Jáchymov – kostel Všech Svatých
Původně špitální, později farní renesanční kostel Všech Svatých byl postaven v letech 1516-1533 ve stráni nad středem města Jáchymov (St. Joachimsthal). Jedná se zřejmě o nejstarší hrázděnou sakrální stavbu. Dne 2. června 1520 byly v interiéru kostela vystavěny nové varhany. Roku 1533 byl vydeštěn strop kostela. V roce 1530 byla ke kostelu přistavěna jednoduchá budova špitálu, později zbarokizovaná a dnes zbořená. Kostel býval s budovou špitáli spojen nízkou ohradní zdí se segmentovým vchodem bez dveří. Roku 1530 byl pod kostelem založen také nový městský hřbitov, později několikrát rozšiřovaný. Již roku 1780 byl kostel uváděn jako sešlý, „schlecht und angefalt“. V roce 1782 byl proto kostel opraven. K částečné úhradě nákladů na opravy bylo usneseno prodat železné náhrobní desky, které však byly nejprve „ad futuram rei memoriam“ okopírovány a vyřezány do dřeva. Na počátku 20. století byl kostel opět v havarijním stavu, zejména podélná stěna na straně k hřbitovu byla značně vykloněná. Podle projektu c. k. stavebního rady L. Láblera se tehdy uvažovalo o zevním podepření stěn svázáním opěráků. Roku 1956 přešel kostel z rukou církve do majetku města. V letech 1967-1968 byl kostel opravován. Ve druhé polovině 20. století byla také většina zařízení interiéru odvezena k restaurování. Koncem 80. let 20. století hrozil kostel zřícením díky dlouhým létům bez údržby a útokům vandalů a zlodějů. Dokonce někdo z renesančního krovu kostela vyřezal a odcizil dvanáct původních trámů, čímž byla nebezpečně narušena statistika celé stavby. V roce 1991 započaly opravy kostela, nejprve však neodborně, ale již od roku 1992 je počítán skutečný začátek rekonstrukce. V první etapě byl opraven a staticky zajištěn krov kostela, položena nová šindelová střecha. Také byla opravena podlaha pod střechou, kde se našla stará lopata na zrní dokazující, že podkroví kostela sloužilo dříve jako sýpka. Spolu s pracemi spojených s likvidací dřevomorky a následujícího archeologického průzkumu přišla první etapa na půldruhého milionu korun. Roku 1993 se vybudovaly větrací kanály pod podlahou kostela, opravil interiér, vyměnilo vnitřní trámoví v hrázděných zdech a udělala se nová fasáda, byl nainstalován mobiliář a objekt byl elektronicky zabezpečení. Druhá fáze rekonstrukce přišla na 2 miliony korun. Dne 14. srpna 1993 proběhlo slavnostní posvěcení kostela a jeho předání veřejnosti do užívání při příležitosti oficiální publikace dekretu Františka kardinála Tomáška, propůjčujícímu Jáchymovu statut poutního místa náhradou za zničené poutní místo Mariánská.
Jednolodní obdélný renesanční kostel s trojboce uzavřeným neodsazeným presbytářem s osou jihovýchod-severozápad, krytý vysokou strmou šindelovou, na počátku 20. plechovou sedlovou střechou, nad závěrem zvalbenou a doplněnou polygonální dřevěnou zvoničkou se zvonovitou barokní bání a kovaným křížem. Spádová čára střechy je v dolní části poněkud zalomená a severovýchodní strana střechy nad lodí je oživena vikýři. Ve věžičce je umístěn původní zvon z roku 1520, který sem byl vrácen roku 1993 po dvou letech v Nejdku, a stal se nejstarší movitou památkou Jáchymova. Zvon, vysoký 0,65 m a v průměru 0,65 m, s hladkým pláštěm i uchy a s nápisem na koruně, velebícím jméno Páně na věky věků: „SIT NOMEN DOMINI BENEDICTVM EX HOC NV 1520“. Dále zde býval menší zvon vysoký 0,26 m, o průměru 0,25 m, s hladkým pláštěm i uchy ze 17. století. Nad průčelím je umístěn železný kovaný kříž a plechový kohout. Spodní část přízemí je zděná z lomového kamene, horní část je hrázděná a zevně přizděná kamenným zdivem. Vnější omítky kostela jsou hladké bez členění. Severozápadní hlavní průčelí kostela tvoří štítová stěna, 0,8 m silná, celá vyzděná z lomového kamene je hladce omítnutá se dvěma mělkými ústupky ve zdivu. Průčelí je prolomeno čtyřmi menšími širokými okny ve dvou řadách, zakončenými segmentem, bez orámování. Před vchodem do kostela v průčelí, zakončeným stlačeným hrotitým oblokem, stávala původně dřevěná předsíň. Dveře mívali klepátko ve formě provazového prstence s kruhovým štítkem, zdobeným tepanými puklinami. Podélné stěny, 0,42 m silné, v dolní části z lomového zdiva, v horní polovině hrázděné a lomovým kamenem zevně obložené, jsou rovněž hladké bez členění a bez okapní římsy. Podél celého severovýchodního průčelí jsou přiloženy zesilovací vyzdívky, kryté plechovými pulty. V podélných stěnách jsou prolomeny vždy tři sdružená okna, v závěru po jednom sdruženém okně v každé straně. Okna jsou dělena dřevěným břevnem a zakončena půlkruhovým obloukem, vysazeným konzolovitým náběhem a doplněná lavicemi vyzděnými z cihel. Okna v závěru jsou kratší a širší a posunuta výše k okapu než okna v lodi. K postrannímu vchodu v severovýchodní levé stěně, podobného vzhledu jako vchod v průčelí, vede sedm schodů. Stejný vchod, který býval v protější stěně, byl někdy v minulosti, jistě před rokem 1913, zazděn.
K nečleněnému prostoru obdélné lodi kostela o rozměrech 14,5 x 13 m přímo přiléhá bez jakéhokoliv architektonického členění presbytář, který je 5,5 m hluboký. Vnitřní prostor kostela je plochostropý, krytý jednotným tabulovým stropem z roku 1533, imitujícím strop kazetový. Spáry jednotlivých desek, přibitých přímo na vazné trámy, jsou kryty jemně profilovanými lištami. Strop je podepřen dvěma křížem položenými podvlaky, nesenými v křížení dvěma dřevěnými pilíři s okosenými hranami, krychlovou hlavicí a válcovým dříkem. Další dřevěný hranolový pilíř se zkosenými hranami podchycuje také podélný podvlak před středem kněžiště, dva podobné sloupy podepírají ještě příčný podvlak u obvodových stěn a vymezují tak spolu s mladším, barokním zábradlím prostor presbytáře. Na hlavici sloupu před presbytářem je vyřezán letopočet 1533 (rok vydeštění stropu za purkmistra Jakuba Forstera). Presbytář je oproti lodi o jeden stupeň povýšen. Kolem stěn a podél podvlaků obíhá vlys se zubořezem. V interiéru bylo při opravě kostela v letech 1967-1968 odkryto hrázdění, které sestává z vertikálních, štenýřovitě vztyčených sloupků, u oken masivnějších, v nárožích jsou výplně zavětrovány šikmými vzpěrami v podobě nahoru obrácené vidlice (Gabel). U štítové severní stěny lodi je vysazena prostorná dřevěná trojramenná kruchta, vybíhající do poloviny bočních stěn lodi. Dvě ze šesti podpor empory, dvě na severozápadní straně jsou mladší, stejně jako spodní a horní hrana poprsnice empory jsou profilovány loďkami, poprsnice je hladká, prkenná, příčné trámy mají hrany zkoseny. Schody na kruchtu a v dalším pokračování na půdě ve třech patrech až ke zvoničce jsou dřevěné s hladkou poprsnicí. Na dřevěných prvcích hrázděné konstrukce se zachovaly částečně fragmenty červené polychromie, tak je možno předpokládat optické uplatnění hrázdění v interiéru kostela. Ve spodních partiích se hrázděná konstrukce nedochovala, a to ani spodní část štenýřů, její doplnění při celkové opravě v letech 1990-1993 je tedy pouze hypotetické. Dlažba v lodi se skládá z nepravidelných břidlicových desek, v kněžišti je vytvořena z cihel.
Vnitřní zařízení kostela tvoří renesanční hlavní oltář, doplněný v 17. století, v podobě renesanční trojdílné deskové malované archy, složené ze střední skříně s predellou a původně zavírajícími, dnes pohyblivými křídly a z dvoupatrového nástavce, doplněné olejovými obrazy na lipovém dřevě. Podle znaků na vnitřních stranách oltářních křídel je oltář darem horního hejtmana Jindřicha z Könritz (1519-1545). Ve středu oltáře je umístěn obraz Zasnoubení sv. Kateřiny o rozměrech 0,88 x 0,62 m. Ježíšek, odpočívající na klíně Panny Marie, se shýbá ke sv. Kateřině, oblečené v nádherný brokátový svatební šat a držící před sebou meč, navlékaje jí snubní prstýnek na prsteník levice. Skupinu uzavírají tři postavy sv. panen v pozadí, oblečené v krásné módní kostýmy 1. poloviny 16. století. Na pečlivě provedeném pozadí je vlevo vyveden hrad na srázném vrchu, vpravo výhled do osvětlené roviny s domy, na modrá jezera a ostré vrchy. Zbarvení šatů je teplé s převažující sytou purpurovou červení. Na vnitřních stranách křídel o rozměrech 0,85 x 0,25 m je vlevo obraz Zvěstování Panny Marie a vpravo Navštívení Panny Marie. Na zevních stranách křídel je vlevo obraz sv. Jana Evangelisty, vpravo sv. Jakuba staršího. V podstavci je umístěn obraz Klanění Tří králů. V nástavci je v prvním dílu obraz Smrti Panny Marie, v druhém pod mušlovým výklenkem obraz Korunování Panny Marie. Bíle natřená kostra oltáře je pokryta raně renesanční maureskním ornamentem, zčásti černým na zlatě, zčásti zlatým na modrém pozadí. Celek oltáře spočívá na predelle, členěné pilastry na styloblatech, s volutovými konzolami místo hlavic. Uprostřed je predella prolomena výklenkem a po stranách orámována spirálou. Obrazy jsou pozdní prací školy Lukáše Cranacha, jehož vliv je nejzřetelnější na hlavním obraze. Podstavec predelly pochází z roku 1681, stejně jako čtyři bíle natřené boční sochy sv. Josefa, sv. Jáchyma a dvou světců, nad sebou postavené, hlavičky cherubů a palmové ratolesti upevněné nad sochami, socha anděla s palmovou ratolestí v nástavci oltáře, dřevěné pažení za predellou, pomalované ovocnými festony a dřevěný kříž, stojící za predellou. Nová menza s malovaným antependiem byla doplněna výjevem Navštívení Panny Marie na plátně, zasazeným v řezaném vavřínovém věnci, neseném anděly, kolem jsou akantové voluty a pestré květiny. Tyto přídavky datuje nápis na predelle v oválném vavřínovém věnci: „Gott seiner Werthesten Mutter Maria Zu gröserer Ehr, dan zu der Selig Verstorbenen Rosina Müllerin sonderer gedächtnus, haben Ihre Leiblich hinter Lassene Zweij Kinder Jacob Müller und Anna Rosina Maderin gebohrne Müllerin zu dem Altar diese austaffierte Statuen und Zirathen von eigen kosten zu einer Voll komenheit ausführen lassen. Gut und Benstamt ist dass Obffer vor die abgestorben. 2 Machab : 12 Im Jahr 1681.“ V 18. století byly k oltáři přidány ještě zlacené dřevěné vázičky na římse nástavce a ještě mladší byly postranní vchody za oltář. Před hlavním oltářem je umístěno vyřezávané barokní zábradlí z 18. století se šikmo postavenými balustry. Třídílný nástěnný levý boční oltář plnící funkci epitafu J. Pullachera, bíle natřený a částečně zlacený s dřevěnou skříňovou mensou, malovaným nástavcem. Střední část oltáře zaujímá deskový obraz Kladení do hrobu olejem na dřevě, o rozměrech 1,10 x 0,65 m, bez signatury. Malba je silně ovlivněna holandským vlivem s nápadným vykroužením záhybů šatů. Obraz je zasazen v pravoúhlém, oblomeném lištnovém rámu, zdobeném naturalistickými, pestře obarvenými ovocnými festovy a andílčími hlavami. Po stranách obrazu je vyveden zlacený a stříbřený modrý plastický boltcový ornament, končící hlavičkami. V nástavci v podobě edikuly s dvojnásobnými sloupky, segmentovým štítovým zakončením s pyramidkami po stranách, je umístěn obdélný obraz Nanebevstoupení Krista a německý nápis „Christus ist aufgefahren in dei Höhe“. Na predelle je umístěna malba olejem. Nebožtík je zde zobrazen, jak klečí v krajině před beránkem božím. Kolem něho pracují dva horníci, jeden tlačí káru, druhý vozík ze štoly. Malba je signována „AF. Anno Salutis Nativi 1598“ . Pod tím je nápisová tabulka s německým textem. Vpravo v dolním rohu je latinský nápis: „Conjux et filius unicius moesti reverentiae et memoriae ergo P.C.“. Na volutových konsolách, rámujících predellu, jsou nasazeny vyřezávané dřevěné znaky, vlevo Pullacherů a vpravo Kotreutherů. Po stranách predelly jsou umístěny z prken vyřezané, částečně šedou barvou malované, páskové ornamenty, končící hlavami orlů. V 18. století byly přidány dvě postavy andílků po stranách středového obrazu, vyřezané z prken a barvené. Dále byl oltář doplněn o malované antipendium s oválným obrazem Krista na Olivetské hoře olejem na plátně a prostým textilním vzorkem kolem. Třídílný nástěnný pravý boční oltář rovněž plní také funkci epitafu neznámé rodiny. Rozvrhem je podobný levému bočnímu oltáři, dřevěný oltář ve formě skříňové mensy, bíle natřený. Ve středu oltáře, je umístěn hodnotný deskový obraz Zmrtvýchvstání o rozměrech 1,12 x 0,81 m, signovaný vlevo dole „A. F. 1598“, malovaný olejem na dřevě ve slohu italských manýristů. Křídla středního dílu oltáře jsou vyplněna plochým geometrickým ornamentem na modrošedém pozadí. Na spodních nárožích středového obrazu je vlevo umístěn znak Uttamannů, vpravo znak Lerchenfelderů. V široké predelle se nachází oválný obraz o podélné ose 0,70 m s figurálním výjevem soudu a následující popravy. Po stranách predelly jsou dvě šestidílné rozety. Postranice podstavce, vybíhající ve voluty, nesou grotesky andělů. V nástavci oltáře je umístěn obraz Nejsvětější Trojice nápisem: „Sitzet zur Fechtem Gottes des Allmechtigen“. Na barokním antependiu je umístěn výjev Kristus zjevuje se Máří Magdaléně z doby kolem roku 1730 olejem na plátně v kartušovém rámu. Dřevěná kazatelna upravovaná ve 2. polovině 17. století na starším základě, zdobená bohatým rostlinným ornamentem, částečně bez nátěru. Řečniště ze tří a půl strany osmistěnu je ve spodní části ukončené hrotitým, konsolovitým článkem. Po stranách se připojuje visutý příchod ke schodům o dvou polích, sahající až ke stěně. Dělící lišty a římsa na poprsnici jsou ještě pozdně goticky profilovány a bíle, červeně a modře zbarveny. Ve 2. polovině 17. století byly do výplní poprsnice vloženy hrubě řezané pozlacené, pestře barvené festony, květiny a rozviliny. Ve spodní části stříšky kazatelny je umístěna holubice, nahoře podnoží ze stoupajících akantových rozvilin, na nichž trůní Bůh otec. Po stranách stříšky jsou připojeny větší sošky letících andělů. Tabulový obraz sv. Krištofa nesoucího Ježíška vodou z doby kolem roku 1540 z dílny L. Cranacha nebo některého z jeho žáků o rozměrech 0.87 x 0,24 m s hladkým rámem. Obraz byl nalezen na půdě kostela a umístěn na pravém pilíři u mřížky. Jedná se patrně o část křídlového oltáře. Na čelní zdi kněžiště za hlavním oltářem visí deskové obrazy Zmrtvýchvstání Krista (vpravo) a Proměnění Krista (vlevo) z poloviny 17. století, olejem na dřevě o rozměrech 1.20 x 0.80 m v rámech s řezaným boltcovým ornamentem, hlavami andílků a ovocnými festony. Nástavec pravého obrazu je trojdílný, s hlavou andílka uprostřed a liliovitou akroterií na vrcholu. V kartušovém nástavci druhého obrazu je umístěn německý nápis: „Christus isr mein Leben, Sternem ist mein Gewin“. Na čelní zdi kněžiště je umístěn také drobný mramorovaný reliéf Ukřižování z 1. poloviny 17. století o rozměrech 0,35 x 0,30 m v moderním rámci. Reliéf zobrazuje Krista na kříži a Máří Magdalénou u nohou, po levé straně Panna Marie, vpravo sv. Jan. Po stranách krucifixu jsou letící andělé, na pozadí město Jeruzalém. Ve spod je umístěna prázdná kartuše. Za hlavní oltářem je umístěna také velká mědirytina tištěná na hedvábí o rozměrech 1,03 x 0,60 s latinským textem: „Theses ex universa philosophia comitis Caroli de Spaar. Pragae 1748“. Na jihozápadní podélné stěně lodi je umístěn epitaf Pavla Beera staršího, bohatého majitele dolů, z doby kolem roku 1604. Trojpatrová dřevěná architektura stejně zbarvené jako postranní oltáře. Uprostřed epitafu je zasazen obraz Obrácení Šavla, olejem na dřevě o rozměrech 1,66 x 0,98 m, bez signatury, zasahující částečně do podstavce. V popředí malby leží Šavel zvrácen vedle svého upadnuvšího bělouše, vpravo stojí Šavlův průvodce, který si drží ruku před obličejem proti paprskům, padající od Krista v otevřeném nebi. Ve středu výjevu jsou vyvedeny zděšené rozprchlé postavy, v pozadí město s mnoha věžemi. Nános barev je tenký a kresba celkově neobratná. Na dvanáctistranném lištovém rámu je nápis: „SAVL SAVL WAS VERFOLGESTV MICH, ER ABER SPRACH, HERR WER BISTV: DER HERR SPRACH ICH BIN IHESVS DEN DV VERFOLGEST, ES WIRD DIR SCHWER WERDEN WIDER DEN STACH ZVLECKEN“. Po obou stranách hlavního obrazu nesou dvě hermovky vybíhající ve lví hlavy se stojatými volutami konzolovou římsu, zdobenou lvími hlavami a maureskami, na níž spočívá polokruhový nástavec. V nástavci je umístěna malba Proměnění Páně a opis: „DAS IST MEIN LIEBER SON AN DEM ICH MEIN WOLGEFALLEN HABE“. Hlavními barvami jsou dekorativní bílá, modrá a zlatá, zvyšované nasazenými pestrými routovými visážemi, později většinou otlučené. Uprostřed predelly o rozměrech 1.66 x 0.47 m jsou vyvedeny podobizny příslušníků rodiny, klečící před krucifixem ve smutečním šatě tehdejší doby, se sepjatýma rukama. Vlevo v jedné řadě pět vyspělých synů nebožtíka a před nimi tři vnuci. Vpravo v popředí je druhá choť Beera a za ní pět dcer. Potomci v době zřízení epitafu již zesnuli jsou vyznačeny bílými křížky na smutečních pláštích. Nad votivním obrazem je vlevo umístěn znak Legenfelderů, vpravo Hartlebenů. Pod obrazem je vyveden německý nápis z bible: „Wir Halten Es Dafür, des Dieser Zeit leden Der Herrligkeit nicht / Wehrt Seij, Die An Unns Soll Offenbarret Werdenn. Rom. 8“. Na podnoži je druhý nápis: „Nach Christi Unfers Seligmacher Geburt im 1604 Jahr den 26. Decembris ist / inn Gott seliglich eingeschleffen der Erbar und Namhaffte Herr Paul Beer der eter, seines Alter / im 64 Jahr, welchem Gott ein sanfte ruhe in Christo und fröhliche Auferstehung verleihen wolle“. Pod tím zcela drobným písmem nápis v latině: „Relicta vidua at liberi ex utraqu. Conjug. hoc monumentum poni curarunt“. Na podélné stěně lodi je umístěna desková predela epitafu mincmistra Ruprechta Pullachera, který zemřel 11. června 1563, s rodinou donátora z doby po roce 1563. Horní část tohoto epitafu byla roku 1768 přenesena do děkanského kostela, kde v roce 1873 shořela. Na prkně malovaném obraze o rozměrech 1,9 x 0.55 m na predelle je jako hlavní postava vyveden klečící nebožtík se sepjatýma rukama, oděn kožešinou, podšitou pláštěm se stojatým límcem. Vpravo klečí v první řadě dvě děvčátka a v druhé řadě tři ženy s obličejem zakrytým bílými smutečními závoji. Vlevo klečí synové, tři černě odění jinoši, a dvě děti v bílých šatech s velkým černým křížem na kápích. Na horním okraji obrazu jsou čtyři znaky: norimberské rodiny Trainerů, bavorské rodiny Rieglerů a Lerchenfelderů. Na lištách obrazu jsou dva citáty z evangelia sv. Jana. Predella je orámovaná pestře barvenými pilastry a zavalinami. Na poprsnici empory je umístěn epitaf dětí mincmistra Centurio Lengenfeldera z roku 1610 ve formě dřevěné adikuly o rozměrech 1,20 x 0,84 m. Na podstavcích epitafu, zdobených lvími maskami a ukončených vespod šiškami, stojí dva sloupy dělené prstencem, s knoflíky ve spodní části a zdobené tmavými geometrickým plochým ornamentem na světlé půdě. Mezi sloupy je umístěn středový obraz, na kterém je vyveden Centurio Lengenfelder s chotí ve smutečním oděvu s bílým přeloženým límcem, klečící po levé straně krucifixu, o jehož peň jsou opřeny dole znakové štítky Lengfelderů a Greifenecků. Po pravé straně kříže klečí jedno z mrtvých dítek v bílém rubáši se čtyřmi černými kříži na prsou a křížkem na okraji šatu. Ve spodní části obrazu jsou napsány dvě modlitby ve dvou sloupcích. Dole na liště obrazu je signatura: „F. F. ANNO CHRISTI 1610“. Štítový nástavec epitafu je již barokně rozeklán. Ve vlysu sloupoví je umístěn latinský nápis: „CENTVRIO LENGENFELDER CAES MAIT : ARENVM MARIA LIBERISSVIS WOLFAGANCO ET CHRISTINAE PIEDENG“. Epitaf Zuzany Schedlichovy s obrazem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1638 ve tvaru příčného oválu o krátké ose 0,82 m, v pestře barveném dřevěném rámu s boltcovým ornamentem. Na středové ploše v horní části epitafu je vyvedeno zlatými písmeny věnování: „Allhier Ligt / begraben die Erbare und Ehrentügendsame / Frau Sufanna des Ehrüesten Wohlwensen und Künst / reichen Herrn Jacob Schedlichs, dieser Zeit Regierenten Bür / germeisters allhier, Eheliche Häusfraü, welche den 16. July An / no 1638 Zu wahrer erkäntnüs Christi Seelig entschlaffen, Ihres / Alter im 49. Jahr, dere Gott eine sanffteriche und frölige aüffersteüng verleihe“. Dále hudební věta v notách, s nadpisem: „Fuga Perpetum Canon a 5“ a pod tím sentence: „Mors ultima est linea rerum“. Epitaf Jakuba Schedlicha z roku 1665 o rozměrech 2,10 x 0,95 složený ze dvou čtyřbokých desek. Na první desce je obraz Nanebevzetí Panny Marie, na druhé obraz Korunování Panny Marie. Lišty rámu jsou vyplněny páskovým ornamentem a visážemi. Na nápisové desce ve spodní části je německý nápis: „DER / Ehrenveste und Künstreiche Herr Johann Jacob / Schedlich, vornehmer Bürger und Gottarbeiter im St. / Joachimsthal ist gebohren d. 31. Monatstag Janüarij und den 9. / Maij Anno 1665 gestorben, dem Gott eine fanffte Rühe ver / leijhen wolle“. Na levé stěně lodi visí obraz sv. Františka Xaverského z počátku 18. století, olejem na plátně o rozměrech 2,5 x 1,8 m. Obraz je umístěn v širokém, bohatě zdobeném, částečně zlaceném, zčásti zeleně natřeném akantovém rozvilinovém rámu. V nástavci obrazu je malované srdce s trnovým věncem. Pod kazatelnou visí obraz sv. Františka olejem na plátně o rozměrech 0,42 x 0,52 m z doby kolem roku 1720. V interiéru kostela je umístěno kamenné sousoší Kalvárie s Pannou Marií a sv. Janem z dílny drážďanského sochaře Christopha Waltera z roku 1544, které bylo dříve umístěno v nice barokní kapličky v ohradní zdi hřbitova pod kostelem. Dřevěná barokní soška Panny Marie z 1. poloviny 18. století, vysoká 1,30 m, později polychromovaná. Na pilíři v lodi umístěn pozdně gotický krucifix z doby kolem roku 1500 s barokní sochou Panny Marie. Varhany kostela jsou moderní. Cínová věčná lampa vysoká 0,20 m s kruhovým držadlem. Na plášti hruškovitého kotlíku je reliéfní znak s rytým nápisem: „DAVID WEIDNER VON PLAN 1610. M. F. P. 1677“. Litá železná, pestře olejem malovaná deska o rozměrech 0,22 x 0,16 m nese rovněž jméno Davida Weidnera, doplněna znakem na oválném vavřínovém věnci, označeném v rozích. „D. W. V. P. 1676“. Šestiramenný skleněný lustr z 1. poloviny 19. století se třemi obloučky z plechu. Na oltářích jsou umístěny trojnohé cínové svícny z doby kolem roku 1690 doplněné hlavou andílčí a festony. V lodi kostela je umístěno 26 dřevěných hladkých lavic s vyřezávanými postranicemi a dvě chórové lavice o 3 a 4 sedadlech z 18. století. Na empoře visí šest obrazů z 1. poloviny 18. století olejem na plátně v lištnových rámech. Obraz sv. Anny o rozměrech 0,60 x 0,82 m. Obraz Nejsvětější Trojice v nebi p rozměrech 1,12 x 0,92 m. Obraz Panny Marie (Madona) s Ježíškem, portrét o rozměrech 0,82 x 0.58 m. Obraz sv. Jana Křtitele a sv. Jáchyma o rozměrech 0,83 x 0,63 m. Obraz sv. Eustacha z konce 17 století o rozměrech 0,88 x 0,78 m. Obraz sv. Josefa s Ježíškem o rozměrech 0,95 x 0,68 m. V interiéru kostela je umístěno 8 náhrobníků ze 16. století. V dlažbě mezi zábradlím před oltářem a první řadou lavic je umístěn již silně ošlapaný pískovcový náhrobek Ruprechta Pullachera (†1563) o rozměrech 1,7 x 0,85 m s jen v obrysech znatelným znakem rodiny Pullacherů a nezřetelným opisem. Ve zdi ke hřbitovu je umístěn náhrobek z černého mramoru se skoro do poloviny uraženou levou částí, původně o rozměrech 0,70 x 0,90 m. Na náhrobku je vyveden nápis v němčině (částečně doplněný): “[HIR LIGT BERG]ABEN DER ELDE VND EHRN [FESTE HERR LE]OPOLDT PVCHLER ROM [MAIESTAET GE]WESTER RAIT BEI DER [BOEHEIMISCH]EN CAMER BVCHHALTER [VND EINNEM]BER ZV PRESBVRG, WELCHER [DEN 27. OCTO]BRIS ANNO 1585 ALHIR [IN GODT SELI]GLICHEN ENTSCHLAFFEN [DEM GO]DT GENEDIG VND BARM [HERZIG] SEIN WOLLE”. Pod tím: “AM 19. CAP [ICH WEIS DAS MEI]N ERLÖSER LEBET [ER WIRD MIC]H HERNACH AVS DER [ERDEN] ERWECKEN”. K náhrobníku patří znaková deska, zazděná v protější zdi lodi, vedle mřížky před oltářem, z černého mramoru o rozměrech 1 x 1 m, vlevo se znakem Leopolda Püchlera a vprvo rodiny Hartlebenů. Ve zdi před kazatelnou je umístěn dvoudílný náhrobek z roku 1581 z černého mramoru o rozměrech 2 x 1,20 m. V horním poli je vyveden nápis orámovaný zavilinami: “Hir ligt begraben die Edle Tugenthafte Jungfrau Ursula von Stainperg Weildend / dess Edlen Gestrengen Herren Wolfen von / Stainperg hinderlassene Tochter Ires Alters / im achten Jar und neundten April Ain und / achtzigisten Jar, in Gott verschieden der selen Gott / genedig sein und ein fröhliche auferstehung / ver / leihen wolle”. V dolním poli náhrobku je v bohatém kartušovém rámu umístěn pečlivě provedený reliéfní rodinný znak. V levé části presbytáře je ve zdi umístěn šedobíle žílovaný náhrobek o rozměrech 1,70 x 0,85 m. V horní části náhrobku je věnování: “Hier liegt begraben die Edle und Eh / renuil fugendreiche frau Benigna Im / landt ein geborne Trostin von Tieffenthal / dess Edlen und Ehrenuesten Herr Georg / Conraden Imlandt von Landtfelss Rom / Kan: Maitt. Dieners eheliche Hausfrau, wel / che den Anderen Aprilis Anno Sechzenhun / dert Sechsundzwanzig in Gott seliglichen verschi / den und am Sontag Palmaru anhero zur Erden be / stattet worden ist. Ihres alters Acht und zwainzig Jahr”. Ve spodní části je pak znak Imlandtů. V pravé části presbytáře je ve zdi zazděn dvojdílný náhrobek mincmistra Paula Hofmana z roku 1599 z červeného mramoru o rozměrech 1,9 x 1,1 m. V horním poli náhrobku nápis: “HIE LIGT BEGRABEN DER EDL VND ERNVESTE HERR PAVL HOFMAN KÖ. KAY. MATS. GEWESTER EINNEMBER VND MVNTZMAISTER IN S. JOACHIMSTAL, WELCHER IM HERRN CHRI STO SANFT VND SELIGST EINGESC HLAFFEN DEN XVII. FEB ANNO 1599. APOCEL. AM. 11 CAPITEL. SEI GETREV BIS AN DEN TODT, SO WIL ICH DIR CRON DES LEBENS GEBEN”. Ve spodní části desky jsou dva znaky, vlevo nebožtíka, vpravo Hartlebenů. Na pravé stěně presbytáře těsně u zábradlí před oltářem je umístěn náhrobek patrně rodiny Haslerů z Rosnecku ze žlutého mramoru o rozměrech 1,35 x 0,80 m. Reliéfní opis gotickou frakturou je již nečitelný. Znatelná je pouze část letopočtu 156 (3 nebo 8). Znak, vyplňující celý střed desky, je silně poškozený. Na jihozápadní stěně lodi je u konci empory umístěn pískovcový náhrobek Dr. Baltazara Kleina z roku 1560 o rozměrech 2 x 1 m, natřený olejovou barvou. V horní části desky je obnovený nápis, rozdělený nezřetelným, ošlapaným znakem: “GRABSCHRIFT DES AC HTBARN VND HOCHGELARTEN HERRN DOCTOR BALTZER KLEINS DER AVFM HEN GST IM HERRN ENTSCHLAFFEN IST AM 9. DECEMBERS VND HERNACH DEN 10. DECEMBERS IN DER SPITALKAPELLEN IM THAL ZVR ERDE BESTETTIGT IM 1560 IAR”. Pod nápisem je umístěn epitaf o 27 iambických dvojverším, na pravé straně skoro zcela otřený. Text byl zbásěn přítelem zemřelého Janem Janem Mathesiem a otištěn v díle Felixe Zimmemanna “Schöne geistliche Lieder etc” z roku 1580. V téže zdi pod emporou je umístěn pískovcový náhrobek mincmistra Jiřího Kadnera z Greifenecku z roku 1582 o rozměrech 1,85 x 0,88 m natřený olejovou barvou. Vyvýšený nápis je částčně nečitelný: “Anno 1582 am 29. Juli seiners Alters 70 Jar… in Gott selig entschlaffen der Edle und Ehrenfeste… und Münzmaister im st. Joachimsthall”. Střed desky je rozdělen pásmem s písmeny “V. D. M. F. E.” na dvě poloviny. Ve spodní části je značně poškozený znak zemřelého, nahoře citát z evangelia: “IOHANN 3. / ALSO HAT GOTT DIE / WELT GELIEBET DAS / ER SEINEN EINIGEN SON / GAB AVF DAS ALLE DI / AN IN GLAVBEN NICT / VERLOREN WERDEN SON / DERN DAS EWIGE LEBEN / HABEN. AMEN”.
kostel Všech Svatých na horní mapě Jáchymova z roku 1593
kostel Všech Svatých v roce 1913
hřbitovní kostel Všech Svatých od jihu v roce 1913
kostel Všech Svatých v roce 1913
kostel Všech Svatých na kolorované pohlednici z roku 1922
kostel Všech Svatých od severovýchodu roku 1926
kostel Všech Svatých na pohlednici z doby před rokem 1945
kostel Všech Svatých na pohlednici z doby před rokem 1946
interiér hřbitovního kostela Všech Svatých v roce 1913
interiér hřbitovního kostela Všech Svatých v roce 1926
hlavní oltář kostela v roce 1913
hřbitovní kostel Všech Svatých v době po roce 1946
hřbitovní kostel Všech Svatých - květen 2011
hřbitovní kostel Všech Svatých - květen 2011
průčelí kostela od severu - listopad 2009
kostel od východu - listopad 2009
závěr kostela od jihovýchodu - listopad 2009
renesanční hřbitovní kostel Všech Svatých v Jáchymově od západu - listopad 2009
použitá literatura:
Linhart, J. 1994 : Památky v Jáchymově v roce 1993, III. Historický seminář Karla Nejdla, Karlovy Vary, 36/38
Poche, E. a kol. 1977 : Umělecké památky Čech 1 (A-J), Praha, 564/565
Schmidt, R. 1913 : Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, XL. Politický okres Jáchymovský, Praha, 45/68
Zeman, L. 2004 : Objekty s hrázděnou konstrukcí saského typu v západním Krušnohoří, Historický sborník Karlovarska X, Karlovy Vary, 42/63
