Žlutice - špitál sv. Alžběty

Městský špitál sv. Alžběty nechala založit patrně na konci 14. století Alžběta z Landštejna, manželka tehdejšího vlastníka zdejšího panství Boreše VI. z Rýzmburka, za městskými hradbami na předměstí v jižní části města Žlutice (Luditz). Roku 1400 poté Alžběta z Landštejna zřídila nadaci pro kaplana při špitální kapli sv. Alžběty. Městský špitál plnil zdravotnickou a sociální funkci nemocnice a chudobince. Majetek špitálu byl neustále rozšiřován skrze bohaté nadace a dary.

Dne 19. dubna 1441 prodala Anna Vavrušová Kovářová žlutické městské obci za pouhých 70 kop grošů svobodný statek Semtěš s osmi selskými dvory, který byl na její přání připojen k majetku městského špitálu sv. Alžběty. V kupní smlouvě se výslovně píše: „prodává se výše jmenované bedlivému a opatrnému panu purkmistrovi, radě a celé obci, zejména proto, aby tento vzpomínaný statek patřil ke špitálu zde ve Žluticích pro chudé obročí všech vpravdě v Krista věřících, které nyní a v budoucnu v tomto špitále bude.“ V roce 1448 byla zřízena nová špitální kaple sv. Alžběty.

Roku 1461 věnoval Andreas Skonka ze Semtěše žlutickému špitálu dvůr v Hlavákově včetně činže. V následujícím roce 1462 poté předal svobodný pán Jan z Hořešovic špitálu svobodný statek s dvěma činžovními dvory v Semtěši. Roku 1467 poté Jan ze Stebnaodprodal žlutickému magistrátu, obci a špitálu ves Mlyňany a Prokop z Hořechovic odkázal obci a špitálu lažanský dvůr a dva selské dvory. V roce 1472 prodal Boreš Probošt z Lažan špitálu dvůr v Lažanech, zvaný Probošství, a dvůr v Radyni. Roku 1474 poté věnovali žlutičtí měšťané Ambrož Schwartz a Daniel Sonencký městskému špitálu dva dvory v Semtěši a žlutický měšťan Vavřinec Klobičnikovic 1½ kopy grošů roční činže z vesnice Dobřenec. Žlutičtí měšťané Václav Čapl a Vavřinec Klobičnikovic věnovali špitálu také Blažkův mlýn u Štoutova včetně činže 1 kopy a 24 grošů, která na něm vázla, a na věčné časy také činži ze dvou dvorů v Semtěši.

Majetky městského špitálu byly spravovány ze statku Semtěš, který byl spolu s tamní tvrzí v roce 1474 zapsán špitálníky do zemských desek. Roku 1474 získal špitál v Sýrovicích u Podbořan, roku 1475 dvůr v Kolešově, roku 1476 dvůr Valov a dvůr v Těšeticích a roku 1481 dvůr v Přestání a pozemky na území města Žlutice. V roce 1478 ve své závěti odkázal Jakub Žlutický roční příspěvek pražského magistrátu na žlutický špitál a chudé ve výši 10 kop grošů ze vsi Záluží. Toto nařízení však začalo být realizováno až po několika letech. V roce 1486 se při městském špitále sv. Alžběty ve Žluticích prvně objevují špitální starší. V úterý po sv. Urbanovi (29. května) roku 1487 odkázal žlutický poddaný Jan Tichý obci a špitálu dva dvory v Radyni. K roku 1499 je při špitální kapli sv. Alžběty naposledy připomínán zdejší kaplan.

V roce 1542 odkázal Jiří Slíva žlutickému špitálu 70 kop grošů z výnosu Rybího rybníka u Valova. Výdej tří věder ryb z každého rybolovu z tohoto rybníka žlutickému špitálu poté trval až do prodeje hospodářského dvora v roce 1572. V roce 1542 jeli žlutičtí měšťané Bartoš Košmann a Jakub Parasek a špitálníci Jakub Jakeš a Mikuláš Matoušek jako vyslanci města do Prahy, aby zde nechali zapsat do obnovených zemských desek zeměpanské statky města a městského špitálu sv. Alžběty. Na Velikonoční pondělí roku 1544 přepsal leník Říha Nošetic se svolením Jindřicha z Plavna svůj zděděný mladý les u Wochoz na obec a špitálníky. Po Milosrdenství Páně roku 1606 zakoupil od špitálu karlovarský měšťan Tobiáš Herolt za 167 kop grošů špitální dvůr, pozdější hostinec U hrábí.

V roce 1764 byla tehdejšímu vlastníku zdejšího panství, hraběti Ferdinandu Jakubu Kokořovci z Kokořova, častěji vytýkána nepořádnost, nedbalost, a dokonce i ziskuchtivost při správě městského špitálu sv. Alžběty ve Žluticích. Dochovaný účet z roku 1783 ukazuje na životní standart tehdejších špitálníků ve Žluticích, kteří zkonzumovali celkem 4 korce pšenice, 37 korců 2 věrtele žita, 4 korce ječmene, 2 věrtele hrachu, maso za 35 zlatek, housky za 9 zlatek, vejce za 1 zlatku a 13 krejcarů, pivo a slanečky za 4 zlaté a 4 krejcary, 1 kus skopce, 49 kuřat a 5 hus za 4 zlaté a 48 krejcarů, ovoce, 104 žejdlíků sádla, mléko za 8 zlatých, 143 žejdlíků soli, křen a petrželku za 15 krejcarů, rýži a jáhly za 27 krejcarů, máslo, sýr, tvaroh za 45 krejcarů. Dalších 65 zlatých a 43 krejcarů vydali špitálníci na oděvy. Při zvláštní události jako bylo svěcení školy, nebo špitálu navíc spotřebovali 24 liber hovězího masa po 5 krejcarech, 5 kusů hus po 24 krejcarech, 3 libry másla, 3 libry sýra a 1 hrnec tvarohu za 48 krejcarů, 2 zlaté a 24 krejcarů pak padlo na různé další výdaje.

V roce 1781 odprodal špitál své tři osminytěšetického dvora panství Stružná. Roku 1796 využívalo 26 osob týdenní almužnu, která se skládala z celé nebo poloviční porce, totiž 10 krejcarů v penězích, 10 liber chleba a 1½ měřice brambor. Chudinský fond špitálu činil 1.170 zlatých. Představení fondu žádali magistrát, aby jmenoval pět měšťanů, kteří by pomáhali určeným chudým vybírat almužny o dušičkách.

Až do roku 1796 měli obročníci žlutického špitálu své hospodářství ve vlastní režii a drželi si správce, kontrolora a kuchařku. Zvýšené náklady na provoz špitálu a rostoucí ceny však vyžadovaly zvýšení příjmů špitálu a zefektivnění jeho hospodaření. Krajský úřad dne 13. března 1796 špitálu přikázal odprodat nevyužívané dvory a pronajímat málo výnosné polnosti. Výkaz z roku 1801 obsahuje zápis, že špitál držel odnepaměti kus lesa u Mostce. Výnosy z tohoto lesa však nebyly dostatečné, dodávky dřeva proto převzala obec a za to si tento les vzala do vlastnictví. Dne 8. července 1801 se uskutečnila dražba špitáních nemovitostí. Pro nesouhlas krajského úřadu byla z dražby vyjmut odprodej obytných budov špitálu, které měly nadále sloužit pro ubytovávání chudých, a mohl tak být pouze pronajaty. Peníze z výnosu dražby byly úročeny a obročníkům bylo dáno 6 krejcarů denně. Pronájem trval až do roku 1816, kdy byl špitál opět uveden do vlastní režie. Díky stoupajícím nákladům a zpronevěrám vedoucího účetního však byly denní dávky postupně stlačeny na 4 krejcary. Pronájem budov špitálu byl opět obnoven v roce 1826. Dne 28. ledna 1826 špitálníci doručili panovníkovi žádost, aby mohli nadále spravovat svůj majetek ve vlastní režii, byli však odmítnuti a pronájem pokračoval dál.

Dne 4. června 1830 vypukl v sousední usedlosti čp. 206 požár, kterému padlo za oběť celkem 16 domů a 4 stodoly včetně areálu městského špitálu sv. Alžběty čp. 207. V roce 1832 byl špitální areál za mlýnským náhonem sousedního Panského mlýna v Mlýnské ulici (Mühlgasse) klasicistně obnoven. Roku 1850 byla vynesena věžička na střeše špitální kaple sv. Alžběty. Dne 15. října 1903 byla dokončena rekonstrukce objektů městského špitálu, kterou provedl stavitel Adolf Kießwetter nákladem 800 korun. V roce 1913 získala žlutická obec do své držby špitální pozemky i s odpovídajícími závazky vůči špitálu.

Dne 24. února 1916 zemřel v městském špitále ve věku 75 let italský uprchlík. Roku 1918 byl chovancům špitálu zvýšen denní příspěvek z 50 haléřů na 1 korunu. Během okupace Sudet byly výnosné úřady a nadace špitálu zabaveny a péče o potřebné byla nadále realizovánaNárodněsocialistickou organizací pro péči o blaho lidu (NS-Volkswohlfahrt). Po druhé světové válce byl nakonec městský špitál sv. Alžběty zrušen. Budova bývalého špitálu čp. 207 byla poté využívána k hospodářským účelům a postupně zcela přestavěna. Patrně někdy ve druhé polovině šedesátých let 20. století byla snesena zvonička z hřebene střechy objektu.