Salajna - mlýn Gahmühle

Vodní mlýn čp. 9, nazývaný Gahmühle, spolu s rozlehlým uzavřeným čtvercovým hospodářským dvorem egerlandského (chebského či franckého) typu byl založen patrně v 17. století na pravém břehu Šitbořského potoka (Altbach) uprostřed údolní lánové vsi Salajna (Konradsgrün). Mlýn na obilí býval vybaven dvěma mlecími jednotkami starého českého mlýnského složení. V roce 1760 byl hlavní obytný objekt mlýna přestavěn podle návrhu neznámého architekta v pozdně barokním slohu se zvoničkou a zdobenými hrázděnými štíty. Roku 1764 byla v západní části naproti obytnému domu vystavěna velká stodola. V roce 1778 byla poté v sousedství obytného stavení vystavěna nová zděná kolna se zdobeným hrázděným štítem.

Patrně v první polovině 19. století byla při východní straně dvora zřízena pila vybavená katrem. Vodní kolo katru přepadová (jalová) voda z mlýnského náhonu, což znamenalo úbytek vodní energie pro mlýn. Z toho důvodu byl následně mlýn upraven pro provoz pouze jedné mlecí jednotky namísto původních dvou. V roce 1848 byly vystavěny klasicistní chlévy, uzavírající severní stranu dvora. V roce 1899 projektoval chebský stavitel Haberzettl podle objektu mlýnu Gahmühle novostavbu restaurace Střelecký mlýn v egerlandském stylu v obci Březová u Karlových Varů.

Někdy na počátku 20. století proběhla částečná přestavba obytného stavení. Roubené konstrukce ve východním a severním průčelí byly nahrazeny zděnými stěnami. V levé části dvorního průčelí pod rozšířeným patrem byla vystavěna krytá zděná veranda. Střecha objektu byla nově pokryta eternitovými šablonami a zvonička dostala plechovou jehlancovou stříšku. Od roku 1923 byla pila s katrem poháněna elektromotorem o výkonu 25 koňských sil. V roce 1930 vlastnil mlýn spolu s pilou Ed. Sommer. Tehdy zde byla tři mlýnská kola na svrchní vodu s celkovým průtokem 0,21 m a výkonem 2,9 koňských sil.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však byl provoz mlýna a přilehlé pily s katrem ukončen, celý areál dvora přestal být udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl bývalý vodní mlýn čp. 9 spolu s přilehlým dvorem v Salajně zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 19864/4-83. Někdy před rokem 1975 došlo k demolici objektu původního špýcharu a tím k narušení půdorysné situace uzavřeného dvora. Podoba areálu byla v průběhu druhé poloviny 20. století narušena novodobými přístavbami a dalšími úpravami, například zazděním původních arkád vozovny.

Na počátku 21. století provedli tehdejším majitelé usedlosti, rodina Hemrova, rekonstrukci objektu dřevěné stodoly, která se již nacházela v havarijním stavu. V září roku 2003 poté odkoupili zchátralý areál bývalého mlýnu s přilehlým dvorcem manželé Zdeněk a Alena Hermanovi. V lednu roku 2004 se stal areál dvora čp. 9 včetně mlýnu součásti vesnické památkové zóny.

V letech 2003-20011 následně proběhla postupná celková rekonstrukce zchátralého areálu bývalého vodního mlýnu čp. 9 s přilehlým dvorem za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje. Záchranné práce byly započaty v roce 2003 celkovou opravou bývalé vozovny. Provedena byla rekonstrukce střechy včetně krovů a hrázdění s nutnou výměnou poškozených trámů, vybourány byly původní arkády. V následujícím roce 2004 byly realizovány výplně hrázdění, opraveno nosné zdivo a objekt byl nově omítnut. Roku 2005 byly poté provedeny tesařské práce na hlavním obytném stavení s mlýnicí, na jehož střeše byla v roce 2006 položena nová střešní krytina a opravena zvonička. V letech 2007-2008 bylo provedeno vyplnění a nátěry hrázdění a objektu, který byl následně nově omítnut.

Roku 2008 byla rovněž opravena hlavní brána a odstraněny omítky z objektu chlévů. Přistoupeno bylo k záchraně technického zařízení bývalého mlýna, lednice byla vyčištěna a rekonstruována doplněním nových žulových kvádrů, připraven byl rovněž odtok vody. V roce 2009 byla provedena oprava krovu a výměna střešní krytiny nad objektem chlévů. V letech 2010-2011 byl následně na místě původního špýcharu postaven historický špýchar, převezený z obce Milíkov, kde mu hrozila demolice. Špýchar byl na původním místě po podrobné fotodokumentaci stávajícího stavu a přesném zaměření a označení jednotlivých prvků konstrukce pro následovné kompletování rozebrán a v Salajně po renovaci následně znovu sestaven. Tím došlo k opětovnému doplnění tradičně uzavřeného chebského dvorce.

Rozlehlý uzavřený čtvercový dvorec egerlandského (chebského či franckého) typu se skládá z obytného stavení s mlýnicí, kolny, chléva, stodoly a špýcharu. Jednotlivé objekty usedlosti uzavírají přibližně čtvercový dvůr. V nárožích k sobě nepřiléhají, prostor mezi nimi se zahrazoval pouze ploty. Hlavní vjezd do dvora je veden dřevěnou branou v severovýchodním nároží, původně opatřenou plnými vraty a menší plnou brankou na zápraží obytné budovy. Dvorec je nejstarší stavbou v Salajně a představuje charakteristický a velmi hodnotný příklad lidové architektury Chebska.

Východní část dvora zaujímá pozdně barokní patrové obytné stavení s mlýnicí z roku 1760 na obdélném půdorysu, kryté původně šindelovou sedlovou střechou s menšími vikýři, dnes pokrytou pálenými drážkovými taškami. Nad severním štítem je situována dřevěná otevřená sloupková zvonička, završená oplechovanou cibulovou bání s makovicí na vrcholu. V pravé části obytného stavení je situována mlýnice s dochovaným zbytkem vybavení, avšak bez funkčního vodního motoru.

Přízemí objektu bývalo původně roubené z hraněných trámů. Na počátku 20. století byla východní a severní stěna vyzděna z cihel a prolomena obdélnými okny. Podél dvorního západního průčelí objektu bývalo původně situováno zápraží kryté proti dešti rozšířeným patrem, které končilo schody stoupajícími ke vchodu do mlýnice. V levé části je připojena mladší zděná krytá veranda. Valeně klenutý sklep pod obytnou částí a spodní část mlýnice jsou vystavěny z kamene. Místnost vedle mlýnice má novější plochý strop, nesený ocelovými kolejnicemi. Při východní stěně objektu je zachována lednice, vyzděná z opracovaných žulových bloků. Vodní kolo mlýna mělo průměr asi 340 cm a šířku téměř 2 metry. Zhruba 500 metrů dlouhý náhon byl veden od jezu na Šitbořském potoce pod dvorem čp. 10.

Nad přízemím objektu je nad roubeným věncem vyneseno hrázděné polopatro, na dvorní straně částečně rozšířené. Trojosé severní a jižní průčelí jsou završena bohatě členěnými zdobenými hrázděnými štíty se složitým šachováním s barevně kontrastními dřevěnými konstrukcemi a styčnými body trámů a bíle omítanými výplněmi. Ve štítech jsou situována menší čtvercová okénka s dřevěnými trojúhelníkovými štíty, doplněná původně dřevěnými okenicemi. Na severním štítu býval původně osazen velký dřevěný kříž s lidovou plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista a stříškou. Dnes je menší krucifix osazen na jižním štítu.

Po pravé straně obytného stavení kolmo navazuje zděná kolna z roku 1778 z lomového kamene na obdélném půdorysu, krytá sedlovou střechou s pálenými drážkovými taškami a vikýři, která je posazena na roubeném věnci. Východní průčelí kolny je završeno bohatě členěným zdobeným hrázděným štítem se složitým šachováním s barevně kontrastními dřevěnými konstrukcemi a styčnými body trámů a bíle omítanými výplněmi. Západní hrázděný štít je překryt bedněním. Objekt je směrem do dvora otevřený dvěma arkádami nesenými zděným sloupem. Na jednom ze sloupů kolny je datace 1778.

Naproti obytnému stavení se nachází stodola z roku 1764 obdélného půdorysu, krytá sedlovou střechou s pálenými drážkovými taškami. Stodola je tvořena rámovou konstrukcí z vnější strany obedněnou širokými prkny. Šířka jednotlivých prken se mírně liší. Prkna bednění osazená na dvorním průčelí jsou zakončena do špice. Vnitřní prostor stodoly je členěn na dvě postranní perny a dva průjezdné mlaty, které jsou situované uprostřed.

Na severní straně dvora se nachází neomítaný polopatrový zděný klasicistní objekt chlévů z roku 1848 z lomového kamene na podélném obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou původně s pálenými bobrovkami, dnes pálenými drážkovými taškami. Na hřebeni střechy bývaly původně osazeny dva dřevěné větrací komínky. Jižní dvorní stěna objektu je prolomena čtyřmi obdélnými vstupními otvory. Ve štítech jsou situována menší elipsovitá okénka, ve východním štítu pak dvě patrně novější obdélná okna. V nitřní prostor chlévů je členěn na tři oddíly, v postraních částech jsou plackové klenby, prostřední díl je zaklenut do traverz.

Jihozápadní stranu dvora v prostoru mezi stodolou a kolnou původně uzavíral velký dřevěný špýchar na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou s menšími vikýři. Původní špýchar bal během druhé poloviny 20. století odstraněn a na jeho místě postaven špýchar přenesený z obce Milíkov. Mešní přízemní hrázděný špýchar na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou s pálenými drážkovými taškami, která je posazena na roubeném věnci. Směrem do dvora je objekt otevřený.