Hrad u Plesné zvaný Neuhaus

Pokus o první archeologické zhodnocení archeologické památky

Mgr. Filip Prekop

Výsledky prvního archeologického výzkumu kulturní památky zvané „Neuhaus u Plesné“. V ústředním seznamu kulturních památek je lokalita evidována pod názvem „zřícenina hradu Neuhaus.¹ Přestože relativně nedávno došlo ke zhodnocení písemných pramenů a povrchového průzkumu lokality (Karel – Knoll 2008), interpretace a časové zařazení památky zůstávají značně nejasné. Z památky doposud nepochází žádný blíže datovatelný archeologický materiál. Předloženým archeologickým výzkumem zjištěných terénních poškození jsme se pokusili přispět k hlubšímu poznání, této atypické regionální památky. Výzkum zajišťovalo územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu v Lokti, ve spolupráci s organizací ZIP o. p. s. a se souhlasem majitele pozemku státním podnikem Lesy České republiky.

Poloha a charakteristika památky

Poloha Neuhaus se nachází na nevýrazném výběžku Bukového severovýchodním směrem, vrchu nad bezejmennou vodotečí s nadmořskou výškou 562 m. Jedná se o úpatí smrčin, kdy směrem k východu terén plošně klesá o téměř 100 m a naopak západním směrem se dále výrazně zvedá. Poloha je vzdálena cca 900 m jihozápadně od nádraží v Plesné, v těsné blízkosti železniční trati. Od města Chebu jsme zde vzdáleni cca 15 km severním směrem (obr. 1). Pozice památky je přibližně 100 m dále k severovýchodu, než chybně uvádějí pánové Karel a Knoll (2008, 172).

Památkou Neuhaus dnes chápeme oválnou, příkopem ohraničenou plochu, která je hlavní osou orientovaná ve směru severovýchod–jihozápad (obr. 11). Délka plochy dosahuje cca 50 m a šířka cca 30 m. Společně s příkopem a vnějším valem je délka 67 m. Vnitřní reliéf je charakteristický dvěma dílčími vrcholky. Jižní vrcholek dosahuje výšky 561,66 m Bpv a nachází se v těsné blízkosti západní hrany opevnění. Okolí vrcholku má bochníkovitý tvar, který zabírá přibližně ⅔ plochy opevněného areálu. Severní vrcholek dosahuje výšky: 559,68 m Bpv. Je tvořen skalním výchozem se stopami po osazení klínů ke štípání. V jeho blízkosti se nachází množství zvětralých skalních bloků, které dále pokrývají většinu severního svahu památky.

Linie opevnění se skládá z příkopu podkovovitého půdorysu a výrazný val zdůrazňující jeho vnější hranu. Nepatrný val, cca 0,5 m vysoký můžeme pozorovat i na vnitřní hraně příkopu. Maximální hloubka příkopu se nachází přibližně uprostřed podkovovitého tvaru a dosahuje hloubky 5 m od roviny opevněné plochy. Severním i jižním směrem se hloubka příkopu snižuje, až se na severní i jižní straně zcela vytrácí a přechází do přirozeného svahu ostrožny.

Mimo opevnění pozorujeme ještě cca 30 metrů dlouhý hřeben vrchu vybíhající k západu. Kde jeho nejzazší, západní část rovněž nese stopy po lámání kamene ze skalních výchozů (obr. 2).

Stav poznání

Neuhaus u Plesné je okrajově zmíněn v pracích Antonína Hejny (1971, 535) nebo Tomáše Durdíka (1999, 377–378). Jiří Úlovec představuje terénní náčrt a kompilační shrnutí názorů starší literatury (Úlovec 1997, 170–172). Zatím nejpodrobněji se lokalitou zabývala dvojice badatelů Karel a Knoll (2008). Ti se pokoušejí o kritické zhodnocení středověkých písemných pramenů a podrobného terénního pozorování. Pánové rozebírají možnost interpretace lokality jako pozůstatky středověkého hrádku z období německé kolonizace (Karel – Knoll 2008). Dochází k závěru, že máme před sebou pozůstatek neznámého opevněného sídla, pravděpodobně krátkodobě užívaného opěrného bodu, který mohl patřit k Walldsassenskému klášteru, stejně jako některému z ministeriálních rodů (Karel – Knoll 2008, 183). Bohužel, obecné pojmenování lokality dává prostor k snadné záměně s jinými lokalitami, a tudíž nelze se zcela snadno opřít o svědectví písemných pramenů. Ve starší literatuře často docházelo k záměně zdejší lokality s hradem zvaným Neuhaus an der Eger, ležícím dnes na území SRN, Neuhaus an der Walnaab nebo Altneuhaus (oba Lkr. Tirschenreuth). Jako Neuhaus byl rovněž označován nedaleký hrad v Kraslicích, okr. Sokolov (Karel – Knoll 2008, 173;  tíž 175).

Zkoumané místo nese prokazatelně název Neuhaus pouze na mapě Johanna Christopha Müllera „Distirictus Egranus“ z roku 1719, kde se objevuje symbol hradní zříceniny.² Na následující mapě Müllerově mapě Čech z roku 1720 je lokalita označena již symbolem hradu (obr. 3). Umístnění symbolů přibližně odpovídá místu skutečného výskytu zkoumané lokality. S označením „Neuhaus“ se setkáváme rovněž na 1. vojenském mapování z let 1764 – 1767.³ To však nemůžeme považovat za samostatně zaznamenané pozorování, jelikož právě toto mapování bylo z Müllerova mapování odvozeno jeho zvětšením do měřítka 1:28 800. Mladší mapová díla, jako bylo druhé a třetí vojenské mapování, císařské otisky stabilního katastru nebo indikační skica lokalitu Neuhaus již nijak neevidují.

Cíle a metoda výzkumu

Výzkum byl vyvolán výsledkem revizí archeologických památek v roce 2011 a 2012. Během nich došlo ke zjištění, že v ploše památky se nacházejí pozůstatky amatérských srubů a zákopů soužící k jisté volnočasové aktivitě. Dle jednání s majiteli pozemku a výkonného orgánu státní památkové péče, bylo rozhodnuto, že dojde k odstranění uvedených staveb a navrácení tvaru reliéfu před jejich vybudováním.

Archeologické vyhodnocení nalezených poškození památky mělo přispět k zodpovězení zásadní otázky, a to časovému zařazení vzniku, případně doby existence a zániku této opevněné lokality. Z důvodu rizika ohrožení památky amatérskými držiteli detektoru kovů, bylo přistoupeno také k plošnému průzkumu tímto nástrojem. Nalezené předměty byly geodeticky zaměřeny, dokumentovány, stejně jako dohledány nekovové předměty.

Součástí průzkumu bylo rovněž pořízení podrobného výškopisného plánu lokality, a to dvojím způsobem. Pro zmapování objektů v okolí 0,5 km bylo využito leteckého laserového snímkování (LLS).⁴ Bylo vytvořeno několik grafických výstupů, především stínovaný digitální model reliéfu a vrstevnicový plán v intervalu 1 m. Plán lokality byl zaměřen pomocí stanice Pentax R205NE. Vrstevnicový plán lokality je v intervalu 25 cm.

Povrchový průzkum

Vyhodnocení antropogenních tvarů bylo prováděno ve dvou měřítkách, jak bylo výše naznačeno. V detailu jsme se zabývali objekty v ploše opevnění a zvlášť jsme vyhodnocovali širší okolí památky na základě snímku LLS (obr. 4).

Hlavním prvkem památky je příkop podkovovitého tvaru, který je svým těžištěm orientován k jihozápadu. V těchto místech je široký 7 m a také nejhlubší, a to cca 5 m. Směrem k oběma ramenům se příkop změlčuje až do ztracena. Celková délka příkopu je 80 m. Příkop vymezuje vnitřní opevněnou plochu o rozměrech 30 × 60 m. Je zajímavé, že poslední třetina severního svahu není opatřena příkopem. V těchto místech pozorujeme množství rozměrných kamenů z rozvolněného skalního výchozu, který tvoří severní vrchol plochy památky (obr. 5). Současný tvar východního svahu je výsledkem stavby železnice z let 1863–1865 (Železniční knihy, Archiv ČÚZK Praha). Na hraně areálu směrem k železničnímu upravenému svahu můžeme pozorovat dílčí rovnoběžnou sníženinu, která byla interpretovaná jako cesta. Útvar je rovnoběžný s hranou výkopu železnice. Je tedy pravděpodobnější, že se jedná o terénní zásah související s její výstavbou. Hrany mohutného příkopu jsou dále zdůrazněny nasypáním vytěženého materiálu, a to jak na vnitřní straně, tak na vnější. Vnější násyp je výrazně mohutnější než vnitřní. Právě v hmotě vnitřního násypu se nacházela rozměrná porušení označená 1 až 3, která se stala předmětem archeologického výzkumu, viz níže (obr. 2).

Vlastní opevněná plocha dosahuje tvaru dvou dílčích vrcholů na opačných koncích při severovýchodu (559,5 m Bpv) a při jihozápadu (561,5 m Bpv). Dělící sedlo s nejnižším bodem převýšení, se nachází v blízkosti severního vrcholu (obr. 7). V těchto místech bychom mohli tušit přístupovou komunikaci vedenou po okraji závěru příkopu ústící do severního údolí, ke které však nemáme hmatatelnější doklad. Stejně tak postrádáme více informací k mírné protáhlé depresi vedoucí do porušení č. 3 na jihu plochy. Ta také evidentně pokračovala opačným směrem, a to do prostoru zničeného železnicí. Jiné markantní objekty v ploše areálu postrádáme. Mimo opevnění se západním směrem nachází skalnatý výběžek. Jeho západní závěr je poznamenán lámáním skalních bloků. V jeho okolí se nachází také několik odlámaných polotovarů s charakteristickými znaky na hranách a množství rozptýlených menších fragmentů skály (obr. 5, 6). Dno příkopu je nepravidelné. V blízkosti porušení 3, viz níže, můžeme pozorovat nápadnou skrumáž kamenů. Jedná se odkopek právě z porušení 3. Žádný z revidovaných kamenů nebyl opracován, nenesl stopy pojiva, ani jiných znaků, opravňující k jejich považování za pozůstatky stavby.

Příliš nám nenapoví ani průzkum širšího okolí památky. Lokalita nemá jasnou návaznost na stabilizovanou sídlištní strukturu, kterou známe z historických mapových děl, ani do současnosti dochovaných sídel. To můžeme považovat za doklad toho, že se jedná o starší objekt nežli současné osídlení nebo o objekt, který se na sídelní strukturu nijak nevázal. Rozsah poškození lokality stavbou železnice neznáme. Oproti starší literatuře, se přikláním k názoru, že nebylo velké. Valy i příkopy končí ještě před tím, než dosáhnou východního svahu. Obdobně se zásah nedotýká vrcholové partie opevněné plochy. Sama přirozeně začíná klesat východním směrem dříve, než je možné pozorovat strhnutí nadložních vrstev a svahování terénu pro umístnění železniční trati.

Patrné antropogenní objekty v okolí památky jsou především cesty. Přestože se nelze v současnosti vyjádřit k absolutnímu datování jednotlivých cest, je možné poukázat na některé „nesoučasné“, které by s památkou mohly souviset. Nejmarkantnější je především dvojice úvozových cest, které se nacházejí cca 150 m jižně od lokality a vedou přibližně ve směru východ západ (obr. 4). Chronologicky předcházejí zřízení povrchového lomu na kámen související se stavbou železnice. Relikty těchto cest pozorujeme i východně od železnice.

Podobný svazek cest, který nemá jasnou návaznost na současnou síť a chronologicky předchází stavbu železnice, je rozeznatelný severně od Neuhausu. Náznak navazující cesty se rýsuje i v těsné blízkosti severního svahu Neuhausu, na levém břehu bezejmenné vodoteče. V těsné blízkosti jižního svahu pozorujeme vyvýšeninu s centrálně umístněnou depresí o rozměrech 1 × 1 m. Objekt nenesl stopy terénního porušení. Na severní straně svahu se nachází rovněž recentní betonová skruž o průměru 120 cm.

Potencionálně zajímavé místo se rozprostírá na úpatí východního svahu památky, pod dnešní železnicí. Bohužel, je dnes hustě zalesněno a značně nepřístupné. Z geomorfologického hlediska se však jeví, jako relativně vhodné místo pro potencionální sídelní zázemí.

Detektorový průzkum

Součástí středověkého života byly různé kovové, především železné nástroje a předměty. V současné době se jedná o velmi ohroženou kategorii archeologických nálezů. Detektorový průzkum jako plnohodnotná součást archeologického zkoumání lokality měla předejít amatérským aktivitám a případně získat reprezentativní vzorek nálezů ve svém nálezovém kontextu.

Výzkum cílil na vlastní plochu opevnění, včetně příkopu a vnějšího valu. Pro poznání kontextu bylo procházeno i bezprostřední okolí památky. Celkem bylo lokalizováno 37 předmětů, které byly prostorově zaměřeny pomocí přístroje Pentax R205NE. Téměř výhradně se jednalo o různě velké zdeformované fragmenty železa vystaveného žáru. Lze s určitostí tvrdit, že se jedná o pozůstatek vojenských aktivit z jara 1945 (Švandrlík 1995, 20). Celkový rozptyl předmětů byl ve všech směrech větší než zkoumaná plocha. Prostorově zobrazená váha předmětů nenapověděla nic o prostorové struktuře těchto nálezů (obr. 7). Kromě fragmentů železa bylo nalezeno několik zbytků ručních zbraní a munice (Prekop 2014: Neuhaus, Nálezová zpráva, čj.: NPU-342/87487/2014).

Nejstarším detektorovým nálezem je fragment podkovy (Nález č. DN21), který se nacházel jihozápadně od opevněného areálu v blízkosti patrných pozůstatků povrchové těžby kamene. Podkova je vybavena kvadraticky, šikmo odsazeným ozubem, který ji společně se svým celkovým tvarem může řadit k nálezům z 14.–15. století (Vích – Žákovský 2012, 103). Bohužel se jedná o ojedinělý nález s velmi volným vztahem ke sledované lokalitě. Dalším specifickým nálezem je rovněž knoflík dělostřelce rakouskouherské armády (nález č. DN 38), který byl nalezen na severním úpatí svahu. Rovněž se jedná o ojedinělý nález, který nevypovídá hlouběji o konkrétní lidské aktivitě na lokalitě, ani jaký je jeho vztah k vybudování opevnění.

Zajímavostí detektorového průzkumu byla absence mladších recentních nálezů. Jež jsou zřejmě způsobené zákazem vstupu veřejnosti do hraničního pásma po roce 1945.

Archeologický výzkum

Destruktivní archeologický výzkum byl od počátku komponován s minimálním rozsahem terénních zásahů. Byl vždy využit již existující výkop-porušení, jehož stěny byly upraveny do kolmých profilů, umožňující dokumentaci odhalených souvrství. Takto byly dokumentovány dvě porušení, která odpovídala archeologickým sondám. Částečné začištění bylo provedeno u porušení č. 3, které bylo začištěno jen z části pro jeho značnou velikost (obr. 2).

Porušení 1 se nacházelo na severozápadní hraně opevněného areálu. Byl dokumentován severní a jižní profil. Pod lesní hrabankou se nacházelo písčité nadloží středně žluté barvy. Severní profil dále obsahoval trychtýřovitý objekt s organicko-uhlíkatou výplní bez dalších nálezů (obr. 8). Jižní profil byl tvořen vrstvou lesní hrabanky, která nasedala na písčité homogenní nadloží středně žluté barvy. V levé části jižního profilu byly dokumentovány zbytky konstrukce srubu. V průběhu začištění bylo nalezeno několik kamenů, které však byly volně loženy a nejevily známky opracování. Žádné movité nálezy nebyly během začištění objektu zachyceny.

Porušení 2 se nacházelo na hraně opevněného areálu v blízkosti jihozápadního vrcholu. Rovněž zde byl dokumentován severní a jižní profil (obr. 9). Situace byla odkrývaná ve dvou úrovních. Po odstranění lesní hrabanky se vykreslil půdorys hlubšího výkopu s několika kameny na východním okraji objektu. V této úrovni byly nacházeny pozůstatky térového papíru s kousky plechu. Po odstranění této výplně se ukázalo, že se jedná o druhotné zasypání čtvercové jámy o rozměrech 1,3 × 1,7 m a hloubky 80 cm. Na dně prostoru byly naházeny kulatiny recentního stáří. V levé části profilu se vykreslilo několik kamenů, ale i mezi nimi se nacházel térový papír. Žádné jiné movité nálezy nebyly zachyceny.

Porušení 3 bylo starším a rozměrnějším zásahem než předchozí porušení. Nachází se na jižním okraji opevněného areálu. Vnější okraj zahloubeného objektu dosahoval rozměrů 10 × 10 m (obr. 10). Strany objektu se trychtýřovitě zbíhaly ke svému středu. Dno objektu nepravidelně obdélného tvaru, široké 1 m a dlouhé 4 m. Zde byla tmavá humózní vrstva, která byla výplní zvířecí nory. Zachycené rozměrné kameny nenesli stopy opracování ani netvořili žádnou konstrukci. Profily západní i východní nenesly žádné stopy konstrukce či souvrství.

Přestože začištěné plochy přesahovaly hloubku uvedených porušení, překvapivě nebyly v žádném identifikovány situace nebo nálezy starší než z poloviny 20. století. Ve všech situacích byla dosažena vrstva sterilního podloží.

Historické události s možným vztahem k lokalitě

Kritikou a výkladem středověkých listin ve vztahu ke zkoumané lokalitě byla předmětem publikace kolegů T. Karla a V. Knolla (2008). Poukazují na zásadní problém, že starší literatura zaměňovala zkoumaný Neuhaus s hradem Neuhaus an der Eger, ležícím dnes v SRN. Oba autoři uvádějí další stejnojmenné hrady v okolí, například: Neuhaus an der Walnaab nebo Altenneuhaus (Karel – Knoll 2008, 173, 175).

S první zprávou z novověku, která by se mohla vázat k okolí lokality, přichází kronika města Plesná. V zápisu se hovoří o tom, že v roce 1624 bylo v okolí Skalné ubytované vojsko (Regimentes Schaumburg). Země byla zničená, potravin zbavená (SOkA Cheb, č. fondu 140, s. 24).

Další zpráva v plesenské kronice se vztahuje k roku 1631, kdy švédská a saská vojska vracející se do země obsadila Cheb (SOkA Cheb, č. fondu 140, s. 24). V zápisech plesenské kroniky se také odráží i události sedmileté války (1756–1763), nicméně žádné konkrétní zmínky o Neuhausu a jeho bezprostředním okolí se v této souvislosti neobjevují. Do roku 1813 pak kronika nepřináší žádné zprávy.

Významnou měrou se do tváře tamější krajiny a to v bezprostřední blízkosti lokality Neuhaus zapsala stavba železnice spojující saské město Plauen a Cheb. Ta byla na našem území budována v letech 1863–1865 Královskými saskými drahami (Kgl. Sächsischen Staatseisenbahnen).

Při stavbě této železniční trati měl být podle Jahnela hrad Neuhaus zcela odstraněn (Jahnel 1992, 442). Toto tvrzení bylo následně vyvráceno mnohými odborníky (např. T. Durdíkem, J. Úlovcem a T. Karlem).

Se zajímavým údajem z okolí Plesné přichází kronika až z roku 1945. Následuje přesná citace: „30. dubna 1945 zahřměly nad Plesnou první výstřely na hranicích stojící americké armády. Dva dny trval boj s urputnou posádkou SSmanů z důstojnické školy z Karlových Varů. Bylo vystřeleno celkem asi 3 000 granátů. Město bylo silně poškozeno, mnoho domů vyhořelo, dvě továrny byly rozbořeny, z nichž koželužna byla demolována téměř z polovice. V posledním okamžiku při ústupu vyhodila německá posádka do povětří muniční vlak (Švandrlík 1995, 20)“. Je velmi pravděpodobné, že k události došlo v blízkosti právě lokality Neuhaus. Jsou to jediné boje druhé světové války, které se v okolí Plesné odehrály.

Zhodnocení

Představený výzkum je první snahou o archeologické vyhodnocení diskutabilní památky Neuhaus u Plesné. Bohužel, dosavadní archeologické snažení nepřineslo žádné konkrétní zjištění, které by mohlo jednoznačně časově a funkčně zkoumanou památku zařadit.

Na základě chudého archeologického souboru můžeme konstatovat, že nebyly zjištěny žádné doklady lidských aktivit na lokalitě nebo jejím okolí, které by souvisely s opevněnou lokalitou a bylo by možné je časově zařadit hlouběji do minulosti než do novověku. V ploše památky, stejně jako v jejím okolí máme doklady spontánní těžby výchozů kamene, kterou nelze přesně časově zařadit.

To, že Neuhaus byl zamýšlen jako středověký hrádek na přelomu 12. a 13. století, nelze zcela vyloučit, ale existence plnohodnotného hrádku se jeví stále méně pravděpodobná. Plošná absence movitých nálezů datovatelných do tohoto období je opravdu překvapivá a poukazuje, buď na velmi krátkodobé užívání, nebo mladší vznik a jiný účel lokality. Pokud bychom přijali možnost, že lokalita mohla vzniknout někdy v průběhu středověké kolonizace, museli bychom jednoznačně odmítnout, že bychom stavbu mohli považovat za funkční či dokončenou. Hlavní argument je přítomnost velkých bloků přírodního výchozu kamene na severním vrcholu opevněné plochy a absence jakýchkoliv kulturních souvrství v ploše památky. Je nutné ale přiznat, že nezachycení středověkých nálezů neznamená jejich skutečnou absenci.

Ani varianta vzniku lokality v některé z fází novověku není bez zádrhelů. Připadala by v úvahu pouze vojenské polní ležení z třicetileté války. Přestože tato ležení ze své podstaty nevytvářejí kulturní souvrství s deponováním běžného kuchyňského odpadu, stejně jako vždy nemůžeme počítat s nálezy militárií, je více než neobvyklý oválný tvar opevnění. V období třicetileté války nebo i mladších obdobích se výhradně setkáváme s pravidelnými nebo mnohoúhelníkovými tvary.⁵

Současné poznání je tedy možné shrnout do konstatování, že opevněná poloha Neuhaus u Plesné existovala před rokem 1720 a svému účelu sloužila velmi krátce nebo pravděpodobně nebyla nikdy dokončena. Žádné s topy p o využití dostupného kamene, včetně přirozeného skalního výchozu v ploše opevnění, mohou napovídat, že zde nikdy nevznikla zděná stavba, ale maximálně lehčí dřevěná konstrukce, jejíž stopy výzkum nezachytil. Umístnění opevněné polohy může mít návaznost na pozorování několika reliktů zaniklých cest, případně na doposud neprozkoumaný sídelní prostor údolí bezejmenné vodoteče na východním úpatí.

Naopak výzkum bezpečně doložil, že v ploše památky i jejím bezprostředním okolí probíhaly boje v závěru 2. světové války. Okolí je poseto zbytky ruční munice, fragmentů masivního železa se stopami působení ohně, které jsou s vysokou pravděpodobností pozůstatky muničního vlaku zničeného v posledních dnech druhé světové války. Je pravděpodobné, že v tomto období vzniklo nejméně porušení č. 2, které vykazovalo znaky po uložení vojenského materiálu se zbytky dobové hydroizolace. V ploše památky tak musíme počítat s přítomností aktivit zapojených přímo do těchto událostí.

Trvající otázky

Představený výzkum přinesl více zásadních otázek než odpovědí. Budoucí odborná pozornost by měla být věnována především povrchovému průzkumu údolí s vodotečí, východně od Neuhausu. Ten by mohl přinést definitivní vyloučení či potvrzení středověkého osídlení okolí. Odborné terénní aktivity v ploše památky by bylo vhodné směřovat do prostoru dna příkopu a masivu vnějšího valu. Zde bychom měli mít největší pravděpodobnost zachytit datovatelný materiál z doby fungování lokality. Bohužel se již není možné pohybovat v rozsahu existujících porušení. Výzkum by bylo třeba formulovat jako čistě badatelský.

Opomíjenou a přínosnou komponentou lokality spatřuji v dokladech událostí konce druhé světové války. Speciálně zacílený výzkum v širším okolí památky by mohl velmi obohatit poznání stigmatizovaného období dějin regionu. Z distribuce železných fragmentů by bylo možné rekonstruovat přesné místo destrukce vlaku, stejně jako přesun a pozice jednotek, použitou výzbroj nebo intenzitu vzájemného střetu. Čitelnost těchto událostí je v okolí Neuhausu relativně vysoká. Existence pohraničního pásma výrazně snížila intenzitu jinde běžných hospodářských zásahů a lidských aktivit po roce 1945.

 

Poznámky:

¹ Číslo záznamu ÚSKP: 41205/4-98
² Karel T., Knoll V.: Hrad u Plesné zvaný Neuhaus, Dějiny staveb, 2008, s. 175 s odkazem k Sturm H.: Districtus Egranus. Eine ursprüglich bayerische Region. Historischer Atlas von Bayern. Altbayern Reihe II Heft 2, München 1981. Úlovec J.: Hrady, zámky a tvrze na Chebsku, Cheb 1997, s. 170 uvádí jako první označení lokality až v mapě Josefského vojenského mapování z let 1764 až 1767.
³ Jiří Úlovec chybně považuje za první vyobrazení lokality.
⁴ Model byl vytvořen na základě dat Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Data odpovídají mapovým listům AS53 a AS54.
⁵ Za konzultaci děkuji prof. Václavu Matouškovi.

Literatura:

Durdík, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie hradů, s. 377–378. Praha
Hejna, A. 1971: Archeologický výzkum a počátky sídlištního vývoje Chebu a Chebska II, Památky archeologické 62, s. 535.
Jahnel, F. 1992: Beschreibung und Ortspläne. In: Schreiner L. (Hrsg.): Heimatkreis Eger, Geschichte einer deutschen Landschaft in Dokumentationen und Erinnerungen, s. 449. Amberg.
Karel, T. – Knoll, V. 2008: Hrad u Plesné zvaný Neuhaus: Zamyšlení nad jeho místem v dějinách Chebska. Dějiny staveb: sborník příspěvků z konference Dějiny staveb 2008, s. 171–184. Plzeň.
Švandrlík, R. 1995: 50. výročí osvobození americkou armádou, Hamelika 20, s. 20. Mariánské Lázně.
Úlovec, J. 1997: Hrady, zámky a tvrze na Chebsku. Cheb.
Prekop, F. 2014: Nálezová zpráva – Zhodnocení porušení památky „Zřícenina hradu Neuhaus u Plesné“, ÚSKP: 41205/4–98. Archiv Národního památkového ústavu v Lokti.
Vích, D. – Žákovský, P. 2012: Soubor kovových předmětů z dosud neznámé lokality na Litomyšlsku. Archeologické rozhledy 64, s. 103.

Prameny:

SOkA Cheb, fond AM Plesná, č. fondu 140, kronika města Plesná, 1933, 24.
Katastrální úřad pro hlavní město Prahu se sídlem v Praze, Železniční knihy, k. ú. Šneky, p. p. č. 459/1 a 510/6, databáze historie železničních tratí ČR 2011, 20. 8. 2014.

 

Die erste archäologische Untersuchung des Denkmals Neuhaus bei Plesná

Der Beitrag stellt die Ergebnisse der archäologischen Bewertung des Denkmals vor, das bisher für einen kurzzeitig existierenden Stützpunkt aus der Wende des 12. und 13. Jh., der Zeit der sog. deutschen Kolonisierung, gehalten wird. Die schriftlichen Quellen kann man aber nicht eindeutig auf die angeführte Stelle beziehen. Aus diesem Grund wurde an eine ausführliche Oberflächenuntersuchung des Denkmals herangetreten, an das Aufstellen eines geodätischen Plans und die archäologische Auswertung einiger Störungen des Terrains, samt einer flächendeckenden Detektoruntersuchung. Keine der benutzten Methoden hat jedoch weder klare archäologische Quellen noch in den angeführten Zeitabschnitt zu datierende Situationen entdeckt. Die Untersuchung brachte ebenfalls keine Belege der Anwesenheit jeglicher Konstruktion, außer eines massiven hufeisenförmigen Grabens und des anliegenden Walls. Gegen eine Interprätierung als kleine Burg spricht dem Verfasser nach auch die Tatsache, dass sich auf der Fläche der Befestigung mehrere Stücke verwitterten Felsausstrich in natürlicher Lage ohne Anzeichen einer Bearbeitung befinden. Dass dieses erreichbare Baumaterial nicht ausgenutzt wurde und auch Bemühungen um die Beseitigung dieses klaren Hindernisses fehlen, ist bei dem Bau einer mittelalterlichen Fluchtburg schwer begreiflich. Der Verfasser eröffnet so die Möglichkeit der Interpräteirung der Fundstelle als einer kurzzeitigen Feld-Befestigungsanlage aus der Mitte des 17. Jh. Aus der Chronik der Stadt Plesná geht z.B. hervor, dass 1624 in der Umgebung von Skalná ein Heer (Regimentes Schaumburg) untergebracht werden sollte. Zu einer gewissen Bewegung des schwedischen und sächsischen Heeres in der Umgebung kommt es auch 1631. Die am häufigsten vertretene Fundkategorie stammt aus der Zeit am Ende des 2. Weltkriegs, als auf dem Denkmal und in seiner Umgebung intensive Kämpfe zwischen der deutschen Armee und der Armee der Verbündeten verliefen.

 

Článek vyšel v časopise Archeologie západních Čech. 2014. Sv. 8. Západočeské muzeum v Plzni. Odpovědný redaktor Milan Metlička.

 

« další texty z kategorie Historie Karlovarska

« zpět na seznam textů

Komentáře: přidat další

Přidat komentář

 

vaše jméno:

email:

text:

Toto políčko nevyplňovat!