Úvod > Architektonické památky > Tis u Luk - Maxův mlýn
Tis u Luk - Maxův mlýn
Vodní mlýn s pilou, nazývaný Maxův mlýn (Maxmühle), byl vybudován patrně v 17. nebo v 1. polovině 18. století v údolí na levém břehu potoka Malá Trasovka při cestě do Radošova asi 400 m východně pod vsí Tis u Luk (Tiess). Po roce 1945 však již nebyl patrně obydlen a mlýnský provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Někdy na konci 50. let 20. století proběhla demolice areálu a dnes se zde nachází pouze zarostlý mlýnský náhon a rozvaliny budov.
Obec: Tis u Luk (Tiess)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: v údolí na levém břehu potoka Malá Trasovka asi 400 m východně pod vsí
GPS: 50°10'19.908"N, 13°6'45.452"E
Období vzniku: 17. nebo v 1. polovina 18. století
Architekt: neznámý
Období devastace: po roce 1945
Stav: zříceniny
Přístupnost: volně přístupné
Historie objektu
Vodní mlýn, nazývaný Maxův mlýn (Maxmühle nebo také Maxenmühle), byl vybudován patrně někdy v průběhu 17. nebo v první polovině 18. století podle návrhu neznámého architekta v údolí na levém břehu potoka Malá Trasovka (Klein Giessbach, Kuhschwanzbach) při cestě do Radošova asi 400 metrů východně pod vsí Tis u Luk (Tiess). Nad mlýnem se rozkládal rybník „En Teich“. Mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768.
Na mapě stabilního katastru vsi z roku 1841 je Maxům mlýn čp. 18 zachycen s jedním vodním kolem. Vlastníkem mlýna byl tehdy mlynář Josef Gröhsler. V této době bývala hlavní mlýnská budova z lomového kamene s připojenou lednicí ze spalného materiálu. Areál doplňovala dřevěná stodola, na jímž místě byla v následujících letech vystavěna větší z lomového kamene. V Sommerově topografii z roku 1847 je uváděn Maxův mlýn s pilou ležící ¼ hodiny východně od vsi. Posledním předválečným držitelem mlýna byl Anton Totzer.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však již nebyl patrně obydlen a mlýnský provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Následně byla oblast začleněna do nově vzniklého vojenského újezdu Hradiště. Ještě na snímku vojenského leteckého mapování ze srpna 1956 byla většina budov kromě objektu pily zastřešená a využívána pro potřeby sousedního vojenského stanového tábora. V následujících letech probíhala jejich postupná demolice a již v roce 1962 zbývalo pouze obvodové zdivo objektů. Dnes se v prostoru zaniklého Maxova mlýna nachází pouze zarostlý mlýnský náhon s retenční nádrží a rozvaliny budov se zbytky mlýnského kola.
Popis objektu
Areál vodního mlýnu tvořila velká trojprostorová hlavní mlýnská budova z lomového kamene na obdélném půdorysu krytá sedlovou střechou s vikýři. Na severní straně byla připojena zděná lednice z pálených cihel s jedním mlýnským kolem. Voda byla přiváděna od severu asi 250 metrů dlouhým mlýnským náhonem, napájeným vodami potoka Velká Trasovka, případně přepadem z rybníka. Náhon byl zakončen retenční nádrží, ze které voda spadala kamenným žlabem na mlýnské kolo v lednici.
Na jihovýchodní straně areálu stávala zděný objekt stodoly z lomového kamene na půdorysu písmene „T“, krytý sedlovými střechami. Na západní straně objektu přiléhala přízemní část, využívaná snad jako kolna.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov 2004, s. 68.
Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov 2005, s. 73.
KOLEKTIV, Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 374.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen:statistisch-topographisch Dargestellt. Bd. 15. Elbogner Kreis, Praha 1847, s. 162.