přeskočit k navigaci »

Úvod > Architektonické památky > Činov - kostel sv. Martina

Činov - kostel sv. Martina

Činov - kostel sv. Martina |

Pozdně barokní filiální kostel sv. Martina nechal vystavět v roce 1776 tehdejší majitel panství Kysibel (Stružná) hrabě Ludwig Hartig na vyvýšenině na severozápadním okraji dnes již téměř zaniklé vsi Činov (Schönau) ve Vojenském újezdu Hradiště. V roce 1896 byl kostel renovován karlovarským malířem Maxem Eberlem. Krátce po začlenění vsi do nově vzniklého vojenského újezdu v roce 1953 byl kostel spolu s velkou částí vsi zbořen.

 

Objekt: pozdně barokní kostel

Typologie: sakrální stavby

Kategorie: architektonické památky

Obec: Činov (Schönau)

Okres: Karlovy Vary

Poloha: na vyvýšenině na severozápadním okraji vsi

GPS: 50°12'9.899"N, 13°0'3.052"E

Období vzniku: 1776

Architekt: neznámý

Stavebník: hrabě Ludwig Hartig

Slavnostní vysvěcení: 1776

Období devastace: po roce 1945

Demolice: 50. léta 20. století

Stav: zaniklé

Přístupnost: zaniklé

Historie objektu

Pozdně barokní filiální kostel sv. Martina nechal vystavět v roce 1776 podle projektu neznámého architekta tehdejší majitel panství Kysibel (Stružná) hrabě Ludwig Hartig na hřbitově na malé vyvýšenině na horním severozápadním okraji dnes již téměř zaniklé vsi Činov (Schönau) ve Vojenském újezdu Hradiště. Nový kostel nahradil tehdy již nevyhovující dřevěnou pozdně gotickou kapli, která byla poté přeměněna na márnici. Kostel sv. Martina spadal zpočátku pod správu farního kostela sv. Michaela Archanděla v Andělské Hoře, roku 1783 byl poté přifařen ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Žalmanově.

V roce 1874 byly zhotoveny varhanářem Johannem Georgem Sommerem z Františkových Lázní nové varhany za 338 zlatých. V roce 1896 nechal tehdejší patron kostel renovovat karlovarským malířem Maxem Eberlem. Roku 1900 věnoval tehdejší majitel panství Kysibl a patron kostela hrabě Rudolf Černín z Chudenic k hlavnímu oltáři nový jezdecký obraz sv. Martina. Během první světové války byl odevzdán zvon kostela na válečné potřeby. Na velikonoční pondělí, dne 27. března 1921 byla v kostele osazena pamětní deska obětem 1. světové války od sochaře Petra Wolffa z Andělské Hory. Průvodní řeč tehdy pronesl Karl Reimer z Činova. Dne 21. září 1924 byl vysvěcen nový zvon, který byl následně osazen ve zvoničce kostela. V roce 1926 byla z původní dřevěné kaple do kostela přenesena hodnotná pozdně gotická trojkřídlá archa z počátku 16. století.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Následně byl kostel krátce po začlenění vsi do nově vzniklého vojenského újezdu v roce 1953 spolu s velkou částí vsi zbořen. Vnitřní zařízení interiéru bylo před demolicí kostela převezeno do depozitáře sbírky církevního umění v areálu bývalého proboštství v Chlumu sv. Maří. Dnes zůstala z bývalého kostela sv. Martina zachována pouze zarostlá hromada sutin, zbytky hřbitovní zdi a několik náhrobků s německými nápisy.

 

Popis objektu

Menší jednoduchý pozdně barokní jednolodní kostel na obdélném půdorysu s připojeným užším odsazeným, pravoúhle uzavřeným presbytářem, krytý sedlovou, nad závěrem valbovou šindelovou střechou s oplechovanou otevřenou hranolovou zvoničkou nad vstupním průčelím, se zkosenými nárožími a polokruhově zakončenými otvory, završenou stupňovanou jehlancovou stříškou s makovicí na vrcholu.

Trojosé jihozápadní vstupní průčelí kostela s menším obdélným vchodem uprostřed, bývalo nad mohutnou vynesenou profilovanou římsou završeno hladkým vystupujícím trojúhelníkovým štítem. Podélné stěny lodi kostela bývaly prolomeny po třech velkých obdélných, segmentem zakončených oknech. Po jednom stejném okně prosvětlovalo boční stěny presbytáře, v závěrové stěně pak bývala umístěna dvojice stejných oken. Vnější stěny kostela bývaly členěny mohutnými pilastry a lizénovými rámci.

Vnitřní prostor kostela býval plochostropý, krytý dřevěným fabionovým štukovým stropem. Prostor presbytáře býval od lodi oddělen širokým polokruhovým triumfálním obloukem, na jehož klenbě byl umístěn latinský věnovací nápis: „LUDoVICUs Ioannes CoMes ab HartIg fIerI JUssIt.“, doplněný ve středu reliéfním rodovým erbem Hartigů a štukovými plastickými zavěšenými girlandami po stranách. Vnitřní stěny a strop kostela bývaly zdobeny štukovými reliéfy s květinovým dekorem.

Vnitřní pozdně barokní zařízení kostela z druhé poloviny 18. století bylo současné s výstavbou objektu. V presbytáři býval postaven hlavní oltář s jezdeckým obrazem sv. Martina z roku 1900 s vyobrazením světce na koni během dělení pláště. Obraz býval osazen ve zprohýbaném rámu, neseným po stranách anděly, kteří nesli rovněž korunu v nástavci rámu obrazu. Na oltářním stole bývala postavena soška Nejsvětějšího Srdce Páně. V oválných rámech nad postranními brankami oltáře bývaly umístěny obrazy Nejsvětějšího Srdce Páně a Nejsvětější Srdce Panny Marie.

Při levém pilíři triumfálního oblouku bývala umístěna jednoduchá polygonální kazatelna s figurální plastikou na stříšce. V nároží lodi v sousedství kazatelny byl postaven postranní oltář s podobným rámem jako na hlavním oltáři. Na kruchtě bývaly umístěny varhany z roku 1874 od varhanáře Johanna Georga Sommera z Františkových Lázní. Jednalo se jednomanuálové varhany s mechanickou trakturou. V interiéru kostela bývala osazena pamětní deska obětem 1. světové války z roku 1921 od sochaře Petra Wolffa z Andělské Hory.

V kostele bývala umístěna rovněž hodnotná, vyřezávaná pozdně gotická trojkřídlá archa z počátku 16. století, přenesená z původní kaple. Střední část archy tvořil obraz Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, o rozměrech 2 x 3 metru. Na obou postranních křídlech byla vyvedena vyobrazení celkem čtyř evangelistů. V levém dílu byl vyobrazen sv. Jan Evangelista s knihou na kolenou, na které byl nápis: „Sanitus Johanness Tag“. Na modlící lavici bylo otevřeno evangelium s textem: „Das Blut Jesu Christi Macht Unss rein“ (Krev Ježíše Krista nás očišťuje). Pod tím byl vyobrazen sv. Marek, jehož kniha položená na kolenou nesla nápis: „Sanitus Marcus“ a v knize evangelia na lavici byl umístěn text: „Christus Ist umd unrer Misedat Allen…“. V horní části pravého křídla byl vyveden sv. Matouš. Kniha evangelia ukazovala slova: „Anno 1578 Sanitus Mattheuss Der Jü“. Pod tím bylo vyobrazení sv. Lukáše, na stránkách jehož knihy stálo: „Santuss Lukas Beschneidet uns“.

Kolem kostela se rozkládal hřbitov, obklopený kamennou ohradní zdí s šindelovou stříškou, prolomenou pozdně barokní branou. U ohradní zdi při severozápadním průčelí kostela stávala původní dřevěná kaple, užívaná jako márnice.

 

Fotodokumentace

Činov - kostel sv. Martina | kostel sv. Martina v Činově v roce 1926
Činov - kostel sv. Martina | filiální kostel sv. Martina v Činově v době před rokem 1945
Činov - kostel sv. Martina | interiér kostela sv. Martina v Činově před rokem 1945
Činov - kostel sv. Martina | hlavní oltář kostela sv. Martina před rokem 1945
 

Použitá literatura

Binterová, Z. 2004 : Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov, 21/22
Binterová, Z. 2005 : Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov, 11/12
Krčmář, L., Procházka, Z., Soukup, J. 2005 : Zničené kostely. Průvodce historií západních Čech č. 14, Domažlice, 52/53
Träger, G. 1993 : Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt, 307
Wieser, S. 2009 : Pomníky padlých ve válkách, zejména v té první světové válce, 92, XVIII. Historický seminář Karla Nejdla, Karlovy Vary, 89/99

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz