Andělská Hora - socha sv. Jana Nepomuckého

Pozdně barokní pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora nechal zřídit v roce 1767 tehdejší svatoborský farář P. Josef Voigt při levé straně cesty do Staré Vsi na návrší asi 200 metrů jihovýchodně nad farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve vsi Svatobor (Zwetbau). V neděli 31. května 1767 byla následně plastika slavnostně vysvěcena. Roku 1893 byl na návrší zvaném později Jánský vrch (Johanneshübl) založen nový hřbitov. V roce 1901 byla kolem sochy vybudována nová štětovaná cesta ke hřbitovu, podél které byl roku 1908 vysázena obcí lipovo-dubová alej.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války a následném začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1953 však přestala být plastika udržována a postupně chátrala. Někdy v průběhu druhé poloviny 20. století byla nakonec socha sv. Jana Nepomuckého spolu s podstavcem údajně rozvalena neopatrným traktoristou a poškozena.

Na počátku 21. století se rozvalená socha sv. Jana Nepomuckého nacházela ve značně zdevastovaném stavu, torzu vrcholové plastiky světce tehdy chyběla hlava, část boku s rukou a kříž. Dne 3. října 2007 byla proto poničená plastika se svolením vedení vojenského újezdu vyzvednuta členy občanského sdružení Andělská Hora a převezena ke kostelu Nejsvětější Trojice u Andělské Hora. V létě roku 2008 byla poté socha rekonstruována uměleckým štukatérem Janem Pekařem z Droužkovic u Chomutova. V září roku 2008 byla následně obnovená plastika druhotně umístěna na prostranství ve svahu pod farním kostelem sv. Michaela Archanděla na náměstí uprostřed obce Andělská Hora (Engelhaus). Slavnostní odhalení rekonstruované sochy sv. Jana Nepomuckého proběhlo poté dne 13. září 2008 hejtmanem Karlovarského kraje Josefem Pavlem a moderátorem Markem Ebenem za hojné účasti občanů obce.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého na podstavci dosahuje celkové výšky asi 3 metry. Vrcholová figurální plastika, komponovaná čelně k divákovi, představuje světce v životní velikosti s klasickými atributy jako kněze v kanovnickém rouchu, klerice, rochetě, almuci a s biretem na hlavě. Kolem hlavy má světec umístěnou pozlacenou svatozář s pěti hvězdami. V levé ruce drží světec kříž s plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista, který si opírá o rameno, a pravou rukou žehná. Původně však držela postava ve svěšené pravé ruce palmovou ratolest. Základnu plastiky tvoří podesta ve tvaru symbolických oblak s plastickým reliéfem hlaviček dvou okřídlených andílku na přední a jednoho na zadní straně.

Vrcholová plastika je umístěna na vrchu 1,25 metru vysokého, hranolového pískovcového podstavce s dnes již setřenými volutami ve spodní části, s mohutnou, bohatě profilovanou vynesenou horní krycí deskou s obloukově prohnutými středy všech stran, a profilovanou patkou. Na přední straně podstavce je vysekána datace „1767“ doby vzniku plastiky. Pod letopočtem býval původně patrně vysekán dnes již zcela setřený věnovací nápis. Do podstavce jsou druhotně vyryty další datace z doby devastace objektu ve druhé polovině 20. století, např. „1960“ a „1992“. Základnu podstavce tvoří jednoduchý hranolový sokl. Podstavec je postaven na profilovaném kamenném stupni.