Tocov - kostel Navštívení Panny Marie

Původně snad již raně gotický farní kostel Navštívení Panny Marie byl podle A. Frinda poprvé připomínán již roku 1261 na návsi nad rybníkem uprostřed dnes již zcela zaniklé vsi Tocov (Totzau). V té době, určitě již od roku 1234, patřilo zdejší zboží ženskému klášteru v Doksanech. V roce 1272 měl být poté kostel vysvěcen.

První doložená písemná zmínka o zdejší kostele Navštívení Panny Marie však pochází až z roku 1352, od kdy je uváděn jako součást loketského děkanátu. K roku 1384 je poté v Tocově již v písemných pramenech doložena také místní fara, která však patřila k těm chudším, neboť výše papežského desátku činila pouhé 3 groše. V roce 1411 je při tocovském kostele doložen farář Frideric, který rezignoval na svůj úřad a byl nahrazen knězem Konrádem z Lichtenfelsu. V 16. století v oblasti převládlo luteránství a zdejší kostel byl spravován protestantskými duchovními. Roku 1541 byl poté kostel Navštívení Panny Marie v Tocově zásadně renesančně přestavěn podle návrhu neznámého architekta.

V rámci rekatolizace byla roku 1627 obnovena katolická správa a zdejší kostel byl poté až do 19. století filiálním ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Doupově. Roku 1677 tocovský rodák, c.k. rotmistr Niklas Leopold Schmiedt von Schmidtfeld, pán v Milzanech a Černýši, věnoval zdejšímu kostelu raně barokní postranní oltář. Již v roce 1775 žádal kralupský farář J. V. Kirschner o potřebnou opravu sešlého kostela. K žádosti přiložil rozpočet na 3 181 zlatých a ručně kreslený plánek. Navrhovaná barokní přestavba kostela však tehdy patrně nebyla realizována.

Teprve v roce 1833 poté proběhly podle návrhu neznámého architekta stavební úpravy tocovského kostela, během kterých byla kostelní loď prodloužena směrem k západu. Patrně v té době byla u kostela vystavěna rovněž nová budova fary, prvně uváděná v Sommerově topografii z roku 1847. Ke zdejší farnosti patřily vsi Tocov, Heřmanov a osada Kottershof. Vždy v neděli po 2. červenci, dni Navštívení Panny Marie, byl slaven v kostele hlavní církevní svátek.

Po nuceném vysídlení původního obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován postupně chátral. Vnitřní zařízení kostela bylo zničeno či rozkradeno. Patrně krátce začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1953 bylo ještě v padesátých letech 20. století přistoupeno k celkové likvidaci zástavby vysídlené vsi včetně objektu kostela. Na místě strženého kostela zbývají dnes pouze zbytky ohradní zdi původního hřbitova a zarostlá hromada sutin.

Orientovaný gotický, renesančně přestavěný kostel s obdélnou lodí a odsazeným pravoúhlým presbytářem, krytý šindelovou sedlovou střechou s velkou otevřenou osmibokou sloupkovou zvoničkou nad průčelím, zakončenou šindelovou jehlancovou stříškou s makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu. Při severní stěně presbytáře kostela bývala připojena obdélná přízemní sakristie, krytá šindelovou sedlovou střechou s prkenným štítem. Při jižní stěně kostela pak byla přistavěna obdélná přízemní předsíň s opěrnými pilíři, krytá sedlovou střechou s prkenným štítem.

Vstupní západní průčelí kostela prolomené obdélným vchodem bývalo završeno trojúhelníkovým štítem a prolomeno trojicí menších kruhových okének v ose nad sebou. Podélné stěny kostela byly prolomeny obdélnými okny s mírně odsazenými půlkruhovými záklenky. Vnější stěny kostela bývaly hladké, bez členění.

Vnitřní zařízení kostela pocházelo ze 17. a 18. století. V presbytáři býval postaven raně barokní portálový hlavní oltář z konce 17. století s oltářním obrazem Panny Marie s Ježíškem a dvojicí plastik světců v zasklených nikách po stranách. Raně barokní postranní oltář věnoval roku 1677 zdejší rodák, c.k. rotmistr Niklas Leopold Schmiedt von Schmidtfeld, pán v Milzanech a Černýši.