Dolánky - Toflův mlýn

Vodní mlýn, nazývaný Toflův mlýn (Toffelmühle), byl vystavěn patrně již v 17. století podle návrhu neznámého architekta v údolí pod Černým lesem (Im Schwerzen Holz) na pravém břehu říčky Střely (Schnella Bach) asi 0,5 kilometru jižně od dnes již zcela zaniklé osady Dolánky (Dollanka). Roku 1789 byla osada Dolánky nově přifařena ke kostelu Navštívení Panny Marie ve Skokách, pouze Toflův mlýn zůstal nadále ve farním obvodu kostela Narození Panny Marie ve Štědré.

Na konci 18. století byl majitelem Toflova mlýna čp. 7 mlynářský mistr Franz Veit s manželkou Marií Annou. Po smrti Marie Anny Veit v roce 1806 získal zdejší mlýn mlynář Anton Hanika s manželkou Marií Annou. Již někdy po roce 1808 přešel Toflův mlýn čp. 7 do majetku rodiny Nowaků, k roku 1824 je zde připomínán mlynářský mistr Leopold Nowak s manželkou Katharinou. Po jeho smrti v roce 1832 získal zdejší mlýn mlynářský mistr Johann Totzauer s manželkou Annou a někdy před rokem 1840 poté mlynářský mistr Georg Brandl s manželkou Franziskou.

V padesátých letech 19. století se majitelé Toflova mlýna čp. 7 často střídali, například k roku 1854 je zmiňován mlynářský mistr Johann Skalla a k roku 1855 mlynářský mistr Weinert s manželkou Annou. Po smrti mlynářského mistra Josefa Kunzeho v roce 1859 získal mlýn mlynářský mistr Josef Harisch s manželkou Marií, připomínaný zde ještě roku 1867. V roce 1869 byla osada Dolánky spolu se samotou Toflův mlýn čp. 7 připojena pod správu obce Verušice.

V letech 1905-1906 byla kolem Toflova mlýna vybudována nová okresní silnice údolím říčky Střely ze Žlutic do Mlyňan a Skoků. Cesta do té doby vedla vrchem přes Verušice. Toflův mlýn se poté na počátku 20. století stal hojně navštěvovaným oblíbeným výletním místem. V roce 1920 bylo rozhodnuto o přifaření samoty Toflův mlýn ke kostelu sv. Petra a Pavla ve Žluticích. Posledním majitelem Toflova mlýna čp. 7 před rokem 1945 byla Anton Stark.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však již nebyl mlýn využíván a neudržovaný areál byl postupně devastován. Již v roce 1952 chyběly střechy a z objektů areálu bývalého mlýna zůstaly pouze obvodové zdi. Patrně na počátku šedesátých let 20. století byly poté ruiny bývalého mlýna strženy při úpravách prostoru pod hrází nově budované Vodní nádrže Žlutice z let 1965-1968.