Polom - Polomský mlýn

Původně snad panský mýtný vodní mlýn, nazývaný Polomský mlýn (Pohlemer Mühle), nechali vystavět snad již ve středověku majitelé zdejší tvrze podle návrhu neznámého architekta na pravém břehu Ratibořského potoka (Stern Bach) v údolí při cestě do Ratiboře asi 600 metrů východně od vsi Polom (Pohlem). Dávka za semletí v mlýnu činila poměrnou část z přivezeného obilí. V těsné blízkosti níže po proudu potoka stával na protějším břehu ještě Ratibořský mlýn (Ratiworzer Mühle).

Polomský mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768. V polovině 19. století držel Polomský mlýn čp. 20 mlynářský mistr Josef Harisch. Na mapě stabilního katastru z roku 1841 je ještě mlýnice zakreslena jako spalná, tedy ze dřeva. Následně došlo k přestavbě z lomového kamene. Oficiálně byl mlýn nazýván Horní mlýn (Obere Mühle), známý byl též jako Baronův mlýn (Baron Mühle). Někdy ve druhé polovině 19. či na počátku 20. století získala mlýn mlynářská rodina Wallischů. Z Polomského mlýna pocházel Wilhelm Wallisch, pozdější profesor vyššího učiliště v Liberci, který psal četné články pro žlutické noviny Luditzer Zeitung. Posledním majitelem Polomského mlýna čp. 20 byl Alfred Wallisch.

Ještě k roku 1946 je Polomský mlýn uváděn jako obydlený, po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být mlýn využíván a bez potřebné údržby postupně chátral. Již na snímcích vojenského leteckého mapování z padesátých let 20. století jsou mlýnské budovy zachyceny bez zastřešení. Během druhé poloviny 20. století se nakonec areál Polomského mlýnu proměnil ve zříceniny.

Areál vodního mlýna s jedním mlýnským kolem tvořila mlýnská budova z lomového kamene na půdorysu písmene „L“. Voda byla přiváděna od severu z Ratibořského potoka 150 metrů dlouhým mlýnským náhonem s velkou retenční nádrží o ploše 504 m². Nad mlýnicí byl náhon zakončen menší nádrži obezděnou kamennými kvádry, odkud byla voda vedena přepadem na vodní kolo na vrchní vodu v lednici v severní části velké provozní budovy na obdélném půdorysu z lomového kamene, kryté sedlovou střechou. K roku 1930 je mlýnský provoz uváděn s průtokem 0.0945 m³/s, spádem 4,2 metru a výkonem 3.44 koňské síly. V západní části budovy byla situována obdélná mlýnice a na východě se napojovala podsklepená obdélná prostora s valeně zaklenutým suterénem.

V jihozápadním nároží se k provozní budově kolmo připojovala menší dvouprostorová obytná budova z lomového kamene na obdélném půdorysu krytá sedlovou střechou. Západně od bývalé provozní budovy se na břehu potoka nachází trosky menšího objektu z lomového kamene.