Doupov - kostel Nanebevzetí Panny Marie

Původní gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn patrně na přelomu 13. a 14. století podle návrhu neznámého architekta v sousedství vladycké tvrze Doupovců z Doupova na horním konci svažitého náměstí uprostřed dnes již zcela zaniklého města Doupov (Duppau). První písemná zmínka o zdejším kostelu pochází z roku 1352, kdy je uváděn jako plebánie, součást žlutického děkanátu v arcijáhenství žateckém. Roku 1361 je kostel uváděn jako farní. Na papežských desátcích tehdy zdejší farář odváděl ročně 24 grošů. V roce 1365 dosazovali bratři Kadolt a Beneš ke kostelu faráře Jana z Bražic. V roce 1410 navýšil Jan Doupovec z Doupova donaci kostela o plat ze vsi Prachomety.

V šedesátých letech 16. století převládlo za Šliků ve městě luteránství a kostel byl spravován protestanstkými kněžími. Dlouhých 26 let zde sloužil mše evangelický kněz Christoph Pachner. V době reformace sloužil krátce jako katolický farní kostel nedaleký hřbitovní kostel sv. Wolfganga. Během ničivého požáru města dne 29. září 1599 byl poškozen zdejší kostel s farou, radnicí, školou a 16 domy zcela vyhořel. Za pomoci vrchnosti se podařilo škody napravit. Po bitvě na Bílé hoře byla v rámci rekatolizace v roce 1623 obnovena katolická správa kostela.

V letech 1755-1756 nechal vystavět tehdejší vlastník doupovského panství hrabě Gottfried von Lützow na místě původního menšího středověkého kostela kadaňským stavitelem Johannem Koschem snad podle staršího projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera novostavbu pozdně barokního farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1785 postavil loketský varhanář Johann Ignaz Schmidt nové varhany kostela. Roku 1855 opravoval varhany chebský varhanář Josef Müller. Ke zdejší farnosti patřily kromě města Doupov vsi Jírov (Jurau), Kozlov (Koslau), Oleška (Olleschau), Prachomety (Promouth), Řednice (Rednitz), Trmová (Dürmaul) a Víska (Dörfles).

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Po následném začlenění bývalého okresního města do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1954 byl zdejší kostel úředně uzavřen a ponechán svému osudu. Během následujících let byl interiér opuštěného kostela několikrát vykraden a zdevastován. Vloupání vždy vyšetřovala Veřejná bezpečnost, viník však nebyl nikdy dopaden. Zbytek mobiliáře byl přenesen do různých kostelů v Čechách i na Slovensku. Několik náhrobních kamenů bylo přeneseno do kostela Všech svatých v Jáchymově.

Dne 26. března 1960 následně opuštěný kostel zcela vyhořel. Během ničivého požáru shořela střecha, propadly se klenby a zničen byl i zbytek barokního mobiliáře. Na základě špatného stavu kostela poté požádala vojenská správa o sejmutí památkové ochrany a o povolení demolice. Jako jedna z podmínek bylo požadováno provedení podrobné měřičské a fotografické dokumentace. Po řadě urgencí bylo zaměření provedeno, jeho kvalita však nebyla vyhovující a také obsahovalo řadu chyb. Nové zaměření však již nebylo dokončeno. V říjnu roku 1961 zjistila komise ministerstva školství a kultury zcela havarijní stav objektu a dne 29. ledna 1962 zrušila památkovou ochranu, aniž by trvala na opravení dokumentace. Trosky zničeného kostela poté dlouhá léta padaly až na silnici, proto byly roku 1973 jeho ruiny strženy. Dnes se na jeho místě nachází zarostlé sutiny s úseky dochovaných obvodových zdí.

Poměrně velký orientovaný jednolodní pozdně barokní kostel s obdélnou lodí a připojený, odsazeným užším obdélný, půlkruhově uzavřeným presbytářem, krytý šindelovou valbovou střechou se otevřenou sloupkovou sanktusovou zvoničkou nad závěrem. K jižní stěně presbytáře byla připojena obdélná klasicistní sakristie. V hlavním východním průčelí obráceném do náměstí bývala vestavěna hranolová zvonová věž, zakončená oplechovanou cibulovou bání s otevřenou sloupkovou šestibokou lucernou s vysokou jehlancovou střechou s makovicí a dvouramenným křížem na hrotnici. Střední osa trojosého průčelí předstupovala v mírném rizalitu s okosenými rohy a byla zvýrazněna pravoúhlým portálem a půlkruhově zaklenutým oknem v ose nad ním. V obou bočních polích byla dvě patra drobných obdélných okének osvětlujících kruchtu.

Vnější stěny kostela bývaly členěny pilastry, vysokou profilovanou římsou a osvětleny velkými obdélnými, půlkruhově uzavřenými okny. Vnitřní prostor lodi kostela býval zaklenut valenou klenbou s výsečemi. V lodi byla vestavěna velká zděná kruchta, nesená dvěma pilíři a otevřená do lodě třemi arkádami.

Velmi kvalitní vnitřní zřízení kostela pocházelo převážně z druhé poloviny 18. století z doby výstavby kostela. Ze staršího vybavení pocházel oltářní obraz Korunování Pany Marie, renesanční křtitelnice z roku 1614 a blíže neurčené ostatky se zčernalou rukou umístěné na postraním oltáři. Gotická plastika tzv. Doupovské Madony je dnes umístěna v muzeu v Karlových Varech. Uvnitř kostela také býval mramorový náhrobek hraběte Ferdinanda Verduga z roku 1672 postavený u dveří do kostela, který kryl vstup do velké krypty, umístěné pod kostelem. Na kůru se nacházely barokní varhany od Johanna Ignaze Schmidta z roku 1785 s dvěma manuály a 13 rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí.