Tis u Luk - Maxův mlýn

Vodní mlýn, nazývaný Maxův mlýn (Maxmühle nebo také Maxenmühle), byl vybudován patrně někdy v průběhu 17. nebo v první polovině 18. století podle návrhu neznámého architekta v údolí na levém břehu potoka Malá Trasovka (Klein Giessbach, Kuhschwanzbach) při cestě do Radošova asi 400 metrů východně pod vsí Tis u Luk (Tiess). Nad mlýnem se rozkládal rybník „En Teich“. Mlýn je prvně zachycen na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768.

Na mapě stabilního katastru vsi z roku 1841 je Maxům mlýn čp. 18 zachycen s jedním vodním kolem. Vlastníkem mlýna byl tehdy mlynář Josef Gröhsler. V této době bývala hlavní mlýnská budova z lomového kamene s připojenou lednicí ze spalného materiálu. Areál doplňovala dřevěná stodola, na jímž místě byla v následujících letech vystavěna větší z lomového kamene. V Sommerově topografii z roku 1847 je uváděn Maxův mlýn s pilou ležící ¼ hodiny východně od vsi. Posledním předválečným držitelem mlýna byl Anton Totzer.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však již nebyl patrně obydlen a mlýnský provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Následně byla oblast začleněna do nově vzniklého vojenského újezdu Hradiště. Ještě na snímku vojenského leteckého mapování ze srpna 1956 byla většina budov kromě objektu pily zastřešená a využívána pro potřeby sousedního vojenského stanového tábora. V následujících letech probíhala jejich postupná demolice a již v roce 1962 zbývalo pouze obvodové zdivo objektů. Dnes se v prostoru zaniklého Maxova mlýna nachází pouze zarostlý mlýnský náhon s retenční nádrží a rozvaliny budov se zbytky mlýnského kola.