela Archanděla v obci Andělská Hora a stal se k němu filiálním. Dnešní stavba kostela pochází patrně z konce 15. století. V roce 1736 bylo pořízeno nové vnitřní vybavení interiéru kostela. Současnou podobu získal kostel po částečné barokní přestavbě a prodloužení v letech 1838-1843. V letech 1840-1849 byl pořízeno nový inventář kostela od loketského sochaře Johanna Wildta a karlovarského štafíře Johanna Viereckla. V roce 1972 byla střecha kostela pokryta novou šindelovou krytinou.

Jednolodní kostel s odsazeným trojboce uzavřeným presbytářem krytý šindelovou valbovou střechou s osmibokou oplechovanou barokní sloupkovou zvoničkou završenou zvonovou bání. Za presbytářem stojí v ose připojena mladší nízká sakristie se zkosenými nárožími, krytá valbovou šindelovou stříškou. Původně kamenná stavba s pozdějšími zděnými úpravami. Vstup do kostela je veden obdélným kamenným portálem v západním průčelí. Druhý obdélný vchod je na severní boční straně kostela s nikou v nadpraží. Podélné stěny kostela jsou otevřeny třemi páry obdélných, polokruhově zakončených oken. Stejná okna otevírají boční stěny presbytáře. V závěrové stěně je umístěno oválné okénko. Vnější stěny kostela jsou hladké, bez členění. Presbytář kostela je zaklenut valeně s výsečemi, v sakristii je trámový strop a loď je rovněž plochostropá. Kruchta kostela je nesena na dvou kamenných toskánských sloupech.

Vnitřní zařízení kostela v barokním slohu pochází převážně z let 1840-1849 od loketského sochaře Johanna Wildta a karlovarského štafíře Johanna Viereckla. Dřevěný vyřezávaný portálový hlavní oltář a dva vyřezávané boční oltáře Panny Marie a Neposkvrněného početí z roku 1849 ještě v barokních formách 18. století. Z původního zařízení kostela byla zachována velká část inventáře, který byl ušetřen renovace. Dřevěná vyřezávaná gotická socha Panny Marie s dítětem v náručí, 0,93 m vysoká, s vyhloubenou zadní plochou. Původní pojetí plastiky bylo zničeno pozdější přemalbou. Barokní vyřezávaná socha sv. Šebastiána na mučednickém kůlu ze 17. století. Dále 1,15 m vysoká, vyřezávaná gotická socha sv. Kateřiny, která bývala do roku 1842 ústřední sochou původního hlavního oltáře kostela. Sv. Kateřina je zde vyvedena s knihou v levé ruce a pravou rukou opírající se o meč. U nohou světice je položeno kolo představující utrpení mučedníků. Plastika je znehodnocena pozdějšími úpravami. V presbytáři je umístěn tabernáklový oltářík z doby kolem roku 1700 s vyřezávanými sochami sv. Rocha se psem a sv. Šebastiána, obě necitlivě přemalovány. Raně barokní vyřezávaná socha sv. Rozálie odpočívající v hrobě. Původní podoba 0,7 m dlouhé plastiky je již však znehodnocena. Vyřezávaná soška sv. Kateřiny z roku 1822 v podobě 0,42 m vysoké panenky oblečené v šatech. Renovované části plastiky jsou pouze hlavička a ruce. Jméno autora je vyřezáno na těle sošky: „Joseph Poellich hats gemacht an(no) 1822“. Součást vybavení kostela tvořila rovněž 0,9 m vysoká pozdně gotická socha sv. Ondřeje s křížem z počátku 15. století, na zadní straně plochá, pozměněná pozdější přemalbou, umístěná dnes v muzeu v Karlových Varech. Na stěnách lodi kostela je zavěšeno 14 obrazů zastavení křížové cesty z roku 1848 od karlovarského malíře Josefa Reimera. Cínové lampy kostela a cínový mušlový pohár pochází z roku 1861 od cínaře Aloise Neidharta z Ostrova. Liturgické předměty patří 0,29 m vysoký tepaný stříbrný kalich v pseudogotické formě z roku 1861 s vídeňskou úřední značkou roku 1860. Na noze kalichu je vyryto jméno autora a datace: „Joseph Rück 1861“. Dále postříbřená monstrance ze slitiny z roku 1871 vídeňské práce. Na noze monstrance je věnování: „Anno domini 1871, Antonius et Anna Müller ex Espenthor Nro. 17 voverunt“. Inventář farnosti Andělská Hora z roku 1737 v kostele uvádí malé varhany. V roce 1842 započal varhanář Johann Gottlieb Hanke ze Žďáru se stavbou nových varhan, které byly dokončeny roku 1851 a dnes stojí na kruchtě.

Inventář kostela z roku 1856 uvádí zvon z roku 1676 umístěný ve zvoničce kostela s nápisem: „Ecclesia Espenthor fieri fecit 1676 in dei glor(iam), p(ro) V(irginis) M(ariae) devotione, s(anctae) Catharin(ae) honor(em)“. V roce 1843 byl původní zvon přelit a od té doby nesl legendu: „Chr. De Valle fudit me Egrae 1843“. Malý zvon z roku 1819 od toho samého zvonařského mistra z Chebu nese nápis: „Christoph de Valle fudit me Egrae 1819“.

Kostel obklopuje původní ohradní zeď bývalého hřbitova z lomového kamene oválného půdorysu, která je zesílena opěrnými pilíři.