Ostrov - kostel sv. Michaela Archanděla

Nový gotický farní kostel, původně zasvěcený sv. Mikuláši, byl vystavěn ve druhé polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta uprostřed nového založení městečka Ostrov (Schlackenwerth). Nově vystavěný kostel tak nahradil ve funkci farního svatostánku hřbitovní kostel sv. Jakuba Většího. První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1384. Roku 1409 byl zřízen nový hlavní oltář kostela, zasvěcený Panně Marii. Jeden z dalších oltářů stojících tehdy v interiéru kostela byl připisován zručnému malíři Duttimu. Ještě k roku 1408 je kostel připomínán pod patronátem cisterciáckého kláštera v Oseku, již v roce 1422 bylo však patronátní právo kostela vykonáváno královskými držiteli hradu Lokte. Od roku 1550 jsou v kostele připomínáni první varhaníci. Během ničivého požáru města v roce 1567 však původní gotický kostel zcela vyhořel.

V letech 1568-1572 byl kostel renesančně obnoven s využitím starších stavebních konstrukcí ve slohové podobě sakrální architekturou saského typu. Z původní stavby se kromě obvodových zdí dochoval tympanon vstupního portálu se slepými kružbami a křížová klenba sakristie. Roku 1572 ulil zvonařský mistr Greger Albrecht z Ostrova pro obnovený kostel dva nové zvony. Roku 1572 bylo rovněž jednáno o stavbě nových varhan, které však chtěl zabránit místní evangelický farář G. Špindler. Po obnově byl farní kostel nově zasvěcen sv. Michaelu Archandělovi. Během dalšího požáru města dne 15. srpna 1607 shořela střecha kostela a značně byla poškozena věž. Krátce poté se zřítili štítové zdi kostela, které prorazily klenbu při západním nároží lodi kostela a zničily část empory.

V letech 1607-1609 následně proběhla celková rekonstrukce poničeného kostela, během které byla vystavěna dnešní horní osmiboká část věže. Na obnově kostela tehdy pracovali stavitelé Endres N. z Lokte a Christoph Knorr z Plavna, kteří se účastnili rovněž nové výstavby města po zničujícím požáru. Do nové zvonice ve věži kostela byly roku 1609 osazeny nové zvony. V roce 1636 bylo po saském vpádu roku 1631 změněno vnitřní vybavení kostela. Z roku 1701 pochází zpráva, že slavný varhanář Abraham Stark z Lokte nedávno prohlédl funkčnost kostelních varhan.

V letech 1716-1717 a 1751-1756 byl farní kostel za vlády markrabat Bádenských barokně upravován. V roce 1752 bylo opatřeno nákladem bádenského markraběte Ludvíka Viléma nové barokní vybavení interiéru kostela. V roce 1572 postavil pro farní kostel varhanář Johann Leopold Rausch z Plzně nové velké varhany za 900 zlatých. Sochařskou výzdobu varhan realizoval Karel Legát z Plzně. V průběhu těchto prací byl do Ostrova povolán rovněž štukatér Joseph Möstenrieder z Mnichova. Mělo se tak jednat o jeho první vykonanou práci na panském svatostánku. Jeho služeb nakonec nebylo využito pouze díky nesouhlasu rady a faráře, nepomohl mu ani ohlas jeho posledního projektu na opeře v Mnichově ani příbuznost s dřívějším panským štukatérem Johannem Schützem z Rastattu. Roku 1764 byla odkryta zapomenutá hrobka kostela, ve které bylo umístěno pět velkých cínových rakví připisované rodině Šliků. Rakve byly následně roztaveny a získaný kov použit pro nové štafírování varhan.

Dne 14. září 1795 postihl farní kostel další požár. V roce 1801 následně opravoval varhanář Vincenc Gartner z Tachova za 200 zlatých varhany poškozené požárem. V květnu roku 1803 přelila vdova po zvonařském mistrovi Anna Maria Krühner z Prahy požárem roztavené zvony farního kostela, které byly následně znovu umístěny na opravenou věž. V roce 1848 opravoval chebský varhanář Johann Georg Müller za 281 zlatých zdejší nástroj. Dne 25. září 1879 byl kostel sv. Michaela Archanděl po celkové renovaci a opravě hlavního oltáře Ferdinandem IV., velkovévodou toskánským, nově vysvěcen kardinálem Friedrichem Fürstem Schwarzenbergem.

Během první světové války byly zrekvírovány zvony kostela na válečné účely, na věži poté zůstal pouze jediný zvon. V roce 1923 byly poté ve zvonici osazeny čtyři nové čtyři zvony ulité zvonařem Richardem Heroldem z Chomutova. Roku 1936 proběhly další opravy kostela. V roce 1941 byl do původní barokní varhanní skříně instalován pneumatický nástroj firmy Rieger-Kloss z Krnova. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Michaela Archanděla zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 18069/4-970. Během druhé poloviny 20. století se však kostelu nedostávalo náležité údržby a postupně sešel.

V letech 1989-1991 proběhla celková rekonstrukce sešlého kostela. V roce 1995 bylo zasvěcení farního kostela rozšířeno na kostel sv. Michaela Archanděla a Panny Marie Věrné a kostel se stal poutním místem. V roce 2011 byl ve farním kostele umístěn relikviář s kapkou krve zesnulého papeže Jana Pavla II.

Trojlodní gotický, renesančně obnovený a barokně upravený kostel sakrální architektury saského typu z širší oblasti Krušnohoří na obdélném půdorysu, krytý plechovou polovalbovou střechou, s připojeným odsazeným užším dlouhým obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým plechovou valbovou střechou. Při jižní podélné zdi presbytáře stojí volně přistavěna masivní hranolová, v horní části osmiboká věž s barokní zvonovitou bání završenou jehlancovou stříškou z 18. století. Jihovýchodní nároží věže je podepřeno mohutným zkoseným opěrným pilířem z kamenných kvádrů. Zvonové patro věže je otevřeno na všech osmi stranách obdélnými, polokruhově zakončenými okny s dřevěnými žaluziemi. Nepravidelně situovaná tři menší obdobná okénka osvětlují schodiště v nitru věže. K jihozápadní stěně lodi je přistavěna patrová oratoř na podélném obdélném půdorysu s menšími okny v patře, krytá plechovou valbovou stříškou. Při severovýchodní podélné stěně lodi kostela jsou připojeny dvě ploché obdélné kaple.

Vstupní severozápadní průčelí kostela v barokních úpravách, završené nad mohutnou vynesenou profilovanou římsou zprohýbaným trojúhelníkovým štítem s obdélným, polokruhově zakončeným oknem v ose, zakončeným štítovým nástavcem, je v levé části prolomeno obdélným, polokruhově zakončeným vchodem, v ose průčelí je situováno velké obdélné, polokruhově zakončené okno. Při severozápadním nároží hlavního průčelí je přistavěna renesanční válcová věžice. Její obdoba bývala patrně plánována u protějšího nároží průčelí. Podélné stěny lodi kostela a stěny presbytáře jsou prolomeny zbarokizovanými velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Okno v závěrové stěně presbytáře je zaslepeno a opatřeno menším kruhovým okénkem, prosvětlujícím prostor za hlavním oltářem. Nároží hlavního průčelí a severovýchodní podélná stěna lodi kostela jsou zesíleny vysokými opěrnými pilíři, stěny presbytáře jsou pak podepřeny jednou stupňovanými opěráky.

Trojlodní uspořádání vnitřního prostoru kostela je tvořeno hlavní lodí a velmi úzkými nízkými bočními loděmi, oddělenými třemi páry vztažených osmibokých pilířů, mezi kterými jsou vestavěny postranní empory a barokní kruchta. Síňový interiér kostela bez triumfálního oblouku je zaklenut v presbytáři i lodi hvězdicovou žebrovou klenbou o stejné výši. Hvězdicové žebrové klenby se nachází rovněž i v bočních lodích. Sakristie v přízemí věže je zaklenuta polem gotické křížové klenby se žebry o profilu zkoseného klínu a s terčovitým svorníkem. Křestní kaple při severním nároží kostela je zaklenuta diamantovou (sklípkovou) klenbou, sousedící kaple je vyvedena v podobě rokokové groty. Na severovýchodní podélné straně lodi je zachována horní část gotického hrotitého portálu z konce 14. století, profilovaného oblouny a hlubokými výžlabky, s reliéfními kružbovými motivy, rostlinným ornamentem a primitivní maskou v tympanonu.

Jednotné vnitřní pozdně barokní zařízení kostela pochází z poloviny 18. století. V presbytáři je postaven monumentální pozdně barokní portálový hlavní oltář z roku 1752 od sochařů J. J. Bayera z Radnic, J. Berla z Mašťova a Karla Legáta z Plzně pod vedením mramoráře Augustina Kampfla z oblasti Lince, který oltář také štafíroval. Trojice sloupů, dělící oltář na tři části, jsou završeny společný architrávem a atikovým nástavcem. Ve středovém portálu mezi sloupy je umístěn oltářní obraz Kladení do hrobu, připisovaný místnímu malíři Karlu Škrétovi. Obraz je zavěšen na závěrové stěně presbytáře bez architektonického spojení s oltářem. Obě postranní niky jsou orientovány na boční okna presbytáře, před kterými jsou nad portály branek postaveny sochy klečících andělů. V tabernáklu postaveném na menze oltáře je umístěna drobná pozdně gotická soška Panny Marie Věrné, která bývala původně v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie, kam byla přenesena roku 1654 z Elsdorfu v Dolním Sasku. V oltáři jsou ukryty ostatky českých patronů sv. Ludmily, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého.

V presbytáři jsou postaveny ještě dva protějškové barokní oltáře z 18. století, při pravé stěně postranní oltář sv. Dominika, na levé straně pak postranní oltář sv. Františka Xaverského, s pozoruhodným štukovým pozadím rámujícím původní průměrné oltářní obrazy od barokního malíře Eliase Dollhopfa v podobě plochého reliéfu na stěně presbytáře. Při úzkých čelních stěnách bočních lodí stojí novodobé oltáře z roku 1906, doplněné plastikami světců, na oltáři v levé lodi je umístěno sousoší Piety, na oltáři v protější lodi pak socha sv. Josefa. V boční kapli při jižní stěně lodi kostela býval původně umístěn umělecký oltář Panny Marie, později zde byla zřízena grota pro sochu Panny Marie Lurdské. Při severní stěně lodi je umístěn portálový barokní oltář sv. Jana Nepomuckého s jednoduchým malovaným pozadím a sochami sv. Víta a sv. Václava na mense. Na místě oltáře původně visel již od počátku 19. století ztracený olejový votivní obraz od dvorního malíře Johanna Adalberta Kratochvila, pořízený po velkém moru v Praze roku 1715. Obraz nesl chronogram roku 1715: „De voto pingebat Joannes Kratochvile grassante Pragae mala peste“. Barokní kazatelna z roku 1752 se sochami sedících evangelistů sv. Petra a sv. Pavla na římse.

Mezi liturgické předměty vybavení interiéru farního kostela patří kalich a ciborium z 19. století bez umělecké hodnoty. Dále pozlacená měděná gotická monstrance z doby před rokem 1500. Při krádeži v roce 1886 však byla ztracena původní noha a stopka monstrance, které byly později nahrazeny novou částí. Na kruhové lucerničce je posazena kupole s vystupující římsou, završená velmi jemně členěnou strmou šestibokou stanovou stříškou. Střechu, vrchol a chrliče na obou stranách lucerny spojují pilíře. Trojpatrová lucerna je prolomena masivními otvory.

Na západní kruchtě kostela jsou postaveny pozdně barokní varhany z roku 1752 od varhanáře Johanna Leopolda Rausche z Plzně, tvořené dvěma oddělenými skříněmi s barokním pozadím z doby kolem roku 1754. Sochařskou výzdobu varhan realizoval Karel Legát z Plzně. Varhany jsou završeny soškami hudoucích andílků a hrajícími putti na konzolách. Dvomanuálové varhany s 24 rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Uvnitř původní skříně je dnes umístěn pneumatický nástroj firmy Rieger-Kloss z Krnova z roku 1941. Na empoře jsou zavěšeny epitafní obrazy s portréty vévody Julia Františka a jeho ženy z doby po roce 1689, které byly původně umístěny ve hřbitovním kostele sv. Jakuba Většího.

Na severní straně presbytáře je osazen pozdně gotický kamenný znakový epitaf bratrů Matese, Kašpara, Jana a Wolfa Šliků z roku 1521. Náhrobní deska o rozměrech 2,08 x 1,07 metru je rozdělena do tří polí. V horních rozích vedle středové části jsou umístěny šlikovské a gutenštejnské erby s jeleními parožími. Ve středu dolní části je v bohatém spletenci umístěn ještě jeden erb hrabat Šliků. Vedle ve spodních rozích je umístěn jednoduchý schwarzenberský erb s nápisovým pásem: „CVARCVNPERCK“ a ortenberský erb s nápisem: „ORTVNPERCK“. Ve středové části je vyveden malými písmeny pohřební nápis: „hie ligen begraben vier gebrüder und heren: her Mathes, her Caspar, her Hans und her Wolf, den edlen wolgeboren hern hern Casparn Slik, grafen zu Passaun, hern zum Elbogen und Slackenwerd zu loblicher gedech(t)nus elicher künder, den got Grenad. Verstorben am sexten tag aprilis ann domini 1521“.

Pod kostelními lavicemi vedle kazatelny je v podlaze uložen renesanční epitaf ze 17. století o rozměrech 1,6 x 0,9 metru s nečitelným věnovacím nápisem. V křestní kapli je umístěn silně obroušený mramorový epitaf dětí ze šlechtického rodu z roku 1639, vysoký 0,94 metru a široký 0,59 metru. Na spodním okraji desky je vyveden verš: „Ist’s nicht eine schönes pflenzelein, ach, dass der todt nicht schonet sein“. Na pravé stěně presbytáře je osazena pamětní nápisová deska připomínající znovuvysvěcení kostela dne 25. září 1879.

Na věži kostela bývaly původně zavěšeny zvony z roku 1803 od Anny Marie Krühner z Prahy. Největší zvon, vážící 1350 kg, nesl nápis s popisem historie vzniku zvonů: „Durch Feuerswuth sind wir zerflossen. Unter Heren Oberamtmann Franz Xaverius Halla und Heren Pfarrer Johanes Mattheus Friedel von der Witwe Anna Maria Kühner in Prag übergossen anno 1803 im Mai“. Nejmenší zvon, který vážil 812 kg, nesl legendu: „Im Jahre 1795 den 14. September sind wir durch die Feuerbrunst zerflossen, im J. 1803 von der Witwe Anna Maria Kühner übergossen“. Umíráček o průměru 0,42 metru a výšce bez ucha 0,34 metru býval opatřen nápisem: „Sanfte Ruhe und geniesse des Lohnes der Frommen. Heilige Barbara und heiliger Jakobus stehet uns bei. anno domini 1803. Anna Maria Kühner“.

Dnes jsou dnes umístěny čtyři zvony z roku 1923 od zvonaře Richarda Herolda z Chomutova a historický zvon z roku 1673 od zvonaře Nikolause Löwa z Prahy, přenesený z věže klášterního kostela Zvěstování Panny Marie. Zvon vysoký 0,9 metru a průměru 0,95 metru. Ucho zvonu je zdobeno vousatými maskami. Vlysový dekor na ramenech zvonu tvoří bohatý 0,19 metru široký ornament s nápisovým pásem s legendou „Gott rufet durch mich das Volk zu sich, hörtt meine Stimme williglich“. Na plášti zvonu je umístěn sasko-lauenburský reliéfní erb. Na protější straně pláště pak tři řádky latinsko-německého nápisu: „Divinas charites nuntiat Anna sono / Anna heisset Gottes gnad / diese kling ich früh und spat“. Na věnci zvon je umístěn nápis slévačského mistra: „Gos mich Nikolaus Löw in Prag anno 1673“.