přeskočit k navigaci »

Úvod > Architektonické památky > Jáchymov - kostel Všech svatých

Jáchymov - kostel Všech svatých

Jáchymov - kostel Všech svatých |

Původně farní raně renesanční hrázděný kostel Všech svatých byl vystavěn v letech 1516-1520 na stráni jihovýchodně od centra nově založeného města Jáchymov (Sankt Joachimsthal). Později se stal kostel špitálním a hřbitovním. Po roce 1945 však přestal být kostel udržován a postupně chátral. V letech 1992-1993 celková rekonstrukce zdevastovaného kostela. Kostel Všech svatých, dochovaný v původní podobě, je dnes nejstarší stavební památka Jáchymova a zároveň jednou z nejstarších hrázděných sakrálních staveb v západní části Krušných hor.

 

Objekt: raně renesanční hrázděný kostel

Typologie: sakrální stavby

Kategorie: architektonické památky

Obec: Jáchymov (Sankt Joachimsthal)

Okres: Karlovy Vary

Poloha: na jihozápadním svahu údolí nad středem města

GPS: 50°21'48.932"N, 12°55'21.517"E

Období vzniku: 1516-1520

Architekt: neznámý

Období devastace: po roce 1945

Rekonstrukce: 1992-1993

Památková ochrana: od 18. ledna 1964

Č. rejst. ÚSKP: 23177/4-833

Stav: zachovalé

Přístupnost: otevírací hodiny

Historie objektu

Původně farní raně renesanční hrázděný kostel Všech svatých byl vystavěn v letech 1516-1520 podle návrhu neznámého architekta na stráni při cestě do Popova jihovýchodně od centra nově založeného města Jáchymov (Sankt Joachimsthal). V roce 1520 byl ve zvoničce kostela zavěšen zvon z dílny jáchymovského zvonaře Hanse Wildta. Hlavní oltář kostelu daroval jáchymovský horní hejtman Jindřich z Könneritz. Dne 2. června 1520 dokončili varhanáři Blasius a Anton Lehmannovi z Budyšína v interiéru kostela nové varhany. V kostele působili kazatelé doby reformace Münzer, Karlstadt, Mathesius a Egranus.

Roku 1530 byla ke kostelu přistavěna jednoduchá renesanční budova městského špitálu, se kterou byl kostel spojen nízkou ohradní zdí a téhož roku byl pod kostelem založen nový městský hřbitov, později několikrát rozšiřovaný. V roce 1533 byl za purkmistra Jakuba Forstera vydeštěn strop kostela. Po výstavbě nového děkanského kostela sv. Jáchyma v letech 1534-1540 na horním konci náměstí se zdejší kostel stal špitálním a hřbitovním. V roce 1543 opravoval varhanář Anton Lehmann z Budyšína zdejší varhany včetně regálu. Během 16. století byla v kostele pohřbena řada významných horních úředníků, mincmistrů a horníků. Podle nákresu kostela z horní mapy Jáchymova z roku 1593 byl kostel ve výši prvního patra spojen krytou chodbou s budovou městského špitálu. Velké prostory podkroví kostela tehdy sloužily jako hospodářské skladiště a sýpka špitálu.

Již v roce 1780 byl však špitální kostel Všech svatých uváděn jako sešlý, „schlecht und angefalt“. Roku 1782 byla proto provedena celková rekonstrukce kostela. K částečné úhradě vysokých nákladů na opravy bylo tehdy usneseno prodat železné náhrobní desky, které však byly nejprve „ad futuram rei memoriam“ okopírovány a vyřezány do dřeva. Během 18. století byla rovněž barokně upravena budova sousedního špitálu. Na počátku 20. století byl však špitální kostel opět v havarijním stavu, zejména podélná stěna na straně k hřbitovu byla značně vykloněná. Podle projektu c. k. stavebního rady L. Láblera se tehdy uvažovalo o zevním podepření stěn svázáním opěráků.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. V roce 1956 byl objekt hřbitovního kostela převeden z majetku církve do vlastnictví města Jáchymov. Patrně v roce 1958 byla pro havarijní stav stržena zdevastovaná budova sousedního bývalého špitálu a na jejím místě založen urnový háj s pietním místem. V šedesátých letech 20. století bylo následně torzo obvodového zdiva strženého špitálu použito při zřizování terasy pro rozptylovou loučku.

Dne 18. ledna 1964 byl kostel Všech svatých zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 23177/4-833. V červenci roku 1964 byla zahájena obnova střech a vnější fasády zchátralého kostela. Epitafy z interiéru kostela byly tehdy převezeny k restaurování do Prahy. V letech 1967-1968 byly provedeny nutné opravy v interiéru kostela. Během druhé poloviny 20. století byla následně většina zařízení interiéru kostela převezena k restaurování. Neudržovaný opuštěný hřbitovní kostel se následně stal oblíbeným cílem nejrůznějších vandalů a zlodějů. Z renesančního krovu neznámý vandal vyřezal a odcizil dvanáct původních trámů, čímž byla nebezpečně narušena statistika celé stavby. Koncem osmdesátých let 20. století byl tak již kostel v značně zdevastovaném až havarijním stavu a hrozil zřícením.

V roce 1991 započaly první neodborné pokusy o záchranu kostela. V letech 1992-1993 následně přistoupilo město Jáchymov k celkové rekonstrukci zdevastovaného kostela ve dvou fázích s celkovým nákladem zhruba 3,5 milionu korun. V první etapě v roce 1992 byl opraven a staticky zajištěn poškozený krov kostela, provedena likvidace dřevomorky a na střechu položena nová šindelová krytina. Proveden byl tehdy rovněž archeologický průzkum kostela. V roce 1993 vznikla nová fasáda kostela, provedena celková rekonstrukce interiéru kostela, včetně výměny vnitřního trámoví v hrázděných zdech, vybudovány větrací kanály pod podlahou kostela a instalován restaurovaný mobiliář. Do zvoničky kostela byl po dvou letech úschovy v Nejdku zavěšen původní zvon z roku 1520, nejstarší movitá památka Jáchymova.

Dne 14. srpna 1993 následně proběhlo za hojné účasti stovek místních obyvatel a pozvaných hostů slavnostní posvěcení kostela a jeho předání veřejnosti do užívání při příležitosti oficiální publikace dekretu Františka kardinála Tomáška, propůjčujícímu Jáchymovu statut poutního místa náhradou za zničené poutní místo u kláštera v Mariánské. Rekonstruovaný kostel posvětil biskup ThDr. J. Škarvada. Sbor A college museum ze Schwarzenbergu pod řízením R. Rademanna přednesl děkovnou skladbu Te Deum. Kostel Všech svatých, dochovaný v původní podobě, je dnes nejstarší stavební památka Jáchymova a zároveň jednou z nejstarších hrázděných sakrálních staveb v západní části Krušných hor.

 

Popis objektu

Neorientovaný jednolodní raně renesanční bezvěžový hrázděný kostel na obdélném půdorysu v ose jihovýchod-severozápad, s připojeným neodsazeným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytý vysokou strmou šindelovou sedlovou, nad závěrem zvalbenou střechou s dřevěnou osmibokou zvoničkou s obdélnými okénky, završenou šindelovou zvonovitou bání s makovicí a pozlaceným dvouramenným kovaným křížem na vrcholu. Na hřebeni střechy nad průčelím je umístěn železný kovaný kříž a plechový kohout. Spádová čára střechy je v dolní části poněkud zalomená a severovýchodní strana střechy nad lodí je oživena vikýři.

Obvodové zdivo kostela je ve spodní části vyzděno z lomového kamene, horní část je hrázděná a zevně přizděná lomovým kamenem. Hrázdění se sestává z vertikálních, štenýřovitě vztyčených sloupků, u oken masivnějších, v nárožích jsou výplně zavětrovány šikmými vzpěrami v podobě nahoru obrácené vidlice (Gabel). Jihozápadní stěna kostela a nároží závěro jsou doplněny jednoduchými opěráky. Podél celého severovýchodního průčelí a při levé boční stěně závěru jsou přiloženy zesilovací vyzdívky, kryté šindelovými pultovými stříškami.

Severozápadní hlavní průčelí kostela tvoří štítová stěna, 0,8 metru silná, celá vyzděná z lomového kamene, se dvěma mělkými ústupky ve zdivu. Průčelí je prolomeno čtyřmi menšími širokými okny ve dvou řadách, zakončenými segmentem, bez orámování. Před vchodem do kostela v průčelí, zakončeným stlačeným hrotitým oblokem, stávala původně dřevěná předsíň. Dveře mívali klepátko ve formě provazového prstence s kruhovým štítkem, zdobeným tepanými puklinami. Podle nalezených stavebních plánů z 19. století měl být v těchto místech přistavěn objekt márnice.

Podélné stěny kostela, 0,42 metru silné, jsou prolomeny trojicemi sdružených oken, dělených dřevěným břevnem a zakončených půlkruhovým obloukem, vysazeným konzolovitým náběhem a doplněných lavicemi vyzděnými z cihel. V severovýchodním průčelí je situován boční vchod, zakončený stlačeným hrotitým oblokem, s předloženým schodištěm o sedmi stupních. Obdobný protějškový vstup byl někdy v minulosti, jistě před rokem 1913, zazděn. Stěny závěru kostela jsou prolomeny po jednom širším a nižším sdruženém okně, výše položeném než v lodi, děleném dřevěným břevnem a zakončeném půlkruhovým obloukem, vysazeným konzolovitým náběhem a doplněném lavicí vyzděnou z cihel. Vnější stěny kostela jsou hladké, bez členění a bez okapní římsy.

Nečleněný vnitřní prostor kostela tvoří loď obdélného půdorysu o rozměrech 14,5 x 13 metru, ke které přímo přiléhá bez jakéhokoliv architektonického členění 5,5 metru hluboký, oproti lodi o jeden stupeň vyvýšený presbytář. Vnitřní prostor kostela je plochostropý, krytý jednotným tabulovým stropem z roku 1533, imitujícím strop kazetový. Spáry jednotlivých desek, přibitých přímo na vazné trámy, jsou kryty jemně profilovanými lištami. Strop je podepřen dvěma křížem položenými podvlaky, nesenými v křížení dvěma dřevěnými pilíři s okosenými hranami, krychlovou hlavicí a válcovým dříkem. Další dřevěný hranolový pilíř se zkosenými hranami podchycuje také podélný podvlak před středem kněžiště, dva podobné sloupy podepírají ještě příčný podvlak u obvodových stěn a vymezují tak spolu s mladším, barokním zábradlím prostor presbytáře. Na hlavici sloupu před presbytářem je vyřezán letopočet 1533, rok vydeštění stropu. Kolem stěn a podél podvlaků obíhá vlys se zubořezem.

U štítové severní stěny lodi je vysazena prostorná dřevěná trojramenná kruchta, vybíhající do poloviny bočních stěn lodi. Dvě ze šesti podpor empory, dvě na severozápadní straně jsou mladší, stejně jako spodní a horní hrana poprsnice empory jsou profilovány loďkami, poprsnice je hladká, prkenná, příčné trámy mají hrany zkoseny. Schody na kruchtu a v dalším pokračování na půdě ve třech patrech až ke zvoničce jsou dřevěné s hladkou poprsnicí. Na dřevěných prvcích hrázděné konstrukce se zachovaly částečně fragmenty červené polychromie, tak je možno předpokládat optické uplatnění hrázdění v interiéru kostela. Ve spodních partiích se hrázděná konstrukce nedochovala, a to ani spodní část štenýřů, její doplnění při celkové opravě v letech 1990-1993 je tedy pouze hypotetické. Dlažba v lodi se skládá z nepravidelných břidlicových desek, v kněžišti je vytvořena z cihel.

Z původního vnitřního zařízení kostela se zachoval renesanční hlavní oltář, barokně doplněný v 17. století, v podobě trojdílné deskové malované archy, složené ze střední skříně s predellou a původně zavírajícími, dnes pohyblivými křídly a z dvoupatrového nástavce, doplněné olejovými obrazy na lipovém dřevě. Bíle natřená kostra oltáře je pokryta raně renesanční maureskním ornamentem, zčásti černým na zlatě, zčásti zlatým na modrém pozadí. Ve středu oltáře je umístěn obraz Zasnoubení sv. Kateřiny o rozměrech 0,88 x 0,62 metru, zobrazující Ježíška, odpočívajícího na klíně Panny Marie, který se shýbá ke sv. Kateřině, oblečené v nádherný brokátový svatební šat a držící před sebou meč, navlékaje jí snubní prstýnek na prsteník levice. Skupinu uzavírají tři postavy sv. panen v pozadí, oblečené v krásné módní kostýmy první poloviny 16. století. Na pečlivě provedeném pozadí je vlevo vyveden hrad na srázném vrchu, vpravo výhled do osvětlené roviny s domy, na modrá jezera a ostré vrchy. Zbarvení šatů je teplé s převažující sytou purpurovou červení.

Na vnitřních stranách křídel oltáře o rozměrech 0,85 x 0,25 metru je vlevo obraz Zvěstování Panny Marie a vpravo Navštívení Panny Marie. Vyvedeny jsou zde rovněž znaky horního hejtmana Jindřicha z Könritz, donátora oltáře. Na zevních stranách křídel je vlevo obraz sv. Jana Evangelisty, vpravo sv. Jakuba staršího. V podstavci je umístěn obraz Klanění Tří králů. V nástavci je v prvním dílu obraz Smrti Panny Marie, v druhém pod mušlovým výklenkem obraz Korunování Panny Marie. Obrazy jsou pozdní prací školy Lucase Cranacha, jehož vliv je nejzřetelnější na hlavním obraze. Celek oltáře spočívá na predelle, členěné pilastry na styloblatech, s volutovými konzolami místo hlavic. Uprostřed je predella prolomena výklenkem a po stranách orámována spirálou. Podstavec predelly pochází z roku 1681, stejně jako čtyři bíle natřené boční sochy sv. Josefa, sv. Jáchyma a dvou světců, nad sebou postavené, hlavičky cherubů a palmové ratolesti upevněné nad sochami, socha anděla s palmovou ratolestí v nástavci oltáře, dřevěné pažení za predellou, pomalované ovocnými festony a dřevěný kříž, stojící za predellou.

Nová menza s malovaným antependiem byla doplněna výjevem Navštívení Panny Marie na plátně, zasazeným v řezaném vavřínovém věnci, neseném anděly, kolem jsou akantové voluty a pestré květiny. Tyto přídavky datuje nápis na predelle v oválném vavřínovém věnci: „Gott seiner Werthesten Mutter Maria Zu gröserer Ehr, dan zu der Selig Verstorbenen Rosina Müllerin sonderer gedächtnus, haben Ihre Leiblich hinter Lassene Zweij Kinder Jacob Müller und Anna Rosina Maderin gebohrne Müllerin zu dem Altar diese austaffierte Statuen und Zirathen von eigen kosten zu einer Voll komenheit ausführen lassen. Gut und Benstamt ist dass Obffer vor die abgestorben. 2 Machab : 12 Im Jahr 1681.“ V 18. století byly k oltáři přidány ještě zlacené dřevěné vázičky na římse nástavce a ještě mladší byly postranní vchody za oltář. Před hlavním oltářem je umístěno vyřezávané barokní zábradlí z 18. století se šikmo postavenými balustry.

V interiéru kostela je umístěno kamenné sousoší Kalvárie s Pannou Marií a sv. Janem z dílny drážďanského sochaře Christopha Waltera z roku 1544, které bylo přeneseno z barokní výklenkové kapličky v ohradní zdi hřbitova pod kostelem.

Vnitřní zařízení kostela původně tvořil třídílný nástěnný postranní oltář, postavený při levé boční stěně závěru, plnící funkci epitafu J. Pullachera, bíle natřený a částečně zlacený s dřevěnou skříňovou mensou, malovaným nástavcem. Střední část oltáře zaujímal deskový obraz Kladení do hrobu olejem na dřevě, o rozměrech 1,10 x 0,65 metru, bez signatury. Malba byla silně ovlivněna holandským vlivem s nápadným vykroužením záhybů šatů. Obraz býval zasazen v pravoúhlém, oblomeném lištnovém rámu, zdobeném naturalistickými, pestře obarvenými ovocnými festovy a andílčími hlavami. Po stranách obrazu byl vyveden zlacený a stříbřený modrý plastický boltcový ornament, končící hlavičkami. V nástavci oltáře v podobě edikuly s dvojnásobnými sloupky, segmentovým štítovým zakončením s pyramidkami po stranách, býval zavěšen obdélný obraz Nanebevstoupení Krista a německý nápis „Christus ist aufgefahren in dei Höhe“. Na predelle byla umístěna malba olejem, představujícího nebožtíka klečícího v krajině před beránkem božím. Kolem něho pracují dva horníci, jeden tlačil káru, druhý vozík ze štoly. Malba byla signována „AF. Anno Salutis Nativi 1598“. Pod výjevem byla vyvedena nápisová tabulka s německým textem. Vpravo v dolním rohu býval latinský nápis: „Conjux et filius unicius moesti reverentiae et memoriae ergo P.C.“. Na volutových konsolách, rámujících predellu, byly nasazeny vyřezávané dřevěné znaky, vlevo Pullacherů a vpravo Kotreutherů. Po stranách predelly byly umístěny z prken vyřezané, částečně šedou barvou malované, páskové ornamenty, končící hlavami orlů. V 18. století byly přidány dvě postavy andílků po stranách středového obrazu, vyřezané z prken a barvené. Dále byl oltář doplněn o malované antipendium s oválným obrazem Krista na Olivetské hoře olejem na plátně a prostým textilním vzorkem kolem.

Při pravé boční stěně závěru býval postaven bíle natřený dřevěný třídílný nástěnný postranní oltář, plnící funkci epitafu neznámé rodiny, ve formě skříňové mensy. Ve středu oltáře byl situován hodnotný deskový obraz Zmrtvýchvstání o rozměrech 1,12 x 0,81 metru, signovaný vlevo dole „A. F. 1598“, malovaný olejem na dřevě ve slohu italských manýristů. Křídla středního dílu oltáře byla vyplněna plochým geometrickým ornamentem na modrošedém pozadí. Na spodních nárožích středového obrazu byl vlevo umístěn znak Uttamannů, vpravo znak Lerchenfelderů. V široké predelle se nacházel oválný obraz o podélné ose 0,70 metru s figurálním výjevem soudu a následující popravy. Po stranách predelly bývaly dvě šestidílné rozety. Postranice podstavce, vybíhající ve voluty, nesly grotesky andělů. V nástavci oltáře byl umístěn obraz Nejsvětější Trojice nápisem: „Sitzet zur Fechtem Gottes des Allmechtigen“. Na barokním antependiu byl umístěn výjev Kristus se zjevuje Máří Magdaléně z doby kolem roku 1730 olejem na plátně v kartušovém rámu.

Na přechodu lodi do presbytáře byla po levé straně umístěna dřevěná kazatelna, upravovaná ve druhé polovině 17. století, na starším základě, zdobená bohatým rostlinným ornamentem, částečně bez nátěru. Trojboké řečniště bývalo ve spodní části ukončené hrotitým, konsolovitým článkem. Po stranách se připojoval visutý příchod ke schodům o dvou polích, sahající až ke stěně. Dělící lišty a římsa na poprsnici jsou ještě pozdně goticky profilovány a bíle, červeně a modře zbarveny. Ve druhé polovině 17. století byly do výplní poprsnice vloženy hrubě řezané pozlacené, pestře barvené festony, květiny a rozviliny. Ve spodní části stříšky kazatelny bývala umístěna holubice, nahoře podnoží ze stoupajících akantových rozvilin, na nichž trůní Bůh otec. Po stranách stříšky byly připojeny větší sošky letících andělů.

Na levé stěně lodi býval zavěšen obraz sv. Františka Xaverského z počátku 18. století, olejem na plátně o rozměrech 2,5 x 1,8 metru. Obraz byl osazen v širokém, bohatě zdobeném, částečně zlaceném, zčásti zeleně natřeném akantovém rozvilinovém rámu. V nástavci obrazu bylo malované srdce s trnovým věncem. Pod kazatelnou visel obraz sv. Františka olejem na plátně o rozměrech 0,42 x 0,52 metru z doby kolem roku 1720. Dřevěná barokní soška Panny Marie z první poloviny 18. století, vysoká 1,30 metru, později polychromovaná. Na pilíři v lodi umístěn pozdně gotický krucifix z doby kolem roku 1500 s barokní sochou Panny Marie.

Na čelní zdi kněžiště býval umístěn také drobný mramorovaný reliéf Ukřižování z první poloviny 17. století o rozměrech 0,35 x 0,30 metru v moderním rámci. Reliéf zobrazoval Krista na kříži a Máří Magdalénou u nohou, po levé straně Panna Marie, vpravo sv. Jan. Po stranách krucifixu jsou letící andělé, na pozadí město Jeruzalém. Ve spod byla situována prázdná kartuše. Za hlavní oltářem bývala umístěna také velká mědirytina tištěná na hedvábí o rozměrech 1,03 x 0,60 metru s latinským textem: „Theses ex universa philosophia comitis Caroli de Spaar. Pragae 1748“. Na čelní zdi kněžiště za hlavním oltářem visely deskové obrazy Zmrtvýchvstání Krista (vpravo) a Proměnění Krista (vlevo) z poloviny 17. století, olejem na dřevě o rozměrech 1.20 x 0.80 metru v rámech s řezaným boltcovým ornamentem, hlavami andílků a ovocnými festony. Nástavec pravého obrazu býval trojdílný, s hlavou andílka uprostřed a liliovitou akroterií na vrcholu. V kartušovém nástavci druhého obrazu byl umístěn německý nápis: „Christus isr mein Leben, Sternem ist mein Gewin“.

Na empoře bylo zavěšeno šest obrazů z první poloviny 18. století olejem na plátně v lištnových rámech. Obraz sv. Anny o rozměrech 0,60 x 0,82 metru. Obraz Nejsvětější Trojice v nebi o rozměrech 1,12 x 0,92 metru. Obraz Panny Marie (Madona) s Ježíškem, portrét o rozměrech 0,82 x 0.58 metru. Obraz sv. Jana Křtitele a sv. Jáchyma o rozměrech 0,83 x 0,63 metru. Obraz sv. Eustacha z konce 17 století o rozměrech 0,88 x 0,78 metru. Obraz sv. Josefa s Ježíškem o rozměrech 0,95 x 0,68 metru. Dále byl v kostele zavěšen tabulový obraz sv. Krištofa nesoucího Ježíška vodou z doby kolem roku 1540 z dílny Lucase Cranacha či některého z jeho žáků o rozměrech 0.87 x 0,24 metru s hladkým rámem. Obraz, tvořící původně patrně o část křídlového oltáře, byl nalezen na půdě kostela a poté umístěn na pravém pilíři u mřížky. Litá železná, pestře olejem malovaná deska o rozměrech 0,22 x 0,16 metr nese jméno Davida Weidnera, doplněna znakem na oválném vavřínovém věnci, označeném v rozích. „D. W. V. P. 1676“.

Varhany kostela postavené na empoře jsou moderní. Původně zde bývaly umístěny varhany z roku 1520 od varhanářů Blasiuse a Antona Lehmannů z Budyšína. Mezi liturgické předměty patřila cínová věčná lampa vysoká 0,20 metru s kruhovým držadlem. Na plášti hruškovitého kotlíku je reliéfní znak s rytým nápisem: „DAVID WEIDNER VON PLAN 1610. M. F. P. 1677“. Na oltářích byly postaveny trojnohé cínové svícny z doby kolem roku 1690 doplněné hlavou andílčí a festony. Šestiramenný skleněný lustr z první poloviny 19. století se třemi obloučky z plechu. V lodi kostela bývalo umístěno 26 dřevěných hladkých lavic s vyřezávanými postranicemi a dvě chórové lavice o 3 a 4 sedadlech z 18. století.

V kostele jsou umístěny renesanční epitafy a kamenné náhrobníky. Na jihozápadní podélné stěně lodi je umístěn renesanční epitaf Pavla Beera staršího, bohatého majitele dolů, z doby kolem roku 1604. Trojpatrová dřevěná architektura stejně zbarvené jako postranní oltáře. Uprostřed epitafu je zasazen obraz Obrácení Šavla, olejem na dřevě o rozměrech 1,66 x 0,98 metru, bez signatury, zasahující částečně do podstavce. V popředí malby leží Šavel zvrácen vedle svého upadnuvšího bělouše, vpravo stojí Šavlův průvodce, který si drží ruku před obličejem proti paprskům, padající od Krista v otevřeném nebi. Ve středu výjevu jsou vyvedeny zděšené rozprchlé postavy, v pozadí město s mnoha věžemi. Nános barev je tenký a kresba celkově neobratná. Na dvanáctistranném lištovém rámu je nápis: „SAVL SAVL WAS VERFOLGESTV MICH, ER ABER SPRACH, HERR WER BISTV: DER HERR SPRACH ICH BIN IHESVS DEN DV VERFOLGEST, ES WIRD DIR SCHWER WERDEN WIDER DEN STACH ZVLECKEN“. Po obou stranách hlavního obrazu nesou dvě hermovky vybíhající ve lví hlavy se stojatými volutami konzolovou římsu, zdobenou lvími hlavami a maureskami, na níž spočívá polokruhový nástavec. V nástavci je umístěna malba Proměnění Páně a opis: „DAS IST MEIN LIEBER SON AN DEM ICH MEIN WOLGEFALLEN HABE“. Hlavními barvami jsou dekorativní bílá, modrá a zlatá, zvyšované nasazenými pestrými routovými visážemi, později většinou otlučené.

Uprostřed predelly o rozměrech 1.66 x 0.47 metru jsou vyvedeny podobizny příslušníků rodiny, klečící před krucifixem ve smutečním šatě tehdejší doby, se sepjatýma rukama. Vlevo v jedné řadě pět vyspělých synů nebožtíka a před nimi tři vnuci. Vpravo v popředí je druhá choť Beera a za ní pět dcer. Potomci v době zřízení epitafu již zesnuli, jsou proto vyznačeny bílými křížky na smutečních pláštích. Nad votivním obrazem je vlevo umístěn znak Legenfelderů, vpravo Hartlebenů. Pod obrazem je vyveden německý nápis z bible: „Wir Halten Es Dafür, des Dieser Zeit leden Der Herrligkeit nicht / Wehrt Seij, Die An Unns Soll Offenbarret Werdenn. Rom. 8“. Na podnoži je druhý nápis: „Nach Christi Unfers Seligmacher Geburt im 1604 Jahr den 26. Decembris ist / inn Gott seliglich eingeschleffen der Erbar und Namhaffte Herr Paul Beer der eter, seines Alter / im 64 Jahr, welchem Gott ein sanfte ruhe in Christo und fröhliche Auferstehung verleihen wolle“. Pod tím zcela drobným písmem nápis v latině: „Relicta vidua at liberi ex utraqu. Conjug. hoc monumentum poni curarunt“.

Na podélné stěně lodi je umístěna desková predela renesančního epitafu mincmistra Ruprechta Pullachera, který zemřel 11. června 1563, s rodinou donátora z doby po roce 1563. Horní část tohoto epitafu byla roku 1768 přenesena do děkanského kostela, kde v roce 1873 shořela. Na obraze malovaném na prkně o rozměrech 1,9 x 0.55 metru na predelle je jako hlavní postava vyveden klečící nebožtík se sepjatýma rukama, oděn kožešinou, podšitou pláštěm se stojatým límcem. Vpravo klečí v první řadě dvě děvčátka a v druhé řadě tři ženy s obličejem zakrytým bílými smutečními závoji. Vlevo klečí synové, tři černě odění jinoši, a dvě děti v bílých šatech s velkým černým křížem na kápích. Na horním okraji obrazu jsou čtyři znaky: norimberské rodiny Trainerů, bavorské rodiny Rieglerů a Lerchenfelderů. Na lištách obrazu jsou dva citáty z evangelia sv. Jana. Predella je orámovaná pestře barvenými pilastry a zavalinami.

Na poprsnici empory je umístěn renesanční epitaf dětí mincmistra Centurio Lengenfeldera z roku 1610 ve formě dřevěné adikuly o rozměrech 1,20 x 0,84 metru. Na podstavcích epitafu, zdobených lvími maskami a ukončených vespod šiškami, stojí dva sloupy dělené prstencem, s knoflíky ve spodní části a zdobené tmavými geometrickým plochým ornamentem na světlé půdě. Mezi sloupy je umístěn středový obraz, na kterém je vyveden Centurio Lengenfelder s chotí ve smutečním oděvu s bílým přeloženým límcem, klečící po levé straně krucifixu, o jehož peň jsou opřeny dole znakové štítky Lengfelderů a Greifenecků. Po pravé straně kříže klečí jedno z mrtvých dítek v bílém rubáši se čtyřmi černými kříži na prsou a křížkem na okraji šatu. Ve spodní části obrazu jsou napsány dvě modlitby ve dvou sloupcích. Dole na liště obrazu je signatura: „F. F. ANNO CHRISTI 1610“. Štítový nástavec epitafu je již barokně rozeklán. Ve vlysu sloupoví je umístěn latinský nápis: „CENTVRIO LENGENFELDER CAES MAIT : ARENVM MARIA LIBERISSVIS WOLFAGANCO ET CHRISTINAE PIEDENG“.

Pozdně renesanční epitaf Zuzany Schedlichovy s obrazem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1638 ve tvaru příčného oválu o krátké ose 0,82 metru, v pestře barveném dřevěném rámu s boltcovým ornamentem. Na středové ploše v horní části epitafu je vyvedeno zlatými písmeny věnování: „Allhier Ligt / begraben die Erbare und Ehrentügendsame / Frau Sufanna des Ehrüesten Wohlwensen und Künst / reichen Herrn Jacob Schedlichs, dieser Zeit Regierenten Bür / germeisters allhier, Eheliche Häusfraü, welche den 16. July An / no 1638 Zu wahrer erkäntnüs Christi Seelig entschlaffen, Ihres / Alter im 49. Jahr, dere Gott eine sanffteriche und frölige aüffersteüng verleihe“. Dále hudební věta v notách, s nadpisem: „Fuga Perpetum Canon a 5“ a pod tím sentence: „Mors ultima est linea rerum“.

Raně barokní epitaf Jakuba Schedlicha z roku 1665 o rozměrech 2,10 x 0,95 metru složený ze dvou čtyřbokých desek. Na první desce je obraz Nanebevzetí Panny Marie, na druhé obraz Korunování Panny Marie. Lišty rámu jsou vyplněny páskovým ornamentem a visážemi. Na nápisové desce ve spodní části je německý nápis: „DER / Ehrenveste und Künstreiche Herr Johann Jacob / Schedlich, vornehmer Bürger und Gottarbeiter im St. / Joachimsthal ist gebohren d. 31. Monatstag Janüarij und den 9. / Maij Anno 1665 gestorben, dem Gott eine fanffte Rühe ver / leijhen wolle“.

V dlažbě mezi zábradlím před oltářem a první řadou lavic je umístěn již silně ošlapaný pískovcový renesanční náhrobek Ruprechta Pullachera (†1563) o rozměrech 1,7 x 0,85 metru s jen v obrysech znatelným znakem rodiny Pullacherů a nezřetelným opisem. Ve zdi ke hřbitovu je umístěn náhrobek z černého mramoru se skoro do poloviny uraženou levou částí, původně o rozměrech 0,70 x 0,90 metru. Na náhrobku je vyveden nápis v němčině (částečně doplněný): “[HIR LIGT BERG]ABEN DER ELDE VND EHRN [FESTE HERR LE]OPOLDT PVCHLER ROM [MAIESTAET GE]WESTER RAIT BEI DER [BOEHEIMISCH]EN CAMER BVCHHALTER [VND EINNEM]BER ZV PRESBVRG, WELCHER [DEN 27. OCTO]BRIS ANNO 1585 ALHIR [IN GODT SELI]GLICHEN ENTSCHLAFFEN [DEM GO]DT GENEDIG VND BARM [HERZIG] SEIN WOLLE”. Pod tím: “AM 19. CAP [ICH WEIS DAS MEI]N ERLÖSER LEBET [ER WIRD MIC]H HERNACH AVS DER [ERDEN] ERWECKEN”. K náhrobníku patří znaková deska, zazděná v protější zdi lodi, vedle mřížky před oltářem, z černého mramoru o rozměrech 1 x 1 metru, vlevo se znakem Leopolda Püchlera a vpravo rodiny Hartlebenů.

Ve zdi před kazatelnou je umístěn dvoudílný renesanční náhrobek z roku 1581 z černého mramoru o rozměrech 2 x 1,20 metru. V horním poli je vyveden nápis orámovaný zavilinami: “Hir ligt begraben die Edle Tugenthafte Jungfrau Ursula von Stainperg Weildend / dess Edlen Gestrengen Herren Wolfen von / Stainperg hinderlassene Tochter Ires Alters / im achten Jar und neundten April Ain und / achtzigisten Jar, in Gott verschieden der selen Gott / genedig sein und ein fröhliche auferstehung / ver / leihen wolle”. V dolním poli náhrobku je v bohatém kartušovém rámu umístěn pečlivě provedený reliéfní rodinný znak.

V levé části presbytáře je ve zdi umístěn šedobíle žilkovaný náhrobek o rozměrech 1,70 x 0,85 metru. V horní části náhrobku je věnování: “Hier liegt begraben die Edle und Eh / renuil fugendreiche frau Benigna Im / landt ein geborne Trostin von Tieffenthal / dess Edlen und Ehrenuesten Herr Georg / Conraden Imlandt von Landtfelss Rom / Kan: Maitt. Dieners eheliche Hausfrau, wel / che den Anderen Aprilis Anno Sechzenhun / dert Sechsundzwanzig in Gott seliglichen verschi / den und am Sontag Palmaru anhero zur Erden be / stattet worden ist. Ihres alters Acht und zwainzig Jahr”. Ve spodní části je pak znak Imlandtů.

V pravé části presbytáře je ve zdi zazděn dvojdílný renesanční náhrobek mincmistra Paula Hofmana z roku 1599 z červeného mramoru o rozměrech 1,9 x 1,1 metru. V horním poli náhrobku nápis: “HIER LIGT BEGRABEN DER EDL VND ERNVESTE HERR PAVL HOFMAN KÖ. KAY. MATS. GEWESTER EINNEMBER VND MVNTZMAISTER IN S. JOACHIMSTAL, WELCHER IM HERRN CHRI STO SANFT VND SELIGST EINGESC HLAFFEN DEN XVII. FEB ANNO 1599. APOCEL. AM. 11 CAPITEL. SEI GETREV BIS AN DEN TODT, SO WIL ICH DIR CRON DES LEBENS GEBEN”. Ve spodní části desky jsou dva znaky, vlevo nebožtíka, vpravo Hartlebenů. Na pravé stěně presbytáře těsně u zábradlí před oltářem je umístěn náhrobek patrně rodiny Haslerů z Rosnecku ze žlutého mramoru o rozměrech 1,35 x 0,80 metru. Reliéfní opis gotickou frakturou je již nečitelný. Znatelná je pouze část letopočtu 156 (3 nebo 8). Znak, vyplňující celý střed desky, je silně poškozený.

Na jihozápadní stěně lodi je u zakončení empory situován pískovcový renesanční náhrobek Dr. Baltazara Kleina z roku 1560 o rozměrech 2 x 1 metru, natřený olejovou barvou. V horní části desky je obnovený nápis, rozdělený nezřetelným, ošlapaným znakem: “GRABSCHRIFT DES AC HTBARN VND HOCHGELARTEN HERRN DOCTOR BALTZER KLEINS DER AVFM HEN GST IM HERRN ENTSCHLAFFEN IST AM 9. DECEMBERS VND HERNACH DEN 10. DECEMBERS IN DER SPITALKAPELLEN IM THAL ZVR ERDE BESTETTIGT IM 1560 IAR”. Pod nápisem je umístěn epitaf o 27 iambických dvojverší, na pravé straně skoro zcela otřený. Text byl zveršován přítelem zemřelého Janem Janem Mathesiem a otištěn v díle Felixe Zimmemanna "Schöne geistliche Lieder etc" z roku 1580.

V téže zdi pod emporou je umístěn pískovcový renesanční náhrobník mincmistra Jiřího Kadnera z Greifenecku z roku 1582 o rozměrech 1,85 x 0,88 metru, natřený olejovou barvou. Vyvýšený nápis je částečně nečitelný: “Anno 1582 am 29. Juli seiners Alters 70 Jar... in Gott selig entschlaffen der Edle und Ehrenfeste... und Münzmaister im st. Joachimsthall”. Střed desky je rozdělen pásmem s písmeny “V. D. M. F. E.” na dvě poloviny. Ve spodní části je značně poškozený znak zemřelého, nahoře citát z evangelia: “IOHANN 3. / ALSO HAT GOTT DIE / WELT GELIEBET DAS / ER SEINEN EINIGEN SON / GAB AVF DAS ALLE DI / AN IN GLAVBEN NICT / VERLOREN WERDEN SON / DERN DAS EWIGE LEBEN / HABEN. AMEN”.

Ve věžičce kostela je zavěšen zvon z roku 1520, vysoký 0,65 metru a v průměru 0,65 metru, s hladkým pláštěm i uchy a s nápisem na koruně, velebícím jméno Páně na věky věků: „SIT NOMEN DOMINI BENEDICTVM EX HOC NV 1520“. Dále zde býval menší zvon vysoký 0,26 metru, o průměru 0,25 metru, s hladkým pláštěm i uchy ze 17. století.

 

Fotodokumentace

Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
 
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
 
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
 
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
 
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých  |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
 
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých |
Jáchymov - kostel Všech svatých  |
 

Použitá literatura

Linhart, J. 1994 : Památky v Jáchymově v roce 1993, III. Historický seminář Karla Nejdla, Karlovy Vary, 36/38
Poche, E. a kol. 1977 : Umělecké památky Čech 1 (A-J), Praha, 564/565
Schmidt, R. 1913 : Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, XL. Politický okres Jáchymovský, Praha, 45/68
Tomší, L. 1998 : Varhany a varhanáři Sokolovska a Karlovarska, Sokolov, 22
Zeman, L. 2004 : Objekty s hrázděnou konstrukcí saského typu v západním Krušnohoří, Historický sborník Karlovarska X, Karlovy Vary, 42/63

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz