Chlum - kostel sv. Jiljí

Původně gotický farní kostel sv. Jiljí byl postaven patrně v první polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta na vyvýšenině nad návsí uprostřed vsi Chlum (Klum). První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1358, kdy místní farář zaváděl nové faráře ke kostelům ve Valči a Močidleci. Roku 1378 je připomínán v Chlumu farář Walther. Podle záznamu z roku 1384 platila chlumská farnost půlroční desátek ve výši 12 grošů. Když v roce 1407 zemřel chlumský farář Peter, uvedl král Václav IV. jako držitel panství Rabštejn do úřadu kněze Václava z Ležek jako jeho nástupce. Po jeho smrti v roce 1422 byl k faře v Chlumu dosazen rabštejnský kaplan Václav, avšak k roku 1425 je zde připomínán farář Vít.

Během husitských válek byl patrně zdejší kostel poničen. Zdejší samostatná farnost byla tehdy zrušena a poté již nikdy nebyla obnovena. K roku 1437 je zdejší kostel připomínán jako filiální ke kostelu Narození Panny Marie ve Štědré, ke kterému poté patřil až do roku 1620. V letech 1620-1645 byl přifařen ke kostelu sv. Petra a Pavla ve Žluticích, v letech 1645-1651 ke kostelu sv. Jakuba Většího v Nečtinech a od roku 1651 je opět filiálním ke kostelu ve Štědré. Ves Chlum, vzdálená 12 kilometrů od farního kostela, tvořila od ostatních farností uzavřenou exklávu.

Během bojů třicetileté války na počátku 17. století byl kostel patrně znovu poškozen a následně byl barokně obnoven včetně vnitřního zařízení. V roce 1758 byl kostel pozdně barokně upraven a rozšířen o novou zvonovou věž. Vynesen byl tehdy nový krov, prolomen nový hlavní vstup v západním průčelí, mírně zvýšeny stěny lodi a zvětšena okna Bohoslužby byly v Chlumu slouženy farářem ze Štědré každou čtvrtou neděli v měsíci, hlavní slavnost probíhala na svátek sv. Jiljí 1. září. Kromě toho zde zajišťoval ostatní církevní pohřby, křty a svatby.

Během první světové války byly v roce 1916 zrekvírovány dva zvony kostela na válečné účely. Roku 1922 byly odvezené zvony nahrazeny novými, které však byly znovu zabaveny v průběhu druhé světové války. V roce 1923 byl renovován vnitřní prostor kostela a v interiéru následně umístěna mramorová pamětní nápisová deska obětem 1. světové války, druhotně instalovaná roku 1942 na nově zřízený pomník padlým nedaleko kostela. Roku 1926 byla renovována ohradní zeď hřbitova a márnice. V roce 1933 poté vznikla přizdívka nového boční vstupu do kostela.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však byl kostel opuštěn, přestal být udržován a postupně chátral. Vnitřní zařízení opuštěného kostela bylo následně vydrancováno a rozkradeno. Dne 18. ledna 1964 byl kostel sv. Jiljí zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. 18535/4-830. V průběhu druhé poloviny 20. století byla část poškozeného vnitřního zařízení kostela z důvodu opakujících se vloupání převezena do depozitáře. V roce 1985 provedena výměna krytiny střechy lodi a presbytáře. Na konci 20. století byla zbořen objekt bývalé márnice, který hrozil zřícením, opravena ohradní zeď hřbitova včetně brány.

Patrně někdy na počátku 21. století byl nevyužívaný zchátralý kostel sv. Jiljí v Chlumu, který se nacházel v havarijním stavu, převeden z vlastnictví římskokatolické církve do majetku obce Pšov. Poškozenou šindelovou střešní krytinou zatékalo do interiéru a střešní konstrukce včetně krovu byly napadeny dřevomorkou. V roce 2016 přistoupila obec Pšov k postupné celkové rekonstrukci zdevastovaného kostela za přispění z dotačních programů Ministerstva kultury ČR. Nově oplechována byla báň zvonové věže a započata oprava střešní krytiny a krovů nad lodí kostela.

Gotický, pozdně barokně upravený, orientovaný, zděný jednolodní kostel na obdélném půdorysu s připojeným, odsazeným, užším obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytý šindelovou valbovou střechou. Stěny kostela jsou vystaveny z lomového kamene, doplněné armaturou z pískovcových kvádrů ve volných nárožích. Při severní straně presbytáře je připojena hranolová zvonová věž z let 1758-1759 o čtvercové základně se zkosenými nárožími, krytá původně šindelovou, dnes plechovou cibulovou bání s nasazenou otevřenou osmibokou sloupkovou lucernou, završenou menší cibulovou bání s makovicí a křížem na vrcholu hrotnice. Sakristie v podvěží je osvětlena ležatým obdélným okénkem s proplétanou mříží ve východní stěně. Patro věže je na severní a východní straně prolomeno po jednom, obdélném, segmentem zakončeném okně s dvoukřídlými prkennými okenicemi. Zvonové patro, oddělené profilovanou římsou, prosvětlují na třech stranách větší obdélná okna se stlačeným záklenkem, plochými šambránami s vrcholovými klenáky a dřevěnými roletami. Stěny věže kostela jsou završeny profilovanou vynesenou korunní římsou.

Vstupní západní průčelí kostela bez členění je v ose prolomeno obdélným portálem vchodu s pískovcovým ostěním s klenákem a obdélnými vpadlými výplněmi s obloučkově vykrojenými okraji, uzavřeným dřevěnými dvoukřídlými dveřmi s diagonálně skládanou výplní. Na stěně po levé straně vstupu je zavěšen velký dřevěný misijní kříž. Průčelí je završeno trojúhelníkovým zděným štítem s malým kruhovým okénkem. Na levé části průčelí je zavěšen 3 metry vysoký dřevěný misionářský kříž.

Podélné stěny kostela jsou prolomeny po dvou obdélných, segmentově zakončených oknech, stejné okno se nachází v jižní boční stěně presbytáře. V jihovýchodní a východní stěně závěru presbytáře jsou pak situována zazděná úzká okna s patrně lomeným záklenkem. V severní podélné stěně lodi kostela je situován zazděný gotický hrotitý portál s profilovaným pískovcovým ostěním původního vchodu. V nároží mezi severní stěnou lodi a věží je připojena hranolová věžice schodiště do patra věže se zkoseným nárožím, obdélným hladkým pískovcovým portálem, uzavřeným prkennými svlakovými dveřmi, a obdélným okénkem v severní stěně, završená šindelovou valbovou stříškou. V západní části jižního průčelí lodi je umístěn novodobý boční vchod s plechovými dveřmi, vsazený do čela cihlové přizdívky z roku 1933 obdélného půdorysu, kryté pultovou plechovou stříškou. Vnější stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci a završeny mohutnou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Presbytář kostela je sklenut jedním polem křížové žebrové klenby a pětidílným paprskovitým závěrem. Žebra klenby jsou hrušková, uprostřed boků vyžlabená, nasazená na polokulové konzoly a doplněná svorníky s rozetami. Triumfální oblouk kostela je mírně lomený. Vnitřní prostor lodi kostela je plochostropý, krytý omítaným rákosovým stropem se štukovým vykrajovaným zrcadlem. V západní části interiéru se nachází dřevěná kruchta s barokní zvlněnou poprsnicí, vynesený na sloupcích. Sakristie v přízemí věže, přístupná profilovaným portálkem v severní stěně presbytáře, je sklenuta valenou klenbou s výsečemi.

Pozoruhodné jednotné raně barokní vnitřní zařízení kostela pochází z poloviny 17. století. V presbytáři kostela je postaven portálový raně barokní hlavní oltář sv. Jiljí z roku 1650. Ve středu oltáře býval původně zavěšen oltářní obraz sv. Jiljí, zobrazující světce jako biskupa s laní. Dnes je zde vsazen novodobý obraz sv. Jiljí s laní od místního chataře. Po stranách obrazu jsou situovány plastické pilastry a polosloupy se zdobenými plastickými hlavicemi, vynášející úseky kladí. V nástavci oltáře byl umístěn obraz Panny Marie (Madonny s Ježíškem). Nástavec oltáře byl doplněn ozdobami v podobě monstrancí. Nad rovnými postranními brankami oltáře bývaly původně postaveny barokní dřevěné sochy církevních otců, sv. Augustina s planoucím srdcem a sv. Jeronýma z poloviny 18. století.

Po levé straně triumfálního oblouku stojí torzo portálového raně barokního postranního oltáře Zvěstování Panny Marie z doby kolem roku 1640. Ve středu oltáře býval zavěšen oltářní obraz Zvěstování Panny Marie malovaný na dřevě s bílými sloupy obtočenými vinnou révou po stranách. V nástavci oltáře byl mezi zdobením v podobě rostlinného dekoru umístěn obraz klečícího Ježíška. Na vrcholu nástavce byla postavena socha sv. Michaela. Po pravé straně triumfálního oblouku stojí torzo protějškového portálového raně barokního postranního oltáře Korunování Panny Marie shodné architektury z roku 1630. Ve středu oltáře býval zavěšen oltářní obraz Korunování Panny Marie malovaný na dřevě. Marie je zde korunována svatou Trojicí, doprovázenou postavou modlícího se donátora, faráře Schramma. Na predele pod obrazem byl vyveden latinský věnovací nápis o zřízení oltáře roku 1630. V nástavci oltáře byl umístěn obraz sv. Františka, sv. Voršily, sv. Barbory a patrně sv. Anežky. Dále se při severní stěně lodi kostela nachází torzo menšího raně barokního portálového postranního oltáře Piety z doby kolem roku 1650, doplněného původně mladší sochou Piety z 19. století a obrazem sv. Františka Xaverského v nástavci.

Při levém pilíři triumfálního oblouku je situována jednoduchá dřevěná kazatelna bez stříšky. Mezi další vnitřní zařízení kostela patří raně barokní osmiboká pískovcová křtitelnice u hlavního oltáře, dvě řady dřevěných lavic a dřevěná zpovědnice v podkruchtí. Pod kruchtou bývaly zavěšeny barokní, později přemalované obrazy sv. Martina a sv. Vendelína. Na kruchtě je postavena řezbami zdobená, trojdílná pozdně barokní skříň varhan z doby kolem roku 1758, které jsou pravděpodobně prací Johanna Franze Kannhäusera, usedlého tehdy v nedalekých Žluticích. Jednomanuálové varhany se sedmi rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Ve zvonovém patře věže je umístěna vzpěradlová zvonová stolice bez zvonů, tvořená třemi vazbami uloženými v podélném směru. Dvouetážový hambalkový krov nad lodí s ležatou stolicí tvoří trojice plných příčných vazeb a trojice mezilehlých vazeb v polích plnou krajní západní vazbou. Nad závěrem je pak vynesen dvouetážový hambalkový krov se stojatými stolicemi pod okraji hambalků s dvojicí plných vazeb, dvojicí mezilehlých vazeb v poli a dvojicí neúplných mezilehlých vazeb za západní plnou vazbou.

Kolem kostela se rozkládá zrušený a zdevastovaný hřbitov na půdorysu nepravidelného oválu s torzy náhrobků z 19. a 20. století, obklopený ohradní zdí z lomového kamene o výšce 1-1,5 metru s omítanou zděnou brankou před průčelím kostela v podobě pohledově obdélné kulisy se zhruba půlkruhovým záklenkem vstupního otvoru a cihlovou nazad skloněnou pultovou stříškou. V severovýchodním části ohradní zdi bývala vetknuta nízká, zhruba čtvercová márnice z lomového kamene s jehlancovou eternitovou střechou. V čelní stěně obrácené do prostoru hřbitova bývala osazena dřevěná zárubeň pravoúhlého vchodu, boční stěny byly prolomeny po jednom ležatém obdélném, segmentem zakončeném okně. V závěrové vnitřní stěně márnice býval situována mělká segmentová nika a před ní zděná mensa.