Ratiboř - Ratibořský mlýn

Původně patrně panský vodní mlýn, nazývaný Ratibořský mlýn (Ratiworzer Mühle), nechali vystavět snad již ve středověku majitelé zdejší tvrze a panství podle návrhu neznámého architekta na levém břehu Ratibořského potoka (Stern Bach) v údolí při cestě do Polomi asi 1,2 kilometru severozápadně od vsi Ratiboř (Ratiworz). V těsné blízkosti výše po proudu potoka stával na protějším břehu ještě Polomský mlýn (Pohlmer Mühle).

První písemná zmínka o zdejším mlýnu pochází z roku 1617, kdy byl prodán jako součást zboží Ratiboř Janem Jáchymem ze Chcebuze majiteli rabštejnského panství Jáchymu Libštejnskému z Kolovrat. V polovině 19. století držel Ratibořský mlýn čp. 26 Franz Veit. Podle císařského otisku mapy stabilního katastru vsi Ratiboř z roku 1841 byly všechny objekty mlýna spalné, tedy dřevěné či hrázděné konstrukce. Patrně ve druhé polovině 19. století poté došlo k rozsáhlé přestavbě mlýnského areálu. V době před rokem 1945 byl majitelem mlýna čp. 26 Franz Hetzer.

Na počátku padesátých let 20. století žila v Ratibořském mlýně rodina hajného Manna, jemuž byl mlýn přidělen namísto hájovny. Mlýnice byla tehdy ještě plně funkční a obyvatelé ji používali na mletí zrní pro drůbež a prase, a dokonce i cirkulárka se používala pohonem mlýnského kola. Rodina Mannova odešla patrně někdy před rokem 1955, opuštěný areál poté přestal být udržován a postupně chátral. Během druhé poloviny 20. století se nakonec areál Ratibořského mlýnu proměnil ve zříceniny.

Areál vodního mlýna s jedním mlýnským kolem a hospodářským dvorem tvořila hlavní zděná kamenná budova na obdélném půdorysu se sedlovou střechou, stávající na východní straně pod mlýnským náhonem. Náhon o délce zhruba 200 metrů se odpojoval z levého břehu Ratibořského potoka a v nad mlýnem byl rozšířen a tvořil zásobovací nádrž, z které voda poháněla mlýnské kolo v lednici v severozápadní části budovy. Na protější jihovýchodní straně objektu vcházela do areálu přístupová cesta a za ní původně ještě stávala patrně dřevěná, velké obdélná stodola.

Naproti hlavní budově přes úzký dvorek stávala další zděná kamenná budova na obdélném půdorysu, krytá sedlovou střechou, snad provozní objekt či kolna. Na severozápadní straně uzavíral areál za odtokovým kanálem do potoka velký zděný kamenný objekt nad obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou, který patrně sloužil jako stodola. V otevřené části areálu na jižní straně stávaly drobnější objekty a přístřešky.